Zobrazují se příspěvky se štítkemVancouver. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVancouver. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 10. prosince 2016

Ministřípky: Sníh a mráz!


Neskutečné se stalo skutkem a na začátku týdne napadl sníh! A pak přišel mráz, takže ten sníh i chvíli vydržel. Pomiňme teď jak ryhle přestala fungovat městská doprava a, že už začíná obleva a podívejme se jen na tu hezkou stránku sněhové nadílky.



Ráno se podíváte z okna a všude je ticho a bílo. Uspěchaný svět venku zpomalí, a když zachumlaní vyjdete ven, sníh vám křupe pod nohama. No jéje. První den jsem byla unešená. Tolik sněhu jsem tu nezažila za celou dobu, co jsem tady. Do práce jsem šla pěšky, protože autobusy nejezdily, ale o to víc jsem si užila koulovačku s téměř čímkoli, co mi přišlo do cesty. Kdepak, sníh je radost a svět pod ním vypadá jako v pohádce. :)



I na sněhuláka došlo! :)


Zasněžené bludiště v botanické zahradě VanDusen.
Festival of Lights se sněhem je kouzelný!




I kolibřík v tom mrazu zpomalil a mohla jsem ho konečně vyfotit z blízka! Hurá! :)

neděle 20. listopadu 2016

Ministřípky: Cimrman v Divadle Za rohem

Vancouver se může pochlubit jedním z nejdéle působících českých divadelních souborů v zahraničí. Jedná se od Divadlo Za rohem, které letos slaví už 36. výročí nepřetržitého působení. Za svoji kariéru tato divadelní skupina ztvárnila více než padesát produkcí a sto dvacet sedm představení. Diváci si mohli svého rodného jazyka užít v dílech od středověké trhové taškařice, od nesmrtelných komedií Moliéra a Goldoniho, od českých klasiků Jiráska a Klicpery, přes skvosty bratří Čapků, Voskovce, Wericha a Ježka, přes krále komiků Vlastu Buriána až po díla současných českých dramatiků Havla, Kohouta, Klímy, Ringo-Čecha, Koenigsmarka, Vostrého, Procházky a Goldflama.

 O uplynulém víkendu uvedl tento divadelní soubor Cimrmanovu hru Švestka k oslavě 50. výročí založení Divadla Járy Cimrmana. Originál jsem již několikrát viděla a tento vancouverský divadelní soubor zvládl představení znamenitě. Bavila jsem se od začátku do konce a bylo zajímavé vidět tuto hru ztvárněnou jiným souborem.

A tečka nakonec. Do tohoto divadla, Inlet Theatre v Port Moody, jsem jela poprvé. Podařilo se mi ale vystoupit na špatné zastávce a půl hodinu před představením jsem byla půl hodiny pěšky od cílové destinace. Jak lépe se připravit na kulturní zážitek než 20 minutovým během. Doběhla jsem tam na poslední chvíli, zadýchaná, zpocená, ale nadšená, že včas. A když jsem konečně chytila dech, rázem jsem se cítila jako doma, protože všichni okolo mluvili česky a slovensky. Byl to hezký zážitek a už se těším na další představení!

neděle 13. listopadu 2016

Nová sekce: Ministřípky - Déšť


Občas mám jenom nějakou maličkost, o které bych tady chtěla napsat, ale na delší příspěvek by to nebylo. A tak jsem se rozhodla, že sem vložím novou sekci, kde jen stručně vyšvihnu, co se zrovna děje.

Prvním tématem mých Ministřípků bude déšť. To je totiž téma velmi aktuální. Říjen byl statistikách města zaznamenán jako nejdeštivější měsíc v historii. Pršelo 28 dní z 30! Diskuse o počasí se přesunuly k tomu, že máme radost ne když svítí sluníčko, ale když prší jen trochu. Človek musí ty pozitiva prostě hledat všude! Ale zase je tu díky dešti široká nabídka holínek a pláštěnek. A taky člověk nemá takové výčitky, když se zašije doma, kouká na filmy, čte si a cpe se sušenkami a čokoládovými brownies. Ty zamračené dny si přece musíme nějak osladit!


A dva dodatky. Ve známé místní botanické zahradě VanDusen se všichni zahradníci momentálně přeměnili na profesionální osvětlovače. Mají totiž necelý měsíc na to, aby část zahrady ověsili zhruba milionem světýlek! :) A pak bude moct začít populární vánoční akce, Festival of Lights. Když tady budete, doražte. Stojí to za to!


