Chinatown a oslavy roku hada

Nový čínský rok připadl tento rok na 10. února. Asijské obchody v naší čtvrti se začaly plnit červenými lucernami, novoročními sladkostmi a hlavně lidmi už pár týdnů před tím. Všichni nakupovali zásoby jídla na rodinné oslavy. Aby taky ne, když oslavy nového čínského roku trvají celých 15 dní. 

Červené lucerny nechyběly u žádného čínského obchodu.

Číňané používají lunisolární kalendář, který spojuje princip kalendáře solárního a lunárního a snaží se tak vyvážit nevýhody obou. Datum příchodu Nového roku se každý rok mění, ale vždy je to někdy mezi 21. lednem a 20. únorem našeho kalendáře. Každý rok je zasvěcen jednomu znamení zvěrokruhu a letošní rok je rokem hada. Starověká čínská moudrost tvrdí, že mít hada v domě je dobré znamení. Doufejme tedy, že i rok hada nám přinese hlavně to dobré.

Vítání roku hada v čínské zahradě Dr. Sun Yat-Sen v centru Chinatownu.

 Jednou z oslav nového roku byl průvod masek, tanečních seskupení, pochodových kapel a dalších v čínské čtvrti. Letos to bylo už 40. výročí tohoto průvodu ve Vancouveru.  

Oblíbenou součástí různých oslav je také dračí tanec.

 Největší aktrakcí byl "lví tanec", což je tradiční čínský tanec, při kterém jsou dva lidé převlečení do kostýmu lva a napodobují jeho pohyby. Tento lev odkazuje k mýtickému zvířeti zvanému "Nian". Pověst říká, že tato bestie vždy na Nový rok přicházela do měst, kde pojídala všechny zásoby jídla a posléze i jejich obyvatele. Jednou si lidé všimli, že se zvíře leklo dítěte s červeným šátkem, a od té doby začali vždy na Nový rok vyvěšovat na dveře a okna červené lucerny. Zvíře už se nikdy více neobjevilo.

Novodobé zvíře Nian.

Tanečníci předváděli pěkné kousky...

...ale nemohla jsem přestat myslet na to, jak musí toho zadního tanečníka z tohodle bolet záda.

Průvod trval dvě hodiny, což bylo možná trochu na škodu, protože přítomnost některých skupin byla dost diskutabilní. Armáda a policie se snažily získat nové rekruty, televizní a rozhlasové stanice lákaly svými ozdobenými vozy další diváky a jedna ekologická skupina zase bojovala za čistou vodu. Nechyběla samozřejmě politika, takže jsme dostali čokoládovou minci a přání s rodinnou fotkou od předsedy vlády. Výčet by mohl jít dál a dál, ale jen k méně a méně zajímavému.

Hledají se zájemci o práci u pobřežní policie.

 Nejen lví tanec znázorňoval prastarý souboj s tímto zvířetem. My jsme také sváděli své novodobé souboje a to o pozice při výhledu. Mým hlavním sokem byla o hlavu menší čínská stařenka, která mi neúnavně mávala před obličejem svým foťákem. Ze začátku jsem s respektem uhýbala, ale když se tlačila dál a dál, nezbylo než vytáhnout lokty. Léta basketu mi daly dobrou průpravu, svoji pozici jsem uhájila.

Příchuť Řecka na pobřeží Pacifiku

Když se vám tady zasteskne po Řecku, nabízí se mnoho míst, kam se jít utěšit. Většina je samozřejmě spojená s jídlem. Moře tady sice mají také, ale sluníčko tu přeci jen tolik nepálí, co si budeme povídat.

Jedno z míst, které vám poskytne velmi úctyhodnou útěchu, je taverna Stepho´s v Downtownu. My jsme se tam vypravili dvakrát a dali jsme si tam jehněčí, musaku a kalamari. Jehněčí jsme si dali dvakrát, protože nutnost jeho konzumace je v této restauraci skoro takovým nepsaným zákonem. Na stůl vám totiž přistane flákota jehněčího, které můžete jíst pouze vidličkou, protože se úplně rozpadá a na jazyku se pak jen rozplývá. K tomu byly servírované pečené brambody, grilovaná zelenina, pilaf, řecký salát a pita chleba. 

Jehněčí.

 Dalším chodem byla musaka, která byla asi tou nejlepší, kterou jsem kdy jedla. Ve spodu byla vrstva opečených brambor nakrájených na plátky a ní mleté hovězí s lilkem ochucené skořicí, novým kořením a muškátovým oříškem. Následovala vrstva bešamelu a vše bylo posypáno a zapečeno parmezánem. Vedle toho jsme dostali salát a pita chleba.

Musaka.

 Posledním chodem v tomto místě byly kalamari. Přinesli nám talíř s kopcem kalamár, které skoro padaly z talíře a vedle toho byly servírovány pečené brambory, rýže, řecký salát, tzatziky a pita chleba. 

Kalamari.

Vzhledem k tomu, že porce v této restauraci jsou opravdu štědré, odcházíte v trávicím kómatu a s předsevzetím, že už toho nikdy nesníte tolik najednou.  Jak to ale všichni známe, stejně jako většina předsevzetí, i tohle trvá nanejvýš den, dva a pak se jede nanovo. Cestou na autobus jsme narazili na transylvánskou verzi trdelníku,
na ochutnání nám už ale nezbylo místo, možná někdy příště.

Rumunská verze trdelníku.

