Moje květníková zahrádka

Vzhledem k tomu, že o své zahrádce říkám všem skoro na potkání, je načase, abych se o tom zmínila i tady. Prostor před naším vchodem je celý z betonu a působí stroze a neútulně. A tak, když přišlo jaro, vydala jsem se na lov do zahradnictví. Většinou je lepší, když je tam se mnou Matt, protože jinak jsem schopná vykoupit půlku obchodu, i když to nemám kam dát.

Takhle to začalo...

...a takhle nějak to vypadá teď.

Chtěla jsem potěšit hned několik smyslů, takže tu máme něco dobrého k jídlu, barevné kytky krásné na pohled a bylinky, které přinášejí něco voňavého. Nevím, jak to máte vy, ale pokaždé, když si přičichnu k rozmarýnu v kombinaci s tyminánem, přenese mě to do Středomoří.

Chrpy.

Fuchsie mě od začátku fascinuje, připadá mi spíš jak podmořský tvor než rostlina.

Co se týká zeleniny, máme cherry rajčátka, chilli papričky , zelené fazolky, hrášek, nějaké ty saláty a potom mangold. Tahle listová zelenina je podobná špenátu a setkala jsem se  ní různě po Evropě i tady, ale ne moc v Čechách. Určitě bych mangold moc doporučila, je jednoduchý na pěstování a některé odrůdy mají barevné stonky, takže se mohou používat jak na vaření, tak na okrasu. Z Francie jsme si přivezli tenhle recept.

Mangold je úplně vlevo, vedle pak kapusta a chilli papričky.

Nadšení z první jahody bylo větší, než výsledná chuť, ale i tak to stálo za to.

 Pak tu máme dvě rostlinky, s kterými jsem se setkala při farmaření a zajímavé jsou tím, že ačkoli se jedná o květiny, můžete jíst jak květy, tak listy. První z nich je brutnák lékařský, který má drobné fialové květy a listy chutnají po okurkách. A mimo jiné po brutnáku šílí včely a čmeláci. Druhou rostlinou je lichořeřišnice, listy mají silnou peprnou chuť, květy jsou na tom podobně a navíc jsou krásně barevné. 

Tak tohle je zmiňovaný brutnák.

A lichořeřišnice.

  Taky jsem svedla několik bojů se škůdci. Za zmínku stojí ten, při kterém jsem namíchala lektvar z kajunského pepře a česneku a připravila z toho postřik. Výsledkem bylo, že pro mšice to bylo příjemné osvěžění a nám ten pepř podráždil krk tak, že jsme ještě půl hodiny po tom kašlali a slzely nám oči.


Ačkoli má zahrádka tak dvakrát tři metry, trávím tam spoustu času. Možná víc, než je nutné, ale nemůžu si pomoct. Baví mě sledovat, jak všechno roste a užívám si klidu po práci v kavárně. Že bych byla zralá na důchod? :)

Hezky česky i v Kanadě

Když je člověk daleko od domova, je potřeba si ho někdy vytvořit a jaká je lepší cesta než skrze jídlo. Honba za českou restaurací je zatím neúspěšná a tak se musíme spoléhat na vlastní síly. Respektive na síly jednoho z nás. Co se totiž za dobu mého pobytu nezměnilo, jsou mé kuchařské kvality. Abych ale nebyla za úplného kuchařského ztroskotance, v loupání a krájení jsem skoro profesionál a občas tam šoupnu i nějaký  ten štrůdlík.

Musím říct, že mě Matt dost rozmazluje. Pravidelně máme domácí český chleba a rohlíky. Nedávno jsem přišla z práce a na stole byly čerstvě upečené rohlíky, tak jsem hned na posezení zdlábla tři kousky s máslem. Co si budeme povídat, byl to nejlepší zážitek dne. 

Napečeno.

Naše sobotní snídaně..verze jedna.

 

A verze dvě.

A pak jsme měli další klasiky jako halušky, segedín, sekanou a vepřové s mrkví. Už v jídelně na základní škole bylo vepřové s mkrví moje oblíbené jídlo, takže jsem po pár soustech začala být sentimentální a školní historky frčely o sto šest. Všechna jídla se Mattovi moc povedla a oba jsme si pochutnali. Vzpomínali jsme u toho taky na návštěvy Havelské koruny, kde jsme nad koprovkou, ovocnými knedlíky (vyzkoušeli jsme všechny náplně a nejlepší jsou malinové) a mnoha dalšími chody, strávili nejednu příjemnou chvilku. 

Halušky.

Segedín.

Sekaná.

Vepřové s mkrví.

Chybět samozřejmě nesměla krupicová kaše.  A jak mě kdysi naučila ségra Kíťa, lentilky prostě musí být. Vybavuji si jednu historku, kdy jsme bydleli ještě všichni u rodičů a zjistili jsme, že nemáme lentilky a chceme si udělat krupicovou kaši. Bylo to v zimě a Kíťa natolik trvala na lentilkách, že jsem musela ručně otevřít nefungující vrata na zahradě a zajet pro ně do obchodu. U těch vrat jsem se opravdu zapotila a to je asi i důvod, proč si to pamatuju do dneška.

Na mrazáku máme ještě kachnu, ale ta tam asi počká až do podzimu. Teploty se totiž i tady teď šplhají ke třicítce a není třeba způsobit naší stravovací soustavě větší újmu než je nutné. Už se ale na kachničku se zelím a knedlíčkama moc těším, plzničku vedle toho, no jejej. Že by ty třicítky nakonec takový problém zase nebyly? :)