úterý 28. června 2016

Kolibříci v Kanadě? Jasně!

Když jsem tady poprvé spatřila kolibříka, nemohla jsem uvěřit svým očím. V mých představách žijí převážně v tropických oblastech a do studené Kanady prostě nepatří. Jenomže opak je pravdou. Ačkoli v Jižní Americe jich žije většina z nějakých 340 druhů, objevují se i po celé Severní Americe a tady na západních pobřeží Kanady jich můžeme najít okolo 10 druhů. A protože oblast Vancouveru a jižní část ostrova Vancouver mají mírné zimy, někteří kolibříci tady žijí i celoročně.

  
Jedná se o jeden z nejmenších druhů ptáků, měřících od 7 do 13 cm  a dožívají se průměrně 3 až 5 let. V angličtině se jim říká "hummingbirds", protože jejich křídla vydávají specifický zvuk, který je podobný bzučení/vrčení, v angličtině "humm". Když je někde blízko vás, i když ho nevidíte, slyšíte bzučení jeho křídel. Jsou to takové mini-helikoptéry.

Jejich vajíčka jsou podobně velká jako mentolky Tic Tac.
 Asi nejzajímavější je jejich způsob letu, který se více podobá letu hmyzu než letu ptáků. Díky tomu, že dokáží mávat křídly přibližně 50krát za vteřinu (což mi mozek stále nebere), pohybují se jako vážka či helikoptéra. Dokáží se vznášet ve vzduchu, létat do stran, pozpátku, nahoru, dolů, zastavit se na místě. Létají rychlostí okolo 54 km za hodinu. Spotřeba energie na tlukot křídel v takové frekvenci je obrovská, a proto musí denně sníst více nektaru než je jejich vlastní váha. Jsou permanentně pár hodin od vyhladovění k smrti a dokážou uložit jen tolik energie, aby přežili jednu noc. 

 Kdyby létali celý den, spotřeba energie by byla neudržitelná, a tak přibližně 10 - 15 % dne stráví letáním a krmením a 75 - 80 % dne sezením a trávením. S výjimkou hmyzu, mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech zvířat. Tep jejich srdce dosahuje až 1260 tepů za minutu a nadechnou se přibližně 250krát za minutu a to i když odpočívají. Živí se nektarem z roslin a hmyzem. Nektar jim slouží převážně jako palivo, aby mohl jejich metabolismus fungovat tak rychle a podporovovat jejich způsob letu. Pojídání hmyzu jim pak dodává nezbytné bílkoviny k produkci malých zásob tuku na přenocování nebo na migraci.





Noc tráví tito zdatní letci ve stavu strnulosti podobné hibernaci. V tomto stavu se jejich metabolismus zpomalí 15krát a teplota klesne z denních 40 stupňů Celsia na 18 stupňů. Stejně tak tlukot srdce i dýchání se zpomalí. Srdce jim přes noc tepe přibližně 50 až 180 za minutu v porovnání s více než 1000 tepů za minutu během dne. I přes tato úsporná opatření ztratí přes noc okolo 10% své váhy.

Moje krmítko na balkóně. Už tu jeden párkrát byl, ale než jsem se pohnula pro foťák, byl pryč. :) Do krmítek se jim dává mix vody a cukru v poměru 4 ku 1.
 Kolibříci jsou fascinující stvoření a stojí za to je pozorovat. Vyfotit je při jejich rychlosti, je již složitější. Pokud byste se na ně chtěli podívat ve Vancouveru, můžu doporučit Queen Elizabeth Park, Stanley Park nebo Vandusen Botanical Garden. Mají rádi místa s hodně květinami a nejradši mají ty červené. V botanické zahradě Vandusen mají navíc několik krmítek pro kolibříky, které jsou viditelné ze zahrádky tamní kavárny, takže si můžete užívat tento div přírody nad šálkem kávy. :)


Tady je pro zájemce odkaz na zajímavý dokumentární film Hummingbirds - Magic in the Air .

pondělí 30. května 2016

Čínské knedlíčky - jak na to


Naše kamarádka Qu Yi dělá ty nejlepší čínské knedlíčky. A tak jsme ji poprosili, jestli by nás je nenaučila. Ona ráda souhlasila, a tak se tu teď můžu pochlubit receptem a pár jednoduchými triky zkušené kuchařky. Svolejte partu kamarádů (čím více rukou, tím lépe), otevřete láhev vína a pusťe se do toho. A počítejte s tím, že vám to minimálně půl dne zabere. Je to podobně pracné jako pečení vánočního cukroví.



