čtvrtek 9. ledna 2014

Zákusky - Zahrady - Zákusky


Nový Rok už nám sice začal, ale já se ještě na chvíli vrátím do toho minulého. A to konkrétně do října, když jsme podnikli naši cestu do Victorie, o které jsem již psala. Nezmínila jsem se ale o jednom z výletů, který jsme tam podnikli. Navštívili jsme Butchartovy zahrady, které tam stojí již více než sto let.



 
Podzimní výzdoba.


A mega dýně.

Bylo tam hodně megadýní.

Zahrady leží na pobřeží zálivu Brentwood a je to asi hodinku cesty od Victorie. Vyrazili jsme brzy ráno, při čemž počasí nevypadalo zrovna nadějně. Všude seděla mlha a trochu mrholilo. Pro povzbuzení jsme se alespoň stavili pro pár zákusků v jedné vyhlášené pekárně. Nápad to byl dobrý, výsledek už tolik ne.
 
To jsou ony inkriminované zákusky!


Zákusky jsme sice po cestě v autobusu spokojeně zdlábli, ale těsně před příjezdem do cílové destinace jsem si všimla červeného fleku od marmelády na Mattových světlých kalhotách. Začala jsem mu dělat přednášku, proč se musí ušpinit pokaždé, když něco jí, ale jen do chvíle, než jsme vystoupili z autobusu. Tam se totiž odhalila celá pravda. Marmeláda nějakým způsobem cestovala mezi námi oběma a v mém případě jsem měla nespočet červených fleků na stehnech a na zadku. A tmavé kalhoty jsem bohužel neměla. Tak jsme tam tak stáli na liduprázdném parkovišti zahalení mlhou (bylo ještě před otevírací dobou) a zírali jsme vzájemně na naše světlé kalhoty zbarvené do červena. Nezbylo, než se tomu smát a pokusit se to umýt. A nad tím, co si říkal vrátný, když nás viděl vstupovat do zahrad s mokrými fleky mezi nohama, jsme radši moc nepřemýšleli.


I na podzim tam toho dost kvetlo.
 
A takhle to vypadá, když se kříží zvířata se zeleninou.

Horko težko jsem odolala, abych si tyhle těžítka nekoupila.

  Butchart´s Gardens vznikly původně jako vedlejší produkt lomu na vápenec. Výrobce cementu Robert Butchart se sem přesunul v roce 1907. Postavil si tady dům a začal těžit. Okolo roku 1909 byl lom vytěžen a příležitosti se chytila Butchartova žena Jennie. Začala prázdný lom zavážet hlínou a dnes je toto místo zvané "Utopená zahrada" (Sunken Garden), jednou z nejhezčích částí zahrad. U toho se ale nezastavila a postupně přidala zahradu italského a japonského stylu. Pan Butchart, vášnivý sběratel opeřenců, zase zahrady zásoboval ptáky z celého světa. Dneska zabírají zahrady okolo 50 akrů půdy a patří mezi nejpopulárnější atrakce na ostrově Vancouver. Navštíví je přes milion turistů ročně. My jsme si naši podzimní návštěvu moc užili, bylo na co koukat. 

Vytěžený lom...

...se proměnil v kouzelnou zahradu.






Zákusky to začalo a zákusky to taky musí skončit, nebo ne. :) Po prohlídce zahrady jsme si šli dát "odpolední čaj" ("high tea", "afternoon tea" - víc informací je v jednom z mých předchozích příspěvků), který tady v zahradách pořádali. Tuto kratochvíli si dopřáváme pravidelně, takže jsme věděli, co čekat a byli zvědaví, co konkrétně nám tady naservírují. Začátek vypadal dobře, ale postupně naše nadšení opadalo. Místní pekař/cukrář se snažil udělat dojem a na ingrediencích se rozhodně nešetřilo, o tom žádná. Problém byl ten, že všeho moc škodí. Bylo tam moc máslového pečiva, moc omáček, moc másla, moc sýra a moc čokolády. A zároveň si všechno bylo dost podobné. A tak následoval pocit, jaký máte když sníte "guláš s deseti" a zapijete to třema pivama. A to ty miniaturní dobrůtky s čajem vedle vypadají vypadají tak nevinně. 

Takhle se tvářím, když se mě někdo zeptá, jestli mám ráda zákusky!
A jde se na to.



Pro porovnání nabízím fotky "odpoledního čaje" z jedné vyhlášené pekárny. Sendviče byly exkluzivní. Mým favoritem byl croissant plněným kuřecím curry s jablky, ořechy a brusinkami. Mattův favorit byla brioška plněná rostbífem s bazalkovou majonézou a rukolou. Dezerty byly maličké, akorát na jedno zakousnutí, ale pestré a vynikající. Tahle pekárna pro nás ve své nabídce jednoznačně vyhrála. Nabízí zajímavé kombinace chutí a celkově to bylo vyvážené a na jazyku se rozplývající.