pondělí 24. listopadu 2014

Na skok do Ottawy! Část první


Před pár dny jsme se vrátili z cesty do Ottawy. Hlavní město leží přibližně 3550 km od Vancouveru a cesta tam zabrala s jedním přestupem "pouhých" 5 hodin letu. Ne nadarmo je Kanada druhou největší zemí světa. Pro lepší představu velikosti Kanady uvádím dvě níže uvedené mapy. Takže kam bychom doletěli, kdybychom urazili stejnou vzdálenost, ale vyrazili bychom z Paříže?

Vancouver-Ottawa

Paříž-Uralsk (Kazachstán)

Pro začátek pár faktů. Ottawa byla založena v roce 1826 pod jménem Bytown. Hlavním městem v té době Kanadské provincie byla jmenována v roce 1857 královnou Viktorií. Ideálním kandidátem se stala nejen proto, že byla obklopena hustými lesy vhodnými k obraně města, ale také ležela na hranici oblastí obývanými francouzskými a anglickými usedlíky. Tato hranice je patrná i dnes, protože řeka Ottawa odděluje město Ottawa ležící v provincii Ontario a město Gatineau, ležící v provincii Quebeck. Stačí tedy přejít most a už na vás nejen všichni mluví francouzsky, ale francouzština se také všude objevuje na prvním místě před angličtinou. 

Přejdete most...
A řetězec thajských restaurací Green Papaya mění svůj název na Papaye Verte. :)
 Velikostí se Ottawa řadí na 4. místo v rámci Kanady a má okolo 880 tisíc obyvatel. Nepatří tedy mezi největší města a její menší velikost jí i dopomohla stát se hlavním městem. Méně obyvatel v té době znamenalo méně potenciálních kandidátů na ty, kteří by protestovali proti vládě, a se kterými měla Kanada v té době neblahé zkušenosti.


Pohled na Ottawu z roku 1853. Parlamentní kopec je zatím jen kopec.
 Široko daleko okolo se nenachází žádné hory ani větší kopce, ale městem protéká několik řek. Už zmíněná řeka Ottawa a pak řeka Rideau a kanál Rideau. Kanál byl původně vybudovaný jako bezpečná dopravní tepna mezi Montrealem a městem Kingston a dnes je využívám převažně pro rekreaci. Ať už na procházky po jeho březích nebo projížďky na kajaku. Přes zimu se pak jeho část dlouhá 7 km promění v jedno velké kluziště, kam si můžete jít zadarmo zabruslit. Ale vemte si na sebe dost vrstev, budete bruslit v mínus 40 stupních.

V zimě.
V létě.

A když jsme tam byli my.

 My jsme se do Ottawy nevydaly v úplně ideální čas. Barevné podzimní listy byly už dávno opadané a bílá zima byla ještě v nedohlednu. Výsledek? Šedivo, zamračeno a tma od 4 odpoledne. A ačkoli bylo většinou okolo nuly, když začalo foukat, lezlo to až do morku kostí. Ale i tak to stálo za to. A bonus? Konečně jsem si podala žádot o nový pas, takže budu moct zase za hranice. Na vysvětlenou, Ottawa byla zásadní pro můj nový pas, protože tam, na rozdíl od Vancouveru, sídlí český konzulát.

Český konzulát v Ottawě. Hurá!!
 Ottawa je vládní město a ten dojem získáte ještě před tím, než dorazíte na Parlament Hill neboli "Parlamentní kopec", kde sídlí parlament. Ze všech stran na vás vykukují ambasády a všude visí vlajky. A to nejen kanadské, ale také provinční, což jsem ve Vancouveru nikdy nezažila. A později v Montrealu také ne, tam visely jen vlajky provincie Quebeck a i těch kanadských tam bylo velmi pomálu. ;) 


Hlavní atrakcí je určitě kanadský parlament. Před pár týdny se bohužel neslavně dostal do světových médií díky střelbě v jeho okolí, při které zahynul jeden voják, ale při naší návštěvě už nebyla uplatňována žádná neobvyklá bezpečnostní opatření. Stavba této vládní budovy začala v roce 1859 a v té době to byl největší stavební projekt svého druhu v Severní Americe. Budova má ideální postavení na kopci nad řekou i městem, což ji dodává patřičné majestátnosti. Její významnou částí je Peace Tower neboli "Věž míru", která byla postavena po požáru v roce 1916 a věnována památce vojáků padlých za první světové války. V okolí parlamentních budov pak stojí sochy významných státníků a politiků. Je tam mimo jiné sousoší pěti žen, které se zasloužily o právo žen být zvoleny do senátu. A zpodobněny jsou při oslavě svého úspěchu, a jak jinak slavit než šálkem čaje. :)










