Dva domovy - ty brďo!

Březen uběhl jako voda a po nabité a skvělé cestě do Prahy už jsme zase zpátky. Zpátky v zaběhnutých rutinách, v 7 snídaně, v 8:10 odchod do práce, spolu s večeří oblíbený seriál. Některé věci se nemění a je to příjemné, některé změny naše dny oživí a obohatí, některé naopak našemu srdci přitíží, ale po čase nás posunou dále. 

Přelet nad Canadian Rockies.

 Po návratu do Vancouveru jsem s plnou silou pocítila, co to znamená mít dva domovy. Jakkoli je to zajímavé a obohacující a vždycky za to budu vděčná, může to být i docela maso. Co vám dává jedno místo, to vám v druhém chybí a obráceně. Co vám jednou připadalo jasné, už tak jasné není. Vy se měníte, prostředí okolo vás se mění, otázky vyskakují jako houby po dešti a ne na všechny jsou jasné nebo příjemné odpovědi. Člověka to zocelí, to ano, ale je to teda docela hukot.

Vancouver z letadla

V Praze jsme se zúčastnili prohlídky s průvodcem, což bylo velmi zajímavé. Prováděl nás Michael, Brit, který se do Prahy přestěhoval před 6 lety a dnes ji již přijal za svůj domov. Myslím, že pro mne jako Češku, překvapivě jedinou ve skupině, to bylo o to zajímavější. Nejen, že jsem si oprášila svoje středoškolské znalosti o Přemyslovcích a dalších, ale bavilo mne poslouchat názory o Češích a naší kultuře z pohledu cizince. Padlo samozřejmě mnoho dobře míněných vtipů, ale hlavní dojem, který jsem si odnesla byl, jak moc má Prahu a Čechy rád. A měla jsem z toho obrovskou radost. Z toho, že ji přijal za svou, s nadšením ji představuje ostatním a zároveň umí poskytnout trochu jiný úhel pohledu, než rodilý Čech.

Myslím, že podobně smýšlím o Vancouveru a Kanadě, mém druhém domově. Je to místo, které mne chytlo u srdce, přijímám ho takové jaké je, ale zároveň ho ráda analyzuji z pohledu Evropanky. A ačkoli se náš vztah bude průběžně proměňovat, bude to jeden z mých domovů a vždy ho s nadšením představím těm, kteří budou mít zájem. A stejně tak Prahu a Čechy, které prožívám o to víc, když je nemám hned tak po ruce. Mám prostě dva domovy, které mi přinášejí chvíle težké i lehké a jen čas mi zodpoví otázky, na které teď nemám odpovědi. Ale jdu do toho naplno, nejsem přece žádné ořezávátko. :)

P.S. Všem děkuji za krásná setkání! Moc jsem si to užila. Mám vás všechny moc ráda a jsem vděčná, že vás mám. :)

Na zdraví! Kdepak plznička, ta nám chybí už teď. :)

 P.P.S. Jako správná patriotka jsem si odvezla nejen několik obrázků Prahy, ale také předsevzetí, že budu vařit více českého jídla. Protože, ať chcete nebo ne, co jíte jako malí, vám přiroste k srdci nejtěsněji.

Protože nad ovocné knedlíky prostě není!