A jde se na to!
Tyto knedlíčky, v čínštině jiaozi, jsou velmi populární ve východní Asii. Jsou jedním z tradičních jídel Nového čínského roku a věří se, že vám přinesou bohatství a prosperitu. Ačkoli jsou považovány za tradiční čínské knedlíčky, jsou populární jak po celé Asii, tak i v Západních zemích. A jejich variant je nespočet. Můžete je plnit víceméně jakoukoli masovou nebo zeleninovou směsí a připravují se buď ve vroucí vodě, na páře nebo se smaží na pánvi.


My jsme připravili knedlíčky plněné vepřovou směsí a uvařili je ve vroucí vodě. Recept je kombinací našeho vaření a receptu z internetu, kde jsou přesná množství ingrediencí. Znáte, jak to je, když vaříte s někým, kdo to dělal stokrát. Trochu toho, trochu toho, a když to chutná dobře, je to hotovo. A vy jako začátečník se v tom máte orientovat. :)

Ingredience:

Těsto:
2 a 1/2 hrnku hladké mouky
1 a 1/4 lžičky soli
1 hrnek studené vody
malá mísa s vodou 
 
Náplň:
450 g mletého vepřového masa
450 g čínského zelí nakrájené na čtvrtky
1 lžíce strouhaného zázvoru
2 lžíce vody
2 jarní cibulky
4 lžíce sojové omáčky
2 lžíce sezamového oleje
sůl
pepř
2 vejce (volitelná - pomohou držet maso pohromadě, i když se knedlíček rozpadne)  
volitelné koření  - sečuánský pepř, 13 koření

Omáčka na namáčení:
3 lžíce sojové omáčky
1 lžička černého čínského octa
1 lžička sezamového oleje
pepř

Postup na náplň:

Pokud vepřové maso není nadrobno namleté, nakrájejte ho najemno a umístěte do velké mísy.

Ve velkém hrnci přiveďte vodu k varu. Přidejte do něj čínské zelí a rychle povařte do měkka (1 až 2 minuty), ale aby zůstalo ještě trochu křupavé. Vyndejte z vody a v cedníku z něj vymačkejte všechnu vodu. Poté nakrájejte najemno.

Mezitím umístěte nastrouhaný zázvor do malé misky s vodou a pár minut nechte louhovat.

Rozkrojte podélně jarní cibulky a nakrájejte je na jemné plátky. Použijte všechny části a umístěte je do mísy s vepřovým masem.

Proceďte nálev ze zázvoru a nalejte do mísy s vepřovým masem.

Přidejte sojovou omáčku, sezamový olej, sůl a pepř do mísy s vepřovým masem a zamíchejte. Poté přijdete čínské zelí a opět míchejte, dokud nebudou ingredience dobře propojené.

Pro ochutnání udělejte malou kuličku z masa a v misce uvařte 10 vteřin v mikrovlnce. Poté ochutenejte a dochuťte podle potřeby.

 Postup na těsto:

Smíchejte těsto a sůl ve velké míse. Pomalu přidávejte vodu a míchejte. Hněte těsto dokud není hladké a propojené do velké koule. Pokud máte velký mixér, můžete ho použít. Jestli ho nemáte, ruce vám vystačí a ještě si trochu zaposilujete. :) Když těsto necháváte lažet stranou, vždy ho zakryjte plastovou fólií. Jinak rychle vysychá a hůř se s ním pracuje.

Těsto připravené na válení.
Válení a plnění knedlíčků:

Tato část bude spíše fotopříběh, je to jednodušší než o tom psát. :)

Malý váleček je v tomto případě lepší.
Vytvořte kruh.

Kruh takto zpracujte do hladka.



