Zobrazují se příspěvky se štítkemOttawa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOttawa. Zobrazit všechny příspěvky

středa 28. ledna 2015

Na skok do Ottawy - část druhá

A jsme opět v Ottawě. Alespoň virtuálně na stránkách mého blogu. A dnes se, vážení čtenáři, zaměříme na následující témata - muzea, zamyšlení o kanadské identitě a jídlo. Varuju předem, že jsem se rozepsala možná trochu moc o tématech ne tak vzrušujících, ale nemohla jsem si pomoct. :)

Jak už jsem naznačila minule, velmi snadno v Ottawě dojdete pocitu, že se jedná o vládní město. Ambasády, vlajky a sochy významných státníků jsou skoro na každém rohu a v centru města je navíc večer a o víkendu liduprázdno. Žádní státní zaměstnanci (což jsou tady skoro všichni) totiž už nejsou v práci. Dojem státnosti a zastupujícího města Kanady také podtrhuje množství muzeí, které se zaměřují na kanadskou historii. Pokud se zajímáte o politiku a historii, a náhodou o tu kanadskou, jeďte do Ottawy, o tom žádná. Tady je drobný výčet. Nalézá se tu Kanadské muzeum historie, Kanadské muzeum války, Kanadské muzem studené války nebo Muzeum o historii kanadské měny. Samozřejmě nechybí Národní galerie a mnohé další.

Socha pavouka před Národní galerií.
 My jsme navštívili Kanadské muzeum války a to tedy opravdu stálo za to. Muzeum jako takové bylo založeno již v roce 1880, ale po celou dobu své existence se potýkalo s nedostatkem prostor. V roce 2005 byla s velkou slávou otevřená jeho nová budova, která obsahuje okolo 13 tisíc artefaktů včetně vojenské techniky. Projdete si zde kompletní válečnou historíí Kanady od bojů mezi původními obyvateli až po válku v Iráku. Rozsáhlost muzea je obrovská, na to se připravte. My jsme začali cítit přetlak informací již u první světové války. Ale expozice jsou skvěle udělané a divácky jsou velmi dobře stravitelné, až tedy na tu rozsáhlost, ale bez toho by to asi nešlo. Pro mě osobně byl nejzajímavější pohled na světové konflikty, které znám z perspektivy evropské a české, z jiné strany, z té kanadské. Ačkoli bojovali proti stejnému nepříteli, cíle a zisky se totiž v mnohém lišily a co bylo zásadní pro jednu stranu, nebylo nutně pro tu druhou.

Budova muzea trochu vypadá jako obrovský bunkr.
Tolik vojenské mašinérie na jednom místě jsem asi nikdy neviděla.

Všechny ty znaky státnosti a muzea v hlavním městě nás samozřejmě vedly k různým otázkám ohledně země samotné. Jedná sice o jednu zemi, ale musíte překonat 6 časových pásem od jedné strany na druhou a nachází se tu 7 klimatických zón. Je možné zajímat se jako obyvatel Kanady o zájmy státu nebo dalších měst a provincií, když je všechno tak daleko? Došlo mi to jasněji až tady v Ottawě, která reprezentovala všechny provincie. Ve Vancouveru vazbu ke státu jako takovému nebo jiným provinciím tolik nepociťuju, člověk sleduje, co se děje v Britské Kolumbii, ale tím to i přibližně končí. Na plochu Kanady by se vešla celá Evropa a ještě víc se všemi svými různými národnostmi. Jak moc se liší Kanaďané z východního a západního pobřeží? No nevím, odpovědi zatím nemám. Ale aspoň jedno je jasné. Silnou vazbu ke státu a kanadské identitě tady každý pociťuje když se hraje mistrovství světa v hokeji.

Tak trochu netradiční mapa Kanady.

Trochu odbočka, ale stále v tématu. Takhle vypadají nové pasy, když je dáte pod ultrafialové světlo. Není to paráda?:) A na každá stránce je něco jiného z kanadské historie.

A jde se jíst. Na jednom blogu o jídle psali, že když jste se chtěli dobře najíst v Ottawě před 10 lety, museli jste jet do Montrealu. To už dneska úplně neplatí, ale trochu vám to udělá obrázek, že se i dnes úplně nejedná o kulinářskou metropoli. Ale ochutnali jsem tam několik dobrých italských sendvičů z vyhlášeného italského obchůdku Di Rienzo v italské čtvrti a také nás neminula shawarma, která byla skoro na každém kroku. Jen pro upřesnění, to co je pro Turky döner kebab a pro Řeky gyros, je pro Araby shawarma. Jsou mezi nimi nějaké odlišnosti, ale v principu jsou stejné. 

 Také bylo povinnosti navštívit Byward Market, což je zastřešený trh se všemi možnými dobrotami. Nejvíce nás tady zaujali dvě věci. U stropu je instalován mrak, ze kterého vykukují klobásky, čuníci a další. Že by se jednalo o řezníkův ráj?
Mrak plný vepřového.

