středa 30. listopadu 2016

New York - část pátá: Jídlo - už vážně naposled!



Tady už není moc co uvádět, protože se budu opět rozplývat nad jídlem v New Yorku. Ale už naposledy, alespoň pro tuhle návštěvu.:)

Momofuku

Momofuku neboli „lucky peach“ – šťastná broskev, je skupina restaurací, která spadá pod šéfkuchaře Davida Changa. První ze 13 založil v roce 2004 a od té doby je rozšiřuje. Dělá to ale trochu jinak. Místo, aby kopíroval úspěšné formáty, zakládá vždy něco nového. A je na něm vidět, že ho to baví a rád experimentuje. 

Noodle Bar byl jeho první restaurací, specializuje se na japonskou polévku ramen a má vynikající houstičky na páře. O jídle, co jsme vyzkoušeli se zmíním později. Ještě chvíli zůstanu u jeho konceptu, protože ten mě jednoduše fascinuje.


Dalším podnikem je Milk Bar, pekárna provozovaná pekařkou Christinou Tosi, která si také ráda hraje. Ať už peče bláznivé cookies jako například „compost cookie“, kde míchá čokoládu, chipsy a kávu. Nebo servíruje zmrzlinu, která chutná jako ranní cereálie s mlékem a během amerického Díkuvzdání nabízela croissant plněný krůtou, brusinkami a omáčkou. 


Ko je pak luxusnější restaurace, která nabízí jen několikachodové menu. Jeho přesný obsah ale nenajdete, dokud vám nepřistane nas tůl, protože se zakládá strikně na tom, co se zrovna nabízí na trhu. A něco na tom musí být, protože už od roku 2008 si drží dvě Michelinské hvězdy.

A pak je tu Fuku, kde minimalismus vítězí na celé čáře. Nabízejí smažené kuře, hranolky a salát. Nic víc, nic míň. Najíst se můžete pouze na stojáka a s hotovostí tam nepochodíte. Platit se tady může jen kartou a k tomu jim slouží malý ipad, žádná pokladna. A kuře je tedy vynikající. Maso bylo šťavnaté, krusta krásně křupavá, ale ne mastná a masa přesahovalo velikost housky, což bylo příjemným překvapením. A na dochucení jste si mohli dát domácí pálivou omáčku Saam.


Na tomto šéfkuchaři se mi líbí, že dělá, co jemu přijde zajímavé a je mu jedno jestli to není až tak přístupné pro jeho zákazníky. Tak trochu provokuje a zkouší, co mu projde. Už také dostal několik ocenění za inovativní přístup a podporu lokálních surovin.

V Momofuku jsme si dali dvě jejich speciality. Polévka ramen měla vynikající a výrazný vývar, kousky vepřového masa se skoro rozpadaly a nudle měly příjemný zkus. Co nám ale utkvělo v paměti, byly jejich houstičky na páře. 


Je to takový mini-sendvič, který má skvělou harmonii chutí. Mají jich několik druhů a my jsme si dali ten s bůčkem. Díky tomu, že připravují houstičky na páře, jsou nadýchané, vláčné a jen se rozplynou na jazyku. Pak se do toho vloží šťavnatá a rozpadající se hovězí hruď (brisket), která se zařízne křenem a svěžest dodá pár plátků okurky. Jak se říká, v jednoduchosti je krása a tady to platí na sto procent. Kuchyni zde mají otevřenou, takže můžete navíc sledovat práci celého kuchařského týmu. A že je na co koukat. Je to perfektně namazaný stroj, kde každý ví co dělá a jídlo musí být naservírováno bez chyby i za cenu psychické újmy.


Xi'an Famous Foods

Příběh této restaurací je podobným jiným, kdy její majitel zjistil po přestěhování do Spojených Států, že mu chybí kuchyně jeho rodného města a tak ji začal sám vařit. Velmi populární Xi'an Famous Foods má dnes 11 poboček a figuroval v několika televizních pořadech o jídle. Bylo to také první místo, které přineslo tuto kuchyni do Spojených států.

Xi´an (čti Šían) je město ležící na na severozápadě Číny. Bylo prvním hlavním městem Číny a taky je místem, kde odpočívá známá terakotová armáda. Kromě toho tam také začínala Hedvábná stezka, které měla mimo jiné vliv na místní kuchyni, které v sobě snoubí tu čínskou s kuchyní Blízkého východu. Je tak bohatá na římský kmín, čili, sečuánský pepř a další koření. Sečuánský pepř je zajímavý nejen svou chutí, ale i tím, že trochu tlumí citlivost vašeho jazyku, takže dokážete sníst i velmi pálivá jídla. Mezi známá jídla z této oblasti patří široké nudle „biang biang“, jehněčí hamburgery s jalapeňo papričkami nebo studená nudlová jídla. Pokud byste o této kuchyni chtěli vědět víc, podívejte se na tento článek - Chilies, Noodles, and Lamb: 11 Must-Eat Dishes in Xi'an From the Muslim Quarter and Beyond.

