Ministřípky: Cimrman v Divadle Za rohem

Vancouver se může pochlubit jedním z nejdéle působících českých divadelních souborů v zahraničí. Jedná se od Divadlo Za rohem, které letos slaví už 36. výročí nepřetržitého působení. Za svoji kariéru tato divadelní skupina ztvárnila více než padesát produkcí a sto dvacet sedm představení. Diváci si mohli svého rodného jazyka užít v dílech od středověké trhové taškařice, od nesmrtelných komedií Moliéra a Goldoniho, od českých klasiků Jiráska a Klicpery, přes skvosty bratří Čapků, Voskovce, Wericha a Ježka, přes krále komiků Vlastu Buriána až po díla současných českých dramatiků Havla, Kohouta, Klímy, Ringo-Čecha, Koenigsmarka, Vostrého, Procházky a Goldflama.

 O uplynulém víkendu uvedl tento divadelní soubor Cimrmanovu hru Švestka k oslavě 50. výročí založení Divadla Járy Cimrmana. Originál jsem již několikrát viděla a tento vancouverský divadelní soubor zvládl představení znamenitě. Bavila jsem se od začátku do konce a bylo zajímavé vidět tuto hru ztvárněnou jiným souborem.

A tečka nakonec. Do tohoto divadla, Inlet Theatre v Port Moody, jsem jela poprvé. Podařilo se mi ale vystoupit na špatné zastávce a půl hodinu před představením jsem byla půl hodiny pěšky od cílové destinace. Jak lépe se připravit na kulturní zážitek než 20 minutovým během. Doběhla jsem tam na poslední chvíli, zadýchaná, zpocená, ale nadšená, že včas. A když jsem konečně chytila dech, rázem jsem se cítila jako doma, protože všichni okolo mluvili česky a slovensky. Byl to hezký zážitek a už se těším na další představení!

Nová sekce: Ministřípky - Déšť

Občas mám jenom nějakou maličkost, o které bych tady chtěla napsat, ale na delší příspěvek by to nebylo. A tak jsem se rozhodla, že sem vložím novou sekci, kde jen stručně vyšvihnu, co se zrovna děje.

Prvním tématem mých Ministřípků bude déšť. To je totiž téma velmi aktuální. Říjen byl statistikách města zaznamenán jako nejdeštivější měsíc v historii. Pršelo 28 dní z 30! Diskuse o počasí se přesunuly k tomu, že máme radost ne když svítí sluníčko, ale když prší jen trochu. Človek musí ty pozitiva prostě hledat všude! Ale zase je tu díky dešti široká nabídka holínek a pláštěnek. A taky člověk nemá takové výčitky, když se zašije doma, kouká na filmy, čte si a cpe se sušenkami a čokoládovými brownies. Ty zamračené dny si přece musíme nějak osladit!

A dva dodatky. Ve známé místní botanické zahradě VanDusen se všichni zahradníci momentálně přeměnili na profesionální osvětlovače. Mají totiž necelý měsíc na to, aby část zahrady ověsili zhruba milionem světýlek! :) A pak bude moct začít populární vánoční akce, Festival of Lights. Když tady budete, doražte. Stojí to za to!

Dneska je to taky pouze 49 dní, než začnou oslavy 150 let od založení Kanady. Kombinace červeno bílé můžete nalézt všude, včetně jarní výsadby tulipánů.

New York - část čtvrtá: Zase to jídlo

Je to už rok od cesty do New Yorku a tak je na čase pokračovat v našem vyprávění. Na město, které nikdy nespí vzpomínáme často. A když zrovna ne, tak s odkazy na něj se setkáváme všude okolo; v médiích, ve filmech, ve vyprávění přátel. Nejsrdečněji na něj vzpomínáme skrze jídlo. Jak Jinak! :) O newyorských klasikách už jsem psala, takže se tentokrát podíváme na zbytek našeho týdenního hodování.  

Začněme u hamburgrárny Shake Shack. Dnes řetězec fast food restaurací se poprvé objevil jako stánek v Madison Square parku v roce 2004, kde prodával hotdogy. Popularita narůstala, sortiment se rozšiřoval a oblíbenost se stále drží nahoře. Nezbylo než je jít oťuknout. Bylo to místo, kam jsme zavítali jako první a pak ještě několikrát během týdne. Jejich hamburgery se pyšní hovězím plemene Angus, které pochází z chovů bez použití hormonů či antibiotik. 

ShackBurger

Nejvíc nám chutnal ShackBurger, který je jednoduchý a nechá tak vyniknout skvělému hovězímu. Je to cheeseburger s rajčaty, salátem, a ShackSauce omáčkou. Oh yeah, ShackSauce! Kombinace majonézy, hořčice, kečupu, najemno nakrájených nakládaček a směsi koření je s hamburgrem vynikající. A celý hamburgr stojí za to. Čerstvá zelenina, jemná ale nerozpadající se houska. Kombinace jednoduchých, ale kvalitních ingrediencí byla na jedničku. Zachutnalo nám to až tak, že jsme si vytvořili vlastní Vancouverskou domácí kopii ShackBurgeru!

A tady naše domácí verze ShackBurgeru!