A taky si tady můžete koupit takzvané "Obama Cookies". Když sem před lety prezident Obama přijel na návštěvu, zastavil se v místní pekárně nakoupit cookies pro svoje dcery a od té doby se z nich stal takový hit, že je po něm i pojmenovali. A aby nedošlo k mýlce, kde je koupit, vyhradili jim jednu část pekárny a všude okolo vyvěsili Obamovy fotky. :)

"Obama cookies"



pondělí 24. listopadu 2014

Na skok do Ottawy! Část první


Před pár dny jsme se vrátili z cesty do Ottawy. Hlavní město leží přibližně 3550 km od Vancouveru a cesta tam zabrala s jedním přestupem "pouhých" 5 hodin letu. Ne nadarmo je Kanada druhou největší zemí světa. Pro lepší představu velikosti Kanady uvádím dvě níže uvedené mapy. Takže kam bychom doletěli, kdybychom urazili stejnou vzdálenost, ale vyrazili bychom z Paříže?

Vancouver-Ottawa

Paříž-Uralsk (Kazachstán)

Pro začátek pár faktů. Ottawa byla založena v roce 1826 pod jménem Bytown. Hlavním městem v té době Kanadské provincie byla jmenována v roce 1857 královnou Viktorií. Ideálním kandidátem se stala nejen proto, že byla obklopena hustými lesy vhodnými k obraně města, ale také ležela na hranici oblastí obývanými francouzskými a anglickými usedlíky. Tato hranice je patrná i dnes, protože řeka Ottawa odděluje město Ottawa ležící v provincii Ontario a město Gatineau, ležící v provincii Quebeck. Stačí tedy přejít most a už na vás nejen všichni mluví francouzsky, ale francouzština se také všude objevuje na prvním místě před angličtinou. 

Přejdete most...
A řetězec thajských restaurací Green Papaya mění svůj název na Papaye Verte. :)
 Velikostí se Ottawa řadí na 4. místo v rámci Kanady a má okolo 880 tisíc obyvatel. Nepatří tedy mezi největší města a její menší velikost jí i dopomohla stát se hlavním městem. Méně obyvatel v té době znamenalo méně potenciálních kandidátů na ty, kteří by protestovali proti vládě, a se kterými měla Kanada v té době neblahé zkušenosti.


Pohled na Ottawu z roku 1853. Parlamentní kopec je zatím jen kopec.
 Široko daleko okolo se nenachází žádné hory ani větší kopce, ale městem protéká několik řek. Už zmíněná řeka Ottawa a pak řeka Rideau a kanál Rideau. Kanál byl původně vybudovaný jako bezpečná dopravní tepna mezi Montrealem a městem Kingston a dnes je využívám převažně pro rekreaci. Ať už na procházky po jeho březích nebo projížďky na kajaku. Přes zimu se pak jeho část dlouhá 7 km promění v jedno velké kluziště, kam si můžete jít zadarmo zabruslit. Ale vemte si na sebe dost vrstev, budete bruslit v mínus 40 stupních.

V zimě.
V létě.

A když jsme tam byli my.

 My jsme se do Ottawy nevydaly v úplně ideální čas. Barevné podzimní listy byly už dávno opadané a bílá zima byla ještě v nedohlednu. Výsledek? Šedivo, zamračeno a tma od 4 odpoledne. A ačkoli bylo většinou okolo nuly, když začalo foukat, lezlo to až do morku kostí. Ale i tak to stálo za to. A bonus? Konečně jsem si podala žádot o nový pas, takže budu moct zase za hranice. Na vysvětlenou, Ottawa byla zásadní pro můj nový pas, protože tam, na rozdíl od Vancouveru, sídlí český konzulát.

Český konzulát v Ottawě. Hurá!!
 Ottawa je vládní město a ten dojem získáte ještě před tím, než dorazíte na Parlament Hill neboli "Parlamentní kopec", kde sídlí parlament. Ze všech stran na vás vykukují ambasády a všude visí vlajky. A to nejen kanadské, ale také provinční, což jsem ve Vancouveru nikdy nezažila. A později v Montrealu také ne, tam visely jen vlajky provincie Quebeck a i těch kanadských tam bylo velmi pomálu. ;) 


Hlavní atrakcí je určitě kanadský parlament. Před pár týdny se bohužel neslavně dostal do světových médií díky střelbě v jeho okolí, při které zahynul jeden voják, ale při naší návštěvě už nebyla uplatňována žádná neobvyklá bezpečnostní opatření. Stavba této vládní budovy začala v roce 1859 a v té době to byl největší stavební projekt svého druhu v Severní Americe. Budova má ideální postavení na kopci nad řekou i městem, což ji dodává patřičné majestátnosti. Její významnou částí je Peace Tower neboli "Věž míru", která byla postavena po požáru v roce 1916 a věnována památce vojáků padlých za první světové války. V okolí parlamentních budov pak stojí sochy významných státníků a politiků. Je tam mimo jiné sousoší pěti žen, které se zasloužily o právo žen být zvoleny do senátu. A zpodobněny jsou při oslavě svého úspěchu, a jak jinak slavit než šálkem čaje. :)