Moje balkonová zahrádka

Léto je v plném proudu a překvapivě zatím skoro bez deště, takže trávíme mnoho času nejen na procházkách po místních parcích, ale i na našem balkoně. Už několik let ho postupně zaplňuji celoroční i sezónní květenou a přes léto se pak občas promění v menší džungli. Sestavila jsem takový mini fotopříběh, co je se během různých sezón objevilo na našem balkoně.

Takhle to začalo

Loňské léto

Jaro


Na podzim vždy zasázím jarní cibulky, abychom se pak měli na co koukat.

Každá jaro se celá ulice zbarví do růžova díky okrasným třešním, které tam rostou.

Léto

Léto je vždycky takovou odměnou jarního sázení. Už se stačí jen posadit s knížkou nebo vychlazenou citronádou a užívat si květníkové přírody okolo.

Jeden rok nám vyrostlo i několik jablek.

...a fíků

...a letošní úroda borůvek je neskutečná!

Ty si užívám moc, protože jsem netušila, že si je můžete pěstovat jen tak na balkóně.

Nesmí samozřejmě chybět, rajčata, papriky, saláty, jahody a další.

Můj čtenářský koutek

Letní grilování samozřejmě nesmí chybět!

Podzim

Podzim mám ráda, protože se začínají objevovat moje nejoblíbenější barvy a ostré letní slunce se zjemňuje a nechává všechny tyto barvy nádherně vyniknout.

Jednu sezónu jsem na podzim zasázela zelí, brokolici, květáky, saláty a další. Začalo to dobře, než nás navštívili housenky a slimáci.

K podzimu zde neodmyslitelně patří i Halloween, takže dýně nesmí chybět.

Zima

Zima je většinou šedivá a deštivá, ale když vysvitně sluníčko, výhled na hory je ten nejkrásnější z celého roku.

 Letos dokonce i nasněžilo.

A pravidelně nás navštěvoval kolibřík, což byl vždycky zážitek. :)

I na sněhuláka letos došlo! :)

Pohled do zákulisí - Doors Open Vancouver

Minulou sobotu tady proběhla příjemná akce, která se pravidelně objevuje i v jiných městech po světě. Jmenuje se „Doors Open Vancouver“ a v tento den se vám naskytne možnost navštívit různé budovy ve městě a dozvědět se něco o jejich historii i funkci. Letos bylo k vidění 16 míst od divavel až po záchranou stanici pro zvířata. Nám se jich podařilo vidět 7 a některé stojí za zmínku.

Sousedská továrna na výrobu tepelné energie Southeast False Creek  

(Southeast False Creek Neighbourhood Energy Utility)

Tato továrna na výrobu tepelné energie byla postavena v době Olympijských her v roce 2010 nedaleko olympijské vesnice u zátoky False Creek. Byla vybudována s vidinou budoucího rozvoje celé čtvrti a snahou snížit produkci skleníkových planů. Za zmínku stojí, že v době před olympiádou zde byla zanedbaná čtvrť, dnes tady vyrůstá jedna z nejhustěji zastavěných čtvrtí ve městě.

 Jedná se o první továrnu v Severní Americe, která zachycuje teplo z odpadní kanalizace a posléze ho vysílá zpět do oběhu k vytápění budov okolo. V současné době takto vytápí 30 budov, při čemž v každé je okolo 300 bytových jednotek. Fascinovalo mne, že samotná továrna je relativně malá a při tom je schopná fungovat nesmírně efektivně a zásobovat teplem několik tisíc lidí.

Ikonickou součástí této továrny je 5 komínů, které vystupují až nad Cambie bridge a kromě svého primárního účelu byly navrženy i jako veřejný umělecký prvek. Na jejich vrcholku jsou LED světla, která mění barvu od modré po červenou podle toho jak vysoká je spotřeba energie.

Městská radnice

Radnice se nachází kousek od stanice metra Canada Line na křižovatce ulic Cambie a 12té a je dobře viditelná z různých částí města. Postavena byla v roce 1936 v moderním klasickém stylu s detaily art deco. Byla to jediná veřejná budova postavená v době velké deprese a měla reprezentovat rozšíření města, které vzniklo sloučením čtvrtí Point Grey a South Vancouver. Zároveň to byl také způsob jak přinést nějaký zdroj práce. Vzhledem k době, kdy byla postavena, nebyly ale žádné peníze navíc vloženy do detailních plán a to je prý jedním z důvodů, proč jsou její místnosti velmi tmavé. Budova byla postavena za 330 dní za cenu 1 milionu dolarů a má 12 pater. Sídlo zde má jak starosta, tak městká rada o 12 členech.