Dneska je to taky pouze 49 dní, než začnou oslavy 150 let od založení Kanady. Kombinace červeno bílé můžete nalézt všude, včetně jarní výsadby tulipánů.

středa 28. září 2016

Srdce Evropy navštívilo Kanadu

Letos v září proběhl ve Vancouveru již 3. ročník festivalu HeArt of Europe . Tento festival se skrze různé umělecké formy snaží přiblížit rozmanité kultury střední Evropy. A to je činnost nejen velmi zajímavá, ale i záslužná, protože, co si budem povídat, o našem koutku Evropy tady nikdo moc neví. Dozvíme se, že Praha je krásná, plakát Jágra měl kde kdo v děství nad postelí, a že Československo stále existuje. Takže je stále co dohánět.

Vítejte! Vítajte! Willkommen! Witamy! Udvozoljuk!


 Festivalu jsem se zúčastnila jako dobrovolník, který pomáhal s jeho organizací. Připadala jsem si jako bych se přesunula v prostoru a čase. V jednu chvíli jsme jela metrem na Canada Line ve Vancouveru a o pár minut později jsem vstoupila do prostoru, kde se mluvilo převážně česky a slovensky a z kuchyně se linula vůně halušek a řízků.
Festival proběhl na Robson square.
Meníčko
Velká dřevěná srdce, vytvořená známým slovenským výtvarníkem Fero Liptákem, vítala návštěvníky a každé z nich zastupovalo jednu ze zemí střední Evropy. Konkrétně Německo, Rakousko, Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko. Branou ve tvaru srdce, která byla oblíbeným cílem všech fotografů, jste pak mohli vstoupit přímo do srdce Evropy.


Obrazy mladého umělce Thibaulta Sendra.

Jak děti tak dospělí si tam pro sebe našli něco zajímavého a během dne se na pódiu střídali různí hudebníci. Mohli jsme si poslechnout tradiční polské písně dua Halina a Henryk, bavorskou muziku nebo kapelu Hurhaj, která hrála starší i novější slovenské a české písně. Pro mne osobně bylo zajímavé sledovat, kolik různých hudebních českých a slovenských uskupení tady je. A když jsem poslouchala písničkáře Bronco Hyrmana hrajícího Kryla, zahřálo mne to u srdce. Je velmi odlišné naslouchat živé hudbě v češtině v cizí zemi, kde se k tomu nedostanete tak často. Stačí pár slov a vaše nacvičené ucho hned zbystří, protože se jedná o jazyk, který znáte velmi dobře.


Slovenské taneční uskupení Slavik.
Kapela Hurhaj
A pak tu bylo samozřejmě jídlo. Jak lépe se dostat k srdci návštěvníků než skrze jídlo. Jakmile jsem se pohybovala okolo jídla, byla jsem v jednom živlu. Kdokoli se zadíval na naši nabídku jídel a vypadal trochu ztracen, měl zajištěno, že se u něj objevím a začnu pět ódy a vysvětlovat, co že ty knedlíky nebo halušky jsou. Miluju české a slovenské jídlo a ještě raději o něj mluvím s někým, kdo nemá tušení, o co se jedná.  

Segedínský guláš.
Halušky

Bavilo mne pozorovat také emoce, které okolo servírovaného jídla probíhaly. Našinci byli nadšení, že jsi  mohli pochutnat na jídlech, na kterých vyrostli. Jeden starší pán nemohl věřit, že nabízíne segedín a řekl, že naposledy ho měl před 30 lety v Praze. Jiný Kanaďan zase přitáhl skupinu kamarádů a všem objednal řízky spolu se zaníceným vyprávěním, jak si je jednou dal v Mnichově a dodneška na to nemůže zapomenout.


A pak ten kuřecí paprikáš neboli kuře na paprice. To bylo něco! Byl to ten nejlepší, který jsem kdy jedla. Manželský pár Adriana a Martin, kteří tady provozují polévkárnu Tasty & Nourishing se zaměřují na polévky z poctivého kuřecího výběru. A jejich kuřecí paprikáš tomu odpovídal. Měl silnou kuřecí příchuť, hodně masa a byl výborně ochucený. Novinkou pro mne bylo použití jablečného octa na dochucení, což tomu dodalo příjemný sladko kyselý říz.


Celá akce se moc povedla a došlo mi jak jsou tyto kulturní festivaly důležité. Krajané si tady mohou užít kousek domova a všichni ostatní se mohou naučit něco o zemích, které jsou odtud sice daleko, ale stojí za to je znát. Žijeme sice všichni v jednom městě, ale každý pocházíme z jiných zemí a podporovat svoji kulturu je velmi důležité. A v neposlední řadě jsem si tady uvědomila, že jako Češi a Slováci máme být na co pyšní! Nezbývá než velké díky Marice Kovalčíkové z asociace City of Nations , která celou akci zorganizovala. Díky Mariko a budeme se těšit zase za rok! :)

Heart Puzzle - každý zde mohl napsat kde je jeho domov!