Od velryb po medůzy

Když jsme tak blízko oceánu, to by bylo, aby tady nebylo akvárium. Bylo postaveno uprostřed Stanley parku v roce 1950 a kromě toho, že je oblíbenou turistickou atrakcí, tak je to také centrum mořského výzkumu a vede mnoho programů na ochranu a rehabilitaci ohrožených mořských živočichů. Dobré záměry akvária pomohou také strávit výši vstupného, které nepatří mezi nejlevnější. 

Ještě než jsme ale vstoupili dovnitř, měli jsme zajímavou zkušenost s toaletami. Byly to ty nejlépe vonící veřejné toalety, do kterých jsem kdy vešla. Bylo tam teplo (v lednu to oceníte) a vonělo to tam po čaji - nám to připomínalo černý čaj Earl Grey s jeho typickou vůní po bergamotovém oleji. Vůbec se mi nechtělo jít pryč.

Akvárium má vnitřní a vnější část a v pravidelných intervalech tam probíhají různá představení, takže si to jen stačí trochu naplánovat a pustit se do toho. Uvnitř je nespočet akvárek s rybami všech možných barev od těch, které žijí ve vodách Britské kolumbie po ty z tropů. Nechybí hadi, žáby, brouci nebo papoušci. Viděli jsme představení  s delfíny, s mořskými vydrami (ty tedy jen jedly a my na ně koukali) a pak s běluhami.

Podobně velkou žábu jsem jednou našla doma v Nebušicích v obýváku. Dodneška netuším odkud se tam zvala.

Ty jsou asi největší atrakcí. Běluha je druh velryby, která měří v průměru okolo 4,5 metru a žije v arktických vodách. Tomu má také všechno přizpůsobené. Ať už je to sněhově bílá barva, vysoké procento tuku (ona vlastně vypadá tak trochu jako velký plovoucí kus sádla) nebo nepřítomnost hřbetní ploutve. Chybějící hřbetní ploutev je zdůvodňována tím, že velryby se často pohybují těsně pod ledem, kde by jim ploutev překážela a také k úspoře úniku tělesné teploty. Jsou to sice pomalí plavci , ale zároveň velcí potapěči, dokážou se potopit až do 700 metrů. A poslední zajímavostí je jejich vysoce vyvinutý sluch. Nejen, že pomocí zvuků komunikují mezi sebou, ale zároveň používají zvuk pro hledání prasklin v ledu. Jednoduše vyšlou zvuk a podle ozvěny jsou schopné zjistit, kde je led tenký nebo prasklý a bude tak možné se tam dostat nad hladinu. 

Pro nás byly ale největším zážitkem medůzy. Byla to pouze dočasná výstava, ale stála za to. Je neuvěřitelné, kolika podob mohou medůzy nabývat. Tady měli jak úplně malinkaté medůzy, které blikaly jako vánoční světýlka, tak větší medůzy s někonečným množstvím chapadel. Ve skutečnosti mohou být ale velké až 2 metry. Obývají jak nejhlubší moře, tak pouze povrchové vody, a aby toho nebylo málo, na planetě zemi se vyskytují více než 500 milionů let. To není špatný výčet, klobou dolů. 

 Byl na ně krásný pohled. Když se na ně můžete dívat z bezpečné vzdálenosti a nemusíte se bát, že vás žahnou, je to nádhera. Mají v sobě jistou křehkost a majestátnost. Navíc se pohybují s elegancí, kvůli které je těžké uvěřit, že když je moře vyplaví na břeh, stane se z nich jen slizká nehybná placka.

Jo a taky jsem se tam naučila dýchat pod vodou.

 Zajímavý byl také pohled na elektrického úhoře. Dokáže vyprodukovat elektrický náboj až o síle 600 voltů a používá ho buď k lovu nebo obraně. Tady byla jeho energie směřovaná k rozsvěcování lampiček nad akvárkem. A když to rozjel, docela to tam zářilo. Že by se našel nový úsporný zdroj eletřiny do domácností?

Navštívili jsme také mísní kino, které uvádělo krátký animovaný film inspirovaný populárním filmem Doba ledová. Když jsme se usadili na opravdu tvrdá sedadla, nabyli jsme dojmu, že toto kino už tu musí být desítky let nebo, že tu zaspali trend nových kin s obřími a pohodlnými sedadli. Opak byl ale pravdou. Ocitili jsme se ve 4D kině, což je ještě krůček dál od toho 3D. Snaží se vám to, co se děje na plátně, převést do reality ještě důvěrněji. Takže na vás stříkají vodu, pouští sníh nebo vůně  a třesou sedadlem, jak můžou (proto bylo tak tvrdé, aby to s vámi dobře nadskakovalo). Byla to docela legrace. Je to vlastně takové dva v jednom - kino a masáž.