311 Call Centre

 

Když se místní obyvatelé potřebují zeptat na cokoli spojené se správou města nebo podat stížnost na své sousedy, mohou zavolat na bezplatnou linku 311. Tato linka má v pohotovosti každý den 40 zaměstnanců, kteří ročně odpoví na milion telefonátů. Během naší prohlídky jsme měli možnost podívat se na vyhledávací programy, které zdé používají a dozvěděli se mimo jiné, že zaměstnanci jsou připravováni 3 roky, než je jim povoleno odpovídat na všechna témata.

Zaujala nás také kuchyňka, která měla nejen hezký výhled na oceán, ale také neobvykle velké množství mikrovlnek a pečících mini-troub. Měli dokonce i vaflovač, tak jsem hned zjišťovala, jak často si vafle připravují. To víte, člověk se se musí zajímat o priority, kdyby mne to sem náhodou jednou pracovně závalo. :)

Výhled byl mimo jiné i na tyto malby, které nejen slouží jako veřejné umění, ale každý z pruhů reprezentuje kam za 25 let vystoupá voda oceánů, pokude bude globální oteplování postupovat stejným tempem. Z toho nás ůsmě trochu přešel, protože budova, ve které jsme stáli by už byla z poloviny pod vodou.

Marine Building

Navštívili jsme i další budovu ve stylu art deco, Marine Building. Ta byla postavena v roce 1930 a po určitou dobu to byla nejvyšší budova v Britském impériu. Měří 98.7 metrů a objevila se v několika filmech i seriálech. Dle jejích architektů, kterými byli McCarter & Nairne, měla budova evokovat skalní útes vystupující z vody, který je osázený mořskou faunou a florou. A ono to tak opravdu trochu i vypadá. Když vstoupíte krásnými masivními dveřmi do vestibulu, po stěnách uvidíte obrázky všelijakých mořských živočichů, rostlin a lodí. Pro mnoho starousedlíků je tato budova jedním z charakteristických rysů Vancouveru a ve světě je ceněná jako jedna z významných budov postavených ve stylu art deco.

V době kdy výškou přesahovala okolí.

Dnes byste ji přes mrakodrapy skoro přehlédli.

I hodiny tu mají místo čísel mořské tvory

Krásné výhledy i zahrady - Queen Elizabeth Park

Na chvíli si odskočíme z Tokia zpátky do Vancouveru, protože jaro už konečně nastupuje (ačkoli letos velmi velmi pomalu) a s ním se místní parky začínají ukazovat v tom nejlepším světle. Dnes se podíváme na park, který by neměl vynechat, jak ten, co jen projíždí, tak ten, co se zdrží o něco déle. Jedná se o Park královny Alžběty, který nabízí nejen krásné zahrady, ale také pěkný výhled na město a hory za ním.

Historie

Tento park o rozloze 52 hektarů a výškou 152 metrů nad mořem je nejvyšším bodem ve Vancouveru. Každoročně ho navštíví okolo 6 milionu turistů a jedná se o druhý nejoblíbenější park hned po Stanley Parku. Původní název tohoto kopce byl „Little Mountain“ (Malá hora) a tento název ještě dnes zaslechnete od některých starousedlíků.

Na konci 19. století zde byl lom na bazalt, ze kterého se stavěly místní silnice. Jakmile zásoby tohoto nerostu došly, místo zůstalo zcela holé a škoda pohledět. Kanadská Pacifická železnice (CPR – Canadian Pacific Railway), která byla původním majitelem těchto pozemků, nabídla již v roce 1919 možnost odprodeje Městské správě parků, ale k ničemu nedošlo.

Až po dalších 10 letech, kdy místo chátralo, město nabídku přehodnotilo a pozemky odkoupilo spolu se dvěma funkčními rezervoáry na pitnou vodu. Ty jsou funkční mimo jiné dodnes a v roce 2007 bylo nad nimi postaveno malé náměsti s fontánou, která je v létě obsypána malými i dospělými. Ať si zákazy říkají, co chtějí. :)

Odkrytý rezervoár na pitnou vodu.

 V roce 1930 místní Tulipánová asociace navrhla přeměnit bývalý lom na výstavní zahradu a to částečně předurčilo budoucí směřování do té doby zanedbaného místa. Koncem 30. let bylo městem odsouhlaseno, že tento pozemek bude přetvořen na park a rekreační prostor. Což bylo i slavnostně potvrzeno králem Jiřím VI. a královnou Alžbětou při jejich návštěvě Vancouveru v roce 1939.