Čínské knedlíčky plněné jehněčím masem.

Široké nudle s tofu. Byl to studený pokrm skvělý na léto.

A taky nás tam potkalo překvapení, když na nás z fotografie na stěně vykouknul starosta Vancouveru Gregor Robertson. Po troše googlování jsme zjistili, že žena po jeho boku byla známá čínská popová zpěvačka, která je momentálně jeho přítelkyní.


Fisherman's Cove 
Fisherman's Cove byla malá rodinná restaurace, na kterou jsem náhodou narazili. Atmosféra tam byla moc příjemná a jídlo vynikající! Dali jsme si dvě jídla, která byla obě servírovaná s rýží a hráškem a karamelizovaným „plantain“, což je druh banánu, který je tvrdší a upravuje se vařením či smažením. Jedno se podávalo s „jerk chicken“, grilovaným pálivým kuřetem a druhé bylo kozí curry. 







Grom

A sladká tečka nakonec. Když jsem potkali stánek se zmrzlinárnou Grom kousek od Central Parku, nemohli jsme odolat. Před lety jsme v Itáii navštívili Grom mnohokrát a jejich zmrzlina je neskutečná!

neděle 20. listopadu 2016

Ministřípky: Cimrman v Divadle Za rohem

Vancouver se může pochlubit jedním z nejdéle působících českých divadelních souborů v zahraničí. Jedná se od Divadlo Za rohem, které letos slaví už 36. výročí nepřetržitého působení. Za svoji kariéru tato divadelní skupina ztvárnila více než padesát produkcí a sto dvacet sedm představení. Diváci si mohli svého rodného jazyka užít v dílech od středověké trhové taškařice, od nesmrtelných komedií Moliéra a Goldoniho, od českých klasiků Jiráska a Klicpery, přes skvosty bratří Čapků, Voskovce, Wericha a Ježka, přes krále komiků Vlastu Buriána až po díla současných českých dramatiků Havla, Kohouta, Klímy, Ringo-Čecha, Koenigsmarka, Vostrého, Procházky a Goldflama.

 O uplynulém víkendu uvedl tento divadelní soubor Cimrmanovu hru Švestka k oslavě 50. výročí založení Divadla Járy Cimrmana. Originál jsem již několikrát viděla a tento vancouverský divadelní soubor zvládl představení znamenitě. Bavila jsem se od začátku do konce a bylo zajímavé vidět tuto hru ztvárněnou jiným souborem.

A tečka nakonec. Do tohoto divadla, Inlet Theatre v Port Moody, jsem jela poprvé. Podařilo se mi ale vystoupit na špatné zastávce a půl hodinu před představením jsem byla půl hodiny pěšky od cílové destinace. Jak lépe se připravit na kulturní zážitek než 20 minutovým během. Doběhla jsem tam na poslední chvíli, zadýchaná, zpocená, ale nadšená, že včas. A když jsem konečně chytila dech, rázem jsem se cítila jako doma, protože všichni okolo mluvili česky a slovensky. Byl to hezký zážitek a už se těším na další představení!

neděle 13. listopadu 2016

Nová sekce: Ministřípky - Déšť


Občas mám jenom nějakou maličkost, o které bych tady chtěla napsat, ale na delší příspěvek by to nebylo. A tak jsem se rozhodla, že sem vložím novou sekci, kde jen stručně vyšvihnu, co se zrovna děje.

Prvním tématem mých Ministřípků bude déšť. To je totiž téma velmi aktuální. Říjen byl statistikách města zaznamenán jako nejdeštivější měsíc v historii. Pršelo 28 dní z 30! Diskuse o počasí se přesunuly k tomu, že máme radost ne když svítí sluníčko, ale když prší jen trochu. Človek musí ty pozitiva prostě hledat všude! Ale zase je tu díky dešti široká nabídka holínek a pláštěnek. A taky člověk nemá takové výčitky, když se zašije doma, kouká na filmy, čte si a cpe se sušenkami a čokoládovými brownies. Ty zamračené dny si přece musíme nějak osladit!


A dva dodatky. Ve známé místní botanické zahradě VanDusen se všichni zahradníci momentálně přeměnili na profesionální osvětlovače. Mají totiž necelý měsíc na to, aby část zahrady ověsili zhruba milionem světýlek! :) A pak bude moct začít populární vánoční akce, Festival of Lights. Když tady budete, doražte. Stojí to za to!


Dneska je to taky pouze 49 dní, než začnou oslavy 150 let od založení Kanady. Kombinace červeno bílé můžete nalézt všude, včetně jarní výsadby tulipánů.