Co nám přinesl Santa Claus - část první

Tak je to tu, Vánoce jsou za námi. Myslím, že jsme je zvládli vcelku obstojně, zažívací potíže s přejedením sedmikilovým krocanemzmizely za pár dní, hořící krb v televizi už nevysílají tak často a vánoční melodie vytesané hluboko do hlavy snad také brzo odezní.

Moje první kanadské Vánoce jsme strávili s Mattovou rodinou. Přesunuli jsme se tam hned 24. ráno a celý den jsme strávili vařením, respektive, Matt vařil a já se střídavě dívala na filmy a myla nádobí. Aby to ale nevypadalo, že jsem jen posedávala a popíjela svařák, tak jsem také upekla vanilkové rohlíčky. A díky těmto rohlíčkům jsem se dostala do rozepře s jedním rodinným známým, který je původně Rakušan a ten tvrdil, že rohlíčky pochází od nich. V debatě jsme se nikam neposunuli, protože jsme si oba stáli za tím že rohlíčky jsou naše národní cukroví. Vanilkové rohlíčky versus vanilla kipferl tedy 0:0.

Vánoční cukroví- rohlíčky a zázvorové cookies s hřebíčkem a se skořicí.

 Obvykle se v těchto končinách podává vánoční večeře až 25., tady v rodině ji mají už o den dřív, aby toho pak nebylo moc najednou. Měla jsem to tak skoro stejné jako u nás v Praze, akorát to jídlo bylo trochu jiné. Co bylo také jiné byla tradice spojená s "Christmas crackers". Tento zvyk pochází z Velké Británie a rozšířil se do většiny zemí Commonwealthu. Tyto "vánoční prskavky" se skládají z role tvrdého papíru, který je zabalen do lesklého svátečního papíru a celé to vypadá jako velký bondon. Ten má každý položený na svém talíři a než se začne jíst, tak všichni u stolu, vždy ti dva, co sedí vedle sebe, překříží ruce, chytí každou rukou jeden konec "bonbónu" a zatáhnou. Ozve se rána, kterou způsobí střelný prach umístěný uvnitř, a vypadne několik věcí. Minidárek, jaký, záleží na ceně zakoupené christmas cracker, vtip nebo kvíz a papírová korunka. Tu si všichni nasadí a může se začít večeřet.

Vánoční stůl.

Christmas cracker před vybuchnutím.

 Základem jídelníčku byl samozřejmě krocan, byl to pěkný sedmikilový kousek, takže se na všechny dostalo. Dále následovaly dvě nádivky. Jedna byla tradiční a byla připravena z kostek suchého chleba, vepřové klobásky, brusinek, jablek, řapíkatého celeru, cibule, šalvěje, rozmarýnu a tymiánu. Druhá nádivka byla experimenten a obsahovala lískové ořechy, italskou klobásu, šalotky, cibuli, šalvěj, tymián a sušený rybíz. Na rozdíl od naší nádivky se většinou nepoužívají vajíčka, takže je nádivka více sypká. 

Před pečením se krocan naložil přes noc do slaného nálivu, takže byl pak krásně šťavnatý.

Pod kůži se rozmazalo bylinskové máslo, takže křupavá kůžička pak stála za to.

Krocan zdolán.

Nádivky.

 Chybět samozřejme nesměly brusinky - podle tradičního receptu se čerstvé brusinky uvaří v pomerančovém džusu a přidá se cukr. Druhý typ brusinek bylo spíše takové chutney, ve kterém byly brusinky, sušené meruňky, hřebíček, rozinky, zázvor a nové koření. Dále následovaly mrkev vařená v zázvorové limonádě, květák a brokolice v sýrové omáčce, vařené kapusty, pečené brambory, bramborová kaše, kaše ze sladkých brambor zapečená s cukrem a pekanovými ořechy. A vše se na závěr polilo omáčkou z šťávy z krocana.

Všechno pohromadě - už jen polít omáčkou.

Bylo to vynikající, ale umíte si asi představit, že po snědení této večeře vám nezbývá než rozvalit se na gauč a slibovat vašemu bolavému žaludku, že už toho nikdy tolik nesníte. Přesně to jsme udělali, ale sliby o ne-přejídání nám vydržely jen do druhého dne.

Objev týdne - hořký meloun

Tento týden je tu opět druh ovoce, které ale ovoce , jak ho většinou známe, nepřipomíná ani tvarem ani chutí. Nutno dodat, že svoje přízvisko hořký nemá jen tak pro nic za nic. Před lety jsem si ho koupila ze zvědavosti v čínské čtvrti v Paříži a snažila se ho jíst za syrova. Chutnal nepoživatelně. Tentokrát už jsme si ho upravili správným způsobem, ale jeho poživatelnost zůstává stále sporná.