Kruh natáhněte do válečku a ukrojte kousky cca 2 cm široké.
Dlaní vytvořte placičky asi 5 mm vysoké.
Placičku uválejte, aby byla asi 2 mm vysoká a ve středu trochu sillnější.
Doprostřed placičky umístíme masovou směs.
A tady je výsledek. :)

Podívejte se na video, kde je lépe vidět, jak se knedlíčky zabalují. A samozřejmě platí, že čím více jich uděláte, tím lépe vám to půjde. Je to jen o cviku. Takže když to bude na začátku těžké, nevěště hlavu. :)


My jsme jich udělali hoooodně! Část jsme uvařili hned a část zamrazili na příště.
Knedlíčky uvařte ve vroucí vodě přibližně 3 až 5 minut. Jsou hotové, když je těsto trochu průhledné a plavou nahoře asi 3 minuty. Pokud by vařící voda byla moc silná a bubliny ničily knedlíčky, přilijte trochu studené vody, která zmírní var. Servírujte teplé spolu s omáčkou v pokojové teplotě. Dobrou chuť! :) A zde je kompletní recept v angličtině.

Zasloužená večeře!
A my jsme k tomu ještě přidali studený lilek se sečuánskou pálivou omáčkou a okurkový salát s česnekem.

pondělí 25. dubna 2016

Dva domovy - ty brďo!

Březen uběhl jako voda a po nabité a skvělé cestě do Prahy už jsme zase zpátky. Zpátky v zaběhnutých rutinách, v 7 snídaně, v 8:10 odchod do práce, spolu s večeří oblíbený seriál. Některé věci se nemění a je to příjemné, některé změny naše dny oživí a obohatí, některé naopak našemu srdci přitíží, ale po čase nás posunou dále. 

Přelet nad Canadian Rockies.
 Po návratu do Vancouveru jsem s plnou silou pocítila, co to znamená mít dva domovy. Jakkoli je to zajímavé a obohacující a vždycky za to budu vděčná, může to být i docela maso. Co vám dává jedno místo, to vám v druhém chybí a obráceně. Co vám jednou připadalo jasné, už tak jasné není. Vy se měníte, prostředí okolo vás se mění, otázky vyskakují jako houby po dešti a ne na všechny jsou jasné nebo příjemné odpovědi. Člověka to zocelí, to ano, ale je to teda docela hukot.
Vancouver z letadla

V Praze jsme se zúčastnili prohlídky s průvodcem, což bylo velmi zajímavé. Prováděl nás Michael, Brit, který se do Prahy přestěhoval před 6 lety a dnes ji již přijal za svůj domov. Myslím, že pro mne jako Češku, překvapivě jedinou ve skupině, to bylo o to zajímavější. Nejen, že jsem si oprášila svoje středoškolské znalosti o Přemyslovcích a dalších, ale bavilo mne poslouchat názory o Češích a naší kultuře z pohledu cizince. Padlo samozřejmě mnoho dobře míněných vtipů, ale hlavní dojem, který jsem si odnesla byl, jak moc má Prahu a Čechy rád. A měla jsem z toho obrovskou radost. Z toho, že ji přijal za svou, s nadšením ji představuje ostatním a zároveň umí poskytnout trochu jiný úhel pohledu, než rodilý Čech.


Myslím, že podobně smýšlím o Vancouveru a Kanadě, mém druhém domově. Je to místo, které mne chytlo u srdce, přijímám ho takové jaké je, ale zároveň ho ráda analyzuji z pohledu Evropanky. A ačkoli se náš vztah bude průběžně proměňovat, bude to jeden z mých domovů a vždy ho s nadšením představím těm, kteří budou mít zájem. A stejně tak Prahu a Čechy, které prožívám o to víc, když je nemám hned tak po ruce. Mám prostě dva domovy, které mi přinášejí chvíle težké i lehké a jen čas mi zodpoví otázky, na které teď nemám odpovědi. Ale jdu do toho naplno, nejsem přece žádné ořezávátko. :)


P.S. Všem děkuji za krásná setkání! Moc jsem si to užila. Mám vás všechny moc ráda a jsem vděčná, že vás mám. :)

Na zdraví! Kdepak plznička, ta nám chybí už teď. :)
 P.P.S. Jako správná patriotka jsem si odvezla nejen několik obrázků Prahy, ale také předsevzetí, že budu vařit více českého jídla. Protože, ať chcete nebo ne, co jíte jako malí, vám přiroste k srdci nejtěsněji.

Protože nad ovocné knedlíky prostě není!