Na skok do Ottawy - část druhá

A jsme opět v Ottawě. Alespoň virtuálně na stránkách mého blogu. A dnes se, vážení čtenáři, zaměříme na následující témata - muzea, zamyšlení o kanadské identitě a jídlo. Varuju předem, že jsem se rozepsala možná trochu moc o tématech ne tak vzrušujících, ale nemohla jsem si pomoct. :)

Jak už jsem naznačila minule, velmi snadno v Ottawě dojdete pocitu, že se jedná o vládní město. Ambasády, vlajky a sochy významných státníků jsou skoro na každém rohu a v centru města je navíc večer a o víkendu liduprázdno. Žádní státní zaměstnanci (což jsou tady skoro všichni) totiž už nejsou v práci. Dojem státnosti a zastupujícího města Kanady také podtrhuje množství muzeí, které se zaměřují na kanadskou historii. Pokud se zajímáte o politiku a historii, a náhodou o tu kanadskou, jeďte do Ottawy, o tom žádná. Tady je drobný výčet. Nalézá se tu Kanadské muzeum historie, Kanadské muzeum války, Kanadské muzem studené války nebo Muzeum o historii kanadské měny. Samozřejmě nechybí Národní galerie a mnohé další.

Socha pavouka před Národní galerií.

 My jsme navštívili Kanadské muzeum války a to tedy opravdu stálo za to. Muzeum jako takové bylo založeno již v roce 1880, ale po celou dobu své existence se potýkalo s nedostatkem prostor. V roce 2005 byla s velkou slávou otevřená jeho nová budova, která obsahuje okolo 13 tisíc artefaktů včetně vojenské techniky. Projdete si zde kompletní válečnou historíí Kanady od bojů mezi původními obyvateli až po válku v Iráku. Rozsáhlost muzea je obrovská, na to se připravte. My jsme začali cítit přetlak informací již u první světové války. Ale expozice jsou skvěle udělané a divácky jsou velmi dobře stravitelné, až tedy na tu rozsáhlost, ale bez toho by to asi nešlo. Pro mě osobně byl nejzajímavější pohled na světové konflikty, které znám z perspektivy evropské a české, z jiné strany, z té kanadské. Ačkoli bojovali proti stejnému nepříteli, cíle a zisky se totiž v mnohém lišily a co bylo zásadní pro jednu stranu, nebylo nutně pro tu druhou.

Budova muzea trochu vypadá jako obrovský bunkr.

Tolik vojenské mašinérie na jednom místě jsem asi nikdy neviděla.

Všechny ty znaky státnosti a muzea v hlavním městě nás samozřejmě vedly k různým otázkám ohledně země samotné. Jedná sice o jednu zemi, ale musíte překonat 6 časových pásem od jedné strany na druhou a nachází se tu 7 klimatických zón. Je možné zajímat se jako obyvatel Kanady o zájmy státu nebo dalších měst a provincií, když je všechno tak daleko? Došlo mi to jasněji až tady v Ottawě, která reprezentovala všechny provincie. Ve Vancouveru vazbu ke státu jako takovému nebo jiným provinciím tolik nepociťuju, člověk sleduje, co se děje v Britské Kolumbii, ale tím to i přibližně končí. Na plochu Kanady by se vešla celá Evropa a ještě víc se všemi svými různými národnostmi. Jak moc se liší Kanaďané z východního a západního pobřeží? No nevím, odpovědi zatím nemám. Ale aspoň jedno je jasné. Silnou vazbu ke státu a kanadské identitě tady každý pociťuje když se hraje mistrovství světa v hokeji.

Tak trochu netradiční mapa Kanady.

Trochu odbočka, ale stále v tématu. Takhle vypadají nové pasy, když je dáte pod ultrafialové světlo. Není to paráda?:) A na každá stránce je něco jiného z kanadské historie.

A jde se jíst. Na jednom blogu o jídle psali, že když jste se chtěli dobře najíst v Ottawě před 10 lety, museli jste jet do Montrealu. To už dneska úplně neplatí, ale trochu vám to udělá obrázek, že se i dnes úplně nejedná o kulinářskou metropoli. Ale ochutnali jsem tam několik dobrých italských sendvičů z vyhlášeného italského obchůdku Di Rienzo v italské čtvrti a také nás neminula shawarma, která byla skoro na každém kroku. Jen pro upřesnění, to co je pro Turky döner kebab a pro Řeky gyros, je pro Araby shawarma. Jsou mezi nimi nějaké odlišnosti, ale v principu jsou stejné. 

 Také bylo povinnosti navštívit Byward Market, což je zastřešený trh se všemi možnými dobrotami. Nejvíce nás tady zaujali dvě věci. U stropu je instalován mrak, ze kterého vykukují klobásky, čuníci a další. Že by se jednalo o řezníkův ráj?

Mrak plný vepřového.

A taky si tady můžete koupit takzvané "Obama Cookies". Když sem před lety prezident Obama přijel na návštěvu, zastavil se v místní pekárně nakoupit cookies pro svoje dcery a od té doby se z nich stal takový hit, že je po něm i pojmenovali. A aby nedošlo k mýlce, kde je koupit, vyhradili jim jednu část pekárny a všude okolo vyvěsili Obamovy fotky. :)

"Obama cookies"