Čínská odrůda hořkého melounu - koupíte ho tady snad v každém bchodě s ovocem a zeleninou, nepřestává mě to fascinovat.

 Jedná se o tropické a subtropické ovoce, které se pěstuje v Africe, Asii či v oblastech Karibiku a patří mezi nejhořčejší druhy ovoce. Jeho různé varianty se liší tvarem a stupněm hořkosti.  Tvarem připomíná okurku, ale jí se pouze jeho vnější zelená a křupavá část. Meloun se nejčastěji konzumuje ještě zelený, nebo když začíná lehce žloutnout. Čím je zralejší, tím je hořčejší. Semena, která jsou uvnitř se většinou vyhazují, ale když meloun dozraje a zežloutne, dají se jíst za syrova a mají sladkou chuť.

Většinou melounu je vyplněna dužinou s peckami.

zralý hořký meloun

Podle dostupných údajů má tento druh ovoce mnoho léčivých účinků a na japonském ostrově Okinawa, kde je velmi populární, rádi tvrdí, že je příčinou jejich dlouhověkosti. Pro svoji hořkost se také používá místo chmelu v některých čínských a okinawských pivech. Nejčastěji se ale dává do polévek, stir fry nebo curry. Oblíbený je i nadívaný hořký meloun, který jsme si připravili i my.

takhle jsme ho koupili

 Čínskou odrůdu hořkého melounu jsme si koupili již předpřipravenou a pan prodavač nám s pobaveným výrazem doporučil ať si z toho připravíme polévku. To jsme také udělali a připravili polévku, která je oblíbená ve Vietnamu. Na první pohled vypadal meloun docela roztomile, dokonce lákavě. Postupným vařením se ale jeho přitažlivost vytrácela a ochutnáním bohužel i skončila. 

meloun byl nadívaný směsí vepřového, nudlí, hub a koření

 Konzistence po uvaření připomíná cuketu, ale je to těžké posoudit, protože jediné co pocítíte je hořkost až do morku vašich kostí. Nevím, jaké máte zkušenosti s hořkými jídly, ale tohle předčilo všechna moje očekávání. Jediným únikem z tohoto jídla byla to vepřové, kterým to bylo nadívané. Z melounu i vývaru se nám obracel jazyk vzhůru nohama a i když jsme se moc snažili najít jeho kouzlu, nejvíce jsme si vychutnali čokoládový koláč, který následoval jako zákusek.

No není k nakousnutí!

Někteří tvrdí, že k hořkému melounu se musíte projíst a po čase si ho zamilujete. Co všechno si ale během získávání této lásky musíte prožít, už zůstává utajeno. Obávám se, že pro mne hořký meloun zůstane nedosažitelným gurmánským zážitkem.

Honba za něčím "kanadským"

Minulou sobotu bylo zataženo a pršelo, prostě nevlídno na plné čáře. Pro zlepšení nálady jsme se vydali na vydatnou snídani. Dali jsme si ji v restauraci, která se dá považovat za "diner". Nenašla jsem ideální překlad, ale tenhle typ restaurace se objevuje se snad ve všech amerických filmech. Je to místo, kde mají často otevřeno pozdě do noci a u pultu si můžete objednat hamburgery, hranolky a jednoduché grilované pokrmy. Posadit se pak můžete do pohodlných kožených sedadel, které se podobají těm ve vlaku. Vychází to pravděpodobně z minulosti, kdy diner byl původně jídelní vůz na kolejích.

Dali jsme si klobásky, volská oka, smažené brambory, slaninu, hranolky, tousty a palačinky. Nechyběl samozřejmě chybět javorový sirup, kterým jsme si polili palačinky, ale také slaninu a klobásky. Na tyhle uzeninovo/sladké kombinace si ale budu muset ještě chvíli zvykat, není to úplně my cup of tea.

K obědu jsme si pak dali hamburgery v restauraci The White Spot. Tohle místo se dá považovat za pevnou součást Britské Kolumbie, kam už desítky let chodí celé rodiny. Bylo založeno ve Vancouveru v roce 1928 a známé je svými hamburgery a "Triple O", což je omáčka z majonézy a reliše  (uvařená nebo naložená zelenina nakrájená na malé kostičky). 

barbecue hamburger se salátem caesar

hamburger se sýrem čedar a se slaninou

A na závěr je tu "poutine". Tohle jídlo je původně z Quebecku, ale dostanete ho skoro v celé Kanadě. Základní verzí jsou hranolky polité omáčkou z kučecího nebo krůtího vývaru a posypané kostkami sýru. Tomuhle typu sýru se přezdívá "skřípavý sýr", protože když ho jíte, tak opravdu vrže mezi zuby. Samozřejmě jsou různé vylepšené varianty, kde se používají další ingredience. Je to jednoduchá dobrota a určitě stojí za ochutnání.