Při jiné příležitosti jsme vyrazili na řeckou pizzu. Za tu se většinou považují dva druhy pizzy. Prvním je pizza, která je posypaná typickými řeckými ingrediencemi jako je feta sýr, olivy, cibule, rajčata, zelené papirky, maso na gyros nebo špenát. Druhou variantou je pizza, která se odlišuje těstem. Upečená krusta je silnější, mastnější a pizza se peče na pekáči a ne samotná v peci jako je tomu u italské pizzy. My jsme si dali tu druhou variantu a zapečená byla se zelenými paprikami, pepperoni, cibulí, olivami, krevetami, šunkou a sýrem. Bylo tak vynikající, krusta skvělě propečená a všeho tam bylo nadmíru, co víc si přát.

Pizza je opravdu velká, takže vám ji servírují na podnosu s nožičkou, aby vám nezabrala většinu stolu.

Gastown - kde to všechno začalo

O víkendu jsme připravili svačinu a vyrazili na prohlídku města jako správní turisti. Vypadali jsme asi docela autenticky, protože se nás jeden pán dokonce zeptal, jestli nechceme pomoct. Zvládli jsme to ale sami a v Gastownu, nejstarší části města, se neztratili.

 Gastown leží v severovýchodní části Downtownu a je považován za historicky nejstarší část Vancouveru. Historie na této straně oceánu se přeci jen počítá trochu jinak než ta naše, takže tady byl pomyslný kámen položený v roce 1867. Zasloužil se o to John Deighton , přezdívaný "Gassy Jack", anglický námořník a zlatokopec, který sem dorazil se svoji indiánskou ženou, bílým psem a postavil tady co? No přeci hospodu!

Náměstí, kde původně stála slavná hospoda "Globe Saloon".

 Stihl ji postavil již 24 hodin po tom, co sem dorazil. Najal si dřevorubce z místní pily a zaplatil je takovým množstvím whisky, které byli schopni vypít. Postavili to tedy velmi rychle, jak kvalitně, po tom, už se nikdo neptal. Vzhledem k tomu, ze se jednalo o první hospodu široko daleko, měla jednoznačný úspěch. Chodili sem jak zaměstnanci místních pil, tak rybáři a námořníci a postupně se z této části začalo tvořit centrum obchodu i života.

 Svoji přezdívku získal "Gassy" získal až tady a odkazuje k tomu, že byl známý vypravěč a zásoboval svými příběhy všechny příchozí. "To gas" totiž v dobové angličtině znamenalo hodně mluvit. Právě po této přezdívce je pojmenovaná celá čtvrť, "Gas-town". Místo se rozvíjelo, stavěly se tu doky, skladiště a v roce 1886 sem byla zavedena železnice, která rozvoj města ještě uspíšila. V témže roce přišel ale také velký požár, který srovnal se zemí celou čtvrť a zůstaly po něm jen dvě budovy. Přestavba města ale začala okamžitě a s moderním nádechem - elektřinou, rozvody vody a tramvajemi.

Sám slavný ukecaný Jack.

Waterfront Station, vlakové nádraží z roku 1914. Dnes se využívá už jen jako uzel pro městskou hromadnou dopravu.

 Prosperita čtvrti ale bohužel opět netrvala dlouho. Ukončila ji velká hospodářská krize ve 30. letech a Gastown se propadl na další tři desetiletí. Stala se z něho ta horší část města se výšenou kriminalitou a levnými lokály. Nikdo se o Gastown moc nezajímal až do chvíle, kdy přišel začátkem 60. let návrh na výstavbu dálnice, která by vedla přes čínskou čtvrť i Gastown. To vyvolalo rozhořčení jako mezi místními obyvateli, tak některými politiky a po mnoha protestech byl Gastown prohlášen v roce 1971 historickým místem s povinností ochraňovat všechny historické budovy.

Od té doby se úroveň čtvrti samozřejmě zlepšovala a dnes je to populární čtvrť s nepřeberným množstvím restaurací, klubů, módních obchodů a jednoduše všichni, kdo chtějí mít zajímavou vizitku, mají s tímto místem něco společného. Zároveň je třeba dodat, že sklouznout do horších čtvrtí, které okolo stále jsou, je víc než snadné. Sami jsme se o tom přesvědčili. Přišlo mi až neuvěřitelné, že si jdete po ulici plné historických budov a zajímavých míst a pak přejdete přes ulici a obklopí vás houf lidí s pochybnou existencí, ze kterých nemáte úplně příjemný pocit.

Hotel Europe, ve své době první budova s vystuženou betonovou kontrukcí, která měla odolat požáru.

 Mezi nejoblíbenější turistické atrakce patří parní hodiny, které zde byly postaveny jako první na světě. Jejich původ byl ale spíš pragmatický. Za prvé měly zakrýt vývod páry v chodníku a za druhé měla jejich výstavba omezit pospávání bezdomovců blízko tohoto tepelného zdroje. Ačkoli hodiny vypadají jako z konce 19. století, ve skutečnosti byly postaveny až v roce 1977. To ale vůbec nebrání tomu, aby si turisté odváželi dojem, že jsou to právě tyto hodiny, které je přenášejí do časů dávno minulých.

"Gastown Steam Clock" - parní hodiny.

 A abychom všechno tohle procházení zvládli, museli jsme se na to samozřejmě posilnit. Na začátek jsme si dali svačinu hezky po česku, chlebík s máslem, šunkou a okurkou. A potom následovaly dva donuty. Jeden měl příchut čaje earl grey a byl posypaný okvětními lístky růží a druhý byl posypaný kokosem a naplněný, spíš skoro přeplněný, kokosovým krémem. Dobrota.

Nad český chlebem se vždycky rozplývám - naštěstí mi tady nechybí, protože mi ho Matt doma pravidelně peče.

Donut s příchutí čaje earl grey.

Donut plněný kokosovým krémem.