  
Největší atrací jsou dvě „utopené zahrady“, které se nachází na místě původních lomů. Na jejich designu se z velké části podílel Bill Livingstone, v té době vedoucí Správy parků, který se zasloužil o vznik mnoha výstavních parků ve Vancouveru. V každém ročním období vypadají trochu jinak a stojí za návštěvu.

Obrázek kolibříka vysázený z květin.

 Na památku dokončení hlavních terénních úprav v roce 1954 zde v tomto roce byla zakopána časová kapsle kousek od Bloedel Conservatory a ta má být znovuotevřena v roce 2054. Tak když budete okolo, stavte se mrknout, co tam bude. :)

Dále se tu nachází růžová zahrada, která byla vybudována v roce 1967 ke 100-letému výročí založení Kanady. Záměrem tohoto parku bylo mimo jiné vybudovat první arboretum ve Vancouveru a dnes tu můžete nalézt okolo 1500 druhů stromů z celé Kanady a také některé exotické druhy rostlin. Nejvyšší stromy, které tu naleznete jsou okolo 60 let staré. Podobně jako v jiných částech Vancouveru, i tady v Queen Elizabeth Parku se nachází velké množství japonských sakur, které na jaře lákají mnoho svých přiznivců.

Rekreační aktvity

Jak už bylo řečeno, jedním z původních plánů bylo zde vybudovat i místo pro rekreaci. A tak zde naleznete tenisové kurty, basketbalové hřiště, minigolf, frisbee golf nebo bowlingový klub. V minulém roce zde byla také přes léto vybudována zip line dráha, lanový skluz, při kterém se natáhlo přes jednu část lomu lano. Odvážlivci připoutaní v sedáku se tam pak mohli sklouznout. Atrakce to bylo úspěšná, ale i kontroverzní, protože mnoho návštěvníků vidělo adrenalinovou atrakci uprostřed klidných zahrad jako rušivou.

Umění v parku

(fotky budou brzy doplněny)

Naleznete zde také několik uměleckých kousků, které stojí za vidění. Asi nejznámějším dílem je „Knife Edge-Two Piece“ od britského umělce Henryho Moora, který byl parku darován místním dřevařským magnátem Prenticem Bloedelem. Ten byl mimo jiné velkým mecenášem umění a vzdělání ať už ve Vancouveru nebo v Seattlu a znovu se o něm zmíním ve spojitosti s tropickým skleníkem Bloedel Conservatory. 

Tato bronzová socha je zde od roku 1962 a je to jedna ze tří kopií. Druhá se nachází v budově parlamentu v Londýně a třetí na Rockefellerově panství v New Yorku. V době jejího umístění se jednalo o první sochu ve městě, která nebyla památníkem a dnes je to nejcennější umělecké dílo ve Vancouveru v hodnotě okolo 18 milionů dolarů.

Populárním fotografickým kouskem je sousoší „Photo Session“ od J. Sewarda Johnsona, Juniora, které je jak povedené tak vtipné vzhledem k tomu jak populární místo na fotografie tento park je.

Nejnovějším přírůstkem jsou „Love Locks“ což je sousoší věnované věčné lásce. Populární novodobý zvyk, kdy zamilované páry připevní zámek se svými iniciály na most, bránu či podobně a zahodí klíč, byl tomutu dílu inspirací. Vzhledem k tomu, že tyto zámky jsou mnoha městům noční můrou, protože jejich odstraňování stojí mnoho času a peněz, Vancouver se rozhodl pro kompromis a vytvořil konstrukci, která slouží výhradně tomuto účelu. Design navrhl místní umělec Bruce Voyce a sousoší by mělo udržet několik tisíc zámků. Klíče od zámku pak páry mohou vhodit do krabičky hned vedle a až se jich nahromadí větší množství, budou roztaveny a materiál bude použit na výrobu další sochy.

A když jsme u těch zamilovaných párů, Queen Elizabeth Park je velice populární na pořizování svatebních fotografií. Díky svým výhledům a zahradám zde v létě a o víkendech narazíte na zástupy svatebčanů, kteří si zde pořizují památné fotografie.

A příště se podíváme na tropický skleník Bloedel Conservatory, který se v tomto parku také nachází. Atrakce, která stojí jak za návštěvu, tak za vyprávění.