Při další návštěvě jsme si dali SmokeShack, kde je navíc přidáno několik plátků slaniny. Na náš vkus tam bylo moc masa a navíc to bylo bez zeleniny. I načasování asi nebylo nejlepší. Nejen, že venku bylo asi 30 stupňů, ale dali jsme si to krátce po snídani a ještě spolu s hot dogem a milkshakem. Takže nám ve finále nebylo úplně dobře po těle. Ale nutno podotknout, že milkshake neměl chybu. Byla to příchuť ´velvet cake´, což je čokoládový dort s krémem, a měli jste pocit, jako by ten dort vzali, rozmixovali a naservírovali ho jako milkshake. Vynikající!
 

SmokeShack

Jelikož bylo jídlo důležitou součástí naší cesty, dostali jsme se každý den do stavu, když už jsme nevěděli, co je hlad. New York je v tomhle směru o to náročnější, protože nejen, že jídla je všude mraky, ale i toho zajímavého jídla je všude hodně. A času je málo, takže musíte zatnout zuby, uvolnit nebo spíš odložit opasky a pustit se do toho.

A jede se dál. Luke´s Lobster  je síť stánků, které se zaměřují na mořské plody a hlavně na humry. Ne ale tak, jak je známe z luxusních restaurací, krásně naservírované a za horentní sumu. Zakladatel Luke Holden, původně bankéř, který do New Yorku dorazil v roce 2007 byl ze svého domovkého Maine zvyklý na jiný přístup. V americkém státě Maine, který je humry oplývající, je běžné servírovat humry u obyčejného stánku jenom s chlebem či hranolky. Tak jako my si můžeme koupit párek nebo klobásu. A právě to mu v New Yorku chybělo, a tak se rozhodl otevřít stánek, který bude prodávat kvalitní mořské plody za rozumnou či aspoň rozumnější cenu.

Cedule každý den ukazuje, odkud jednotlivé mořské plody pocházejí.

Dneska má pobočky v několika městech Spojených států a prodávají nejen výborné jídlo, ale podrobně kontrolují celou síť dodavatelů, podporují místní výrobce a rybáře a odebírají mořské plody pouze z udržitelného rybolovu. A kromě toho se účastní různých akcí na podporu místních komunit. Je to hezký příklad, jak se dájí na jídlo nabalit kvality, které prospívají nejen zákazníkům, ale všem zúčastněným. Ale už dost teorie, pojďme se bavit o jídle. My jsme si tady dali Lobster Roll, cože je sandwich s humrem. 

A to s velkými kousky humra a dokonalou jednoduchostí, která prozradí, kdo je hlavní hvězdou tohoto chodu. Houska je jemná, pomazaná máslem a majonázou a lehce opečená. Proti jemnosti humra a majolky je tam pak máslo s citronem, aby to tomu dodalo trochu svěžesti. Ocenili jsme, že tohle jídlo se za nic neschovává, hezký anglický termín by pro to byl "no nonsence". Žádná přikrášovadla, přílohy, prostě slušná porce humra, který je sám tak dobrý, že nic navíc ani nepotřebuje. 

Lobster Roll

A sladká tečka nakonec. Vafle! Konkrétně Wafles & Dinges . A že to nejsou ledajaké vafle, ale pravé belgické, typické pro město Liege. Tento typ je charakteristický hustým kynutým těstem, do kterého se před pečením přidají cukrové perly, které ve vaflovači zkaramelizují a vytvoří tak mnohem křupavější a sladší vafli. My jsme si objednai vafli se speculoos a šlehačkou. Nemělo to chybu, vafle byla sladká, skvěle nakynutá a zároveň křupavá. Mňam! Nejen výsledný produkt, ale i historie tohoto podniku stojí za zmínku.

Je to snad další charakteristický rys pro New York, že začnete s plánem o něčem krátce povyprávět, ale skončíte se sáhodlouhým románem, protože najdete informace, které prostě nemůžete nenapsat? Napsat něco stručného o New Yorku by bylo jako snažit se nacpat oceán do hrnku od kávy. To prostě nejde, vždycky se to někde vyleje.

Takže něco málo k historii Waffels & Dinges. :) V roce 2007 se do rukou tehdejšího belgického krále, Alberta II., dostal článek o amerických vaflích, které byly typické svojí jemností a až trochu kašovitostí. To ho rozčílilo, protože to mělo daleko k tradičním vaflím, které jsou vláčné, ale zároveň křupavé. A tak dal za úkol Ministerstvu kulinářských záležitostí vyslat speciálního velvyslance přes vafle, aby zvýšil úroveň kvality belgických vaflí ve Spojenách státech. Tomu říkám respekt k tradicím! :) 

O pár měsíců později Thomas DeGeest ukončil svoji pozici u IBM a rozhodl se stát speciálním vaflovým velvyslancem. Založil Waffels & Dinges a začal své americké spoluobčany vzdělávat o pravých belgických vaflích. Nutno podotknout, že tento styl vaflí byl v Americe zcela neznámý a chvíli trvalo, než se tato novinky rozšířila. V roce 2009 belgický kongres schvaluje návrh zákona na na podporu vaflové osvěty v New Yorku a spolu s finanční podporou přichází další možnost rozvoje. V následujících letech úspěch této „vaflárny“ úměrně stoupá a už několikrát se umístily na prvním místě o nejlepší Food Truck v New Yorku. V roce 2011 tento dezert ochutnal i belgický korunní princ Philippe and princezna Mathilde a dali jim své královské schválení. A pohádky je konec.

Tak zase příště a opět s jídlem, protože tomu v New yorku není úniku! :)