Srdce Evropy navštívilo Kanadu

Letos v září proběhl ve Vancouveru již 3. ročník festivalu HeArt of Europe . Tento festival se skrze různé umělecké formy snaží přiblížit rozmanité kultury střední Evropy. A to je činnost nejen velmi zajímavá, ale i záslužná, protože, co si budem povídat, o našem koutku Evropy tady nikdo moc neví. Dozvíme se, že Praha je krásná, plakát Jágra měl kde kdo v děství nad postelí, a že Československo stále existuje. Takže je stále co dohánět.

Vítejte! Vítajte! Willkommen! Witamy! Udvozoljuk!

 Festivalu jsem se zúčastnila jako dobrovolník, který pomáhal s jeho organizací. Připadala jsem si jako bych se přesunula v prostoru a čase. V jednu chvíli jsme jela metrem na Canada Line ve Vancouveru a o pár minut později jsem vstoupila do prostoru, kde se mluvilo převážně česky a slovensky a z kuchyně se linula vůně halušek a řízků.

Festival proběhl na Robson square.

Meníčko

Velká dřevěná srdce, vytvořená známým slovenským výtvarníkem Fero Liptákem, vítala návštěvníky a každé z nich zastupovalo jednu ze zemí střední Evropy. Konkrétně Německo, Rakousko, Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko. Branou ve tvaru srdce, která byla oblíbeným cílem všech fotografů, jste pak mohli vstoupit přímo do srdce Evropy.

Obrazy mladého umělce Thibaulta Sendra.

Jak děti tak dospělí si tam pro sebe našli něco zajímavého a během dne se na pódiu střídali různí hudebníci. Mohli jsme si poslechnout tradiční polské písně dua Halina a Henryk, bavorskou muziku nebo kapelu Hurhaj, která hrála starší i novější slovenské a české písně. Pro mne osobně bylo zajímavé sledovat, kolik různých hudebních českých a slovenských uskupení tady je. A když jsem poslouchala písničkáře Bronco Hyrmana hrajícího Kryla, zahřálo mne to u srdce. Je velmi odlišné naslouchat živé hudbě v češtině v cizí zemi, kde se k tomu nedostanete tak často. Stačí pár slov a vaše nacvičené ucho hned zbystří, protože se jedná o jazyk, který znáte velmi dobře.

Slovenské taneční uskupení Slavik.

Kapela Hurhaj

A pak tu bylo samozřejmě jídlo. Jak lépe se dostat k srdci návštěvníků než skrze jídlo. Jakmile jsem se pohybovala okolo jídla, byla jsem v jednom živlu. Kdokoli se zadíval na naši nabídku jídel a vypadal trochu ztracen, měl zajištěno, že se u něj objevím a začnu pět ódy a vysvětlovat, co že ty knedlíky nebo halušky jsou. Miluju české a slovenské jídlo a ještě raději o něj mluvím s někým, kdo nemá tušení, o co se jedná.  

Segedínský guláš.

Halušky

Bavilo mne pozorovat také emoce, které okolo servírovaného jídla probíhaly. Našinci byli nadšení, že jsi  mohli pochutnat na jídlech, na kterých vyrostli. Jeden starší pán nemohl věřit, že nabízíne segedín a řekl, že naposledy ho měl před 30 lety v Praze. Jiný Kanaďan zase přitáhl skupinu kamarádů a všem objednal řízky spolu se zaníceným vyprávěním, jak si je jednou dal v Mnichově a dodneška na to nemůže zapomenout.


A pak ten kuřecí paprikáš neboli kuře na paprice. To bylo něco! Byl to ten nejlepší, který jsem kdy jedla. Manželský pár Adriana a Martin, kteří tady provozují polévkárnu Tasty & Nourishing se zaměřují na polévky z poctivého kuřecího výběru. A jejich kuřecí paprikáš tomu odpovídal. Měl silnou kuřecí příchuť, hodně masa a byl výborně ochucený. Novinkou pro mne bylo použití jablečného octa na dochucení, což tomu dodalo příjemný sladko kyselý říz.

Celá akce se moc povedla a došlo mi jak jsou tyto kulturní festivaly důležité. Krajané si tady mohou užít kousek domova a všichni ostatní se mohou naučit něco o zemích, které jsou odtud sice daleko, ale stojí za to je znát. Žijeme sice všichni v jednom městě, ale každý pocházíme z jiných zemí a podporovat svoji kulturu je velmi důležité. A v neposlední řadě jsem si tady uvědomila, že jako Češi a Slováci máme být na co pyšní! Nezbývá než velké díky Marice Kovalčíkové z asociace City of Nations , která celou akci zorganizovala. Díky Mariko a budeme se těšit zase za rok! :)

Heart Puzzle - každý zde mohl napsat kde je jeho domov!