tradiční poutine

vylepšená varianta poutinu s hráškem a kuřetem - Galvaude

Tímhle příspěvkem jsem se mimo jiné chtěla dobrat k tomu, které jídlo je tradičně "kanadské". A jaká je odpověď? Žádná. Prošla jsem si několika fázemi nepříčetnosti, protože na tuhle otázku se nedá jednoduše odpovědět a místo toho vyvstávají další a další otázky. Psala jsem tady o hamburgrech a o poutinu, ale je to více kanadské než čínské knedlíčky, vietnamská polévka nebo mexické tacos? A jak je to s řízky, které si připravuje rozsáhlá německá komunita v centrální Kanadě? Je to spíše kanadský řízek nebo evropský řízek? Vzdávám se. Nemám jednoznačné odpovědi. Pokud ale v budoucnu nějaké najdu, určitě je sem napíšu.

Doma a za domem

Bydlíme v domě, který patří k nejhezčím v ulici. Respektive jeho hlavní část, kde bydlí majitelé. My se nacházíme v jeho zadní části, která už je o něco skromnější. Je to přízemní byt, kde je místa tak akorát, světla o něco míň, ale na to už jsme si zvykli. Kuchyně je spojená s jídelnou i obývákem a uzká chodba pak vede ke koupelně a ložnici. Koupelna je jednoznačně nejlepší místnost z bytu, takže se tam snažíme trávit hodně času.

ze předu a...

...ze zadu

 Vzhledem k tomu, že všechny domy se tady staví kvůli riziku zemětřesení výhradně ze dřeva, všichni v domě vědí, co se zrovna odehrává za stěnou. Souseda, kterého máme vedle sebe, jsme ještě neviděli, ale z jeho soukromého života víme i to, co bychom raději nevěděli. Kanadskou autenticitu bydlení pak dodává lednička se zvuky podobným těm sobím, ale nejcharakterističtějším zvukem našeho bytu je Neptun. Vzhledem k tomu, že se tenhle zvuk nedá ani neslyšet ani přejít bez povšimnutí, dali jsme mu rovnou jméno a to podle římského boha moří a vodních živlů. Když se začíná ozývat, vypadá to totiž jako by se nějaký vládce moří opravdu řítil. Objevuje se několikrát denně a  připomíná zvuk čerpadla následovaného velkou vlnou, která se někdy mění ve vodopád. Zatím jsme nerozluštili, co tenhle zvuk způsobuje, ale s jednoznačností můžeme říct, že pokud nás to rovnou nevzbudí, většinou to navodí vcelku dobrodružné sny. 

Vánoce se blíží, takže nesmí chybět vánoční výzdoba...

...ani vánoční stromeček s adventním kalendářem.

Kousek od bytu je sportcentrum, kam chodíme hrát každý týden badminton. Když se vyjasní, naskytnou se po cestě tam krásné výhledy.

Objev týdne - chayote

Dali jsme si za cíl ochutnat každý týden alespoň jeden druh ovoce nebo zeleniny, které vůbec neznáme. Tento týden to bylo ovoce, které má nespočet různých jmen a prodává ho nejen většina čínsko/vietnamsko/indických obchodů s potravinami, ale také ho většina našich sousedů pěstuje na svých zahradách. 

popíná se podobně jako víno

 Jedním z původních názvů je chayote, ale můžete ho najít i jako mirliton, christophene, zeleninovovu hrušku nebo cho-cho. Tento druh ovoce, který je příbuzný s okurkou a melounem, se pěstuje hlavně v Mexiku, Brazílii a Costa Rice. Rozšířil se ale i do dalších míst, včetně Asie, což potvrzuje i jeho zvýšený výskyt na zahradách našich asijských sousedů.

v obchodě tuhle zeleninovou hrušku koupíte většinou už bez trnů

 z této rostliny můžete totiž jíst skoro všechno včetně listů, pecek i kořenů

 Tvarem je to podobné hrušce, konzistencí jablku a bramboře a chutí je to něco mezi okurkou, kedlubnou a jablkem. Ačkoli to zní trochu divoce, je to moc dobré a upravit se to dá na různé způsoby. Je to sice ovoce, ale upravuje se převážně na slano a to jak v syrové, tak vařené podobě. Můžete to použít do salátu nebo, a to je i častější, z toho připravit polévky, stir fry nebo to podusit, jak vás napadne. Chayote dobře drží tvar a zůstává pevné a křupavé i po vaření, takže se s ním dobře pracuje.

my jsme si ho připravili s rýžovými nudlemi a lilkem

 Mimo jiné o tomto ovoci koluje legenda, že díky svým blahodárným účinkům na tělo i kůži pomohlo mumifikovat těla obyvatel jedné malé kolumbijské vesničky. Takže jestli chcete, aby na vás bylo radost pohledět nejen teď, ale i několik dalšch století, neváhejte a nakupte si chayote do zásoby.