čtvrtek 28. ledna 2016

Hurá na humra!


Dlouho jsem si přála ochutnat celého humra, ale nikdy na to nedošlo. Až do mých posledních narozenin, kdy jsem si ho přála k večeři. Ale ne v restauraci, doma. A tak jsme se do toho pustili. 


Na tržišti Granville Island jsme si předem vyhlédli rybárnu "Lobster Man", kde prodávají různé druhy korýšů a také, jak už název napovídá, i humry. Většina humrů pochází z východního pobřeží Severní Ameriky a naši nebyli výjimkou. Můžete si vybrat z několika velikostí. My jsme si vybrali dva kousky o váze 1,5 libry, což je přibližně 680 gramů. Je to střední velikost a jak jsme se dočetli, menší humři mají většinou jemnější maso. Pokud chcete, uvaří vám je tam na místě nebo si je živé odnesete domů. To byl náš případ a tak nám do tašky přihodili pár pytlíků ledu a šli jsme.




A jde se nakupovat.

 Pár faktů pro zpestření. Až do poloviny 19. století (a v některých oblastech až do 50. let 20. století) nebyl humr v Severní Americe moc populární, ba naopak. Humr byl do té doby znamením chudoby a běžným jídlem služebných. Často se také servíroval ve věznicích, k nemalé nelibosti vězňů, a svoji váhu si vydobyl mimo jiné jako hnojivo či rybí návnada. Kdo by v té době řekl, že dnes budou humři lahůdkou prodávanou za stovky korun.

  
V ledu se humři rychle zchladili, takže se ani moc nehýbali a nevyděsili jsme tak nikoho v autobuse hýbající se taškou. Byla jsem ale samozřejmě zvědavá a chtěla jsem se na ně hezky zblízka podívat a tak jsme je doma na chvíli vyndali ven. Stačila chvilka, aby pěkně ožili a začali se kroutit do všech stran. Aby bylo jasno, já jsem se na všechno koukala jen zdálky. Mně humr se všema těma (deseti) nohama připadal jako obrovský pavouk a běhal mi mráz po zádech už jen z představy, že bych se ho měla zaživa dotknout. 



Existuje mnoho receptů a my jsme použili ten tradiční. Humři se uvaří ve vroucí vodě a servírují s rozpuštěným máslem, do kterého humra namáčíte.  Jedinou nepříjemnou částí vlastnoruční přípravy humra je ta, že ho musíte vložit do vroucí vody zaživa. Obsahuje totiž škodlivou bakterii, která se po smrti humra rychle množí a vzhledem k tomu, že se vařením neodstraní, mohla by vám způsobit otravu. Záleží na velikosti, ale my jsme humry vařili okolo 12 minut. 

Po uvaření se zbarví do červena.
 A pak teprve začne pravé dobrodružství a to, jak se dostat dovnitř. Schránka humra je totiž opravdu tvrdá, takže k tomu potřebujete dobré nástroje. My jsme použili louskáček na ořechy a nůžky na maso. Pokud máte velký hlad, není to ideální pokrm, protože opravdu chvíli trvá než se k vytoužené večeři dostanete. Nejvíce masa je v klepetech a v ocase. Trochu masa je také v menších nohách, ale k tomu je dobré mít dlouhé tenké vidličky na vylovení nebo hodně trpělivosti. Je to tak trochu vtipné jídlo, protože část večeře se může odehrávat za soustředěného ticha, protože všichni přísedící svádějí svoji bitvu s humrem. :)










 Humra jsme servírovali jednoduše, abychom dali vyniknout jeho chuti. Měli jsme tedy jedno rozpuštěné máslo s česnekem a jedno s citronem a k tomu chleba a salát. Ačkoli chvíli trvalo než jsme se k jídlu dostali, bylo to opravdu vynikající. Humr byl jemný a zároveň krémový a jen se rozplýval na jazyku. Určitě doporučuji!