úterý 14. října 2014

Turistická výzva! Část třetí


Pomalu se blížíme ke konci výčtu místních atrakcí, ale ještě máme něco před sebou, tak jdeme na to. A i kdyby vás už to nebavilo, ja vám to tam stejně nasázím, protože jako správný průvodce Vancouverem prostě musím. :)

Místo: Fly Over
Co tam je: Tato atrakce patří k těm nejnovějším ve Vancouveru a stojí za to. Jedná se o virtuální přelet Kanady od východního pobřeží na západní. Obrazovka je všude okolo vás a k tomu se s vámi hýbe sedadlo, stříká na vás voda nebo cítíte všelijaké vůně. Prostě to vypadá jako byste nad Kanadou opravdu přelétali. Nebudu kazit překvapení, co tam všechno uvidíte, ale fakt je ten, že Kanada je krásná země a tento přelet to předvádí  opravdu výborně. Jedinou námitku bych měla k tomu, že to trvá pouhých 15 minut a zaplatíte za to 20 dolarů. Není to tedy nejlevnější, ale pokud vám to nevadí, je to zážitek.
Cena: 20 CAD
Web:  
Fly Over


Místo: Canada Place
Co tam je: Canada Place bylo otevřeno v roce 1986 v rámci Expa a momentálně se tam nachází hotel a kongresové centrum, kde se konají různé akce. Uvnitř toho tolik v vidění není, ale okolo vede stezka, která nabízí úžasné výhledy na hory, oceán, přistávající hydroplány a mnohé další. Také je tam takzvaná "kanadská stezka", kde jsou zmíněny všechny provincie a také si na ní můžete přečíst něco o zásadních momentech z kanadské historie. A pokud máte rádi pohled na obrovské zaoceánské lodě, tady je pro vás správné místo, protože zde vždy kotví. Z této atrakce vám asi pusa dokořán nezůstane, ale je to pěkné a zadarmo, tak proč ne.
Cena: 0 CAD
Web:
 Canada Place

Něco z historie.
Hydroplány přistávají a vzlétají každých pár minut, takže je na co koukat.
Výletní lodě odsud pokračují většinou dále na sever až na Aljašku.



A na některých můžete potkat i kačera Donalda. :)

Místo: MOA alias Museum of Anthropology
Co tam je: Muzem antropologie se nachází v komplexu místní univerzity. Bylo založeno v roce 1947 a dnes patří mezi hlavní turistické atrakce a vynechat ho nesmí ani žádná důležitá osobnost, vyskytující se ve městě. Nachází se zde sbírky umění kultur celého světa a podrobně jsou tu zmapovány umělecké artefakty původních obyvatel severozápadního pobřeží Tichého oceánu. Nejedná se ale pouze o turisticou atrakci, muzeum slouží také jako výzkumné a vzdělávací centrum. Myslím, že stojí za vidění. Hlavně sbírka umění původních obyvatel Kanady a dílo "Havran a první lidé" od známého místního umělce Billa Reida.
Cena: 16,75 CAD
Web:
MOA 




Havran a první lidé.

Místo: Nitobe Memorial Garden
Co tam je: Tato zahrada se také nachází v komplexu místní univerzity UBC a jedná se o tradiční japonskou čajovou zahradu. Je považována za jednu z nejautentičtějších japonských zahrad v severní Americe a patří mezi top 5 japonských zahrad mimo Japonsko. Každý strom, kámen či keř zde má své promyšleně vybrané místo, aby zahrada vcelku představovala co nejbližší napodobení přírody. Všechno zde má symbolizovat dokonalou harmonii a všechno tady más vůj význam. Procházka touto zahradou je opravdu kouzelná, na jaře tady navíc kvetou třešně a na podzim jsou tady zase krásně zbarvené javory.
Cena: 7 CAD (balíček s Botanickou zahradou UBC 13 CAD)
Web:
 Nitobe Memorial Garden












Místo: UBC Botanical Garden
Co tam je: A do třetice všeho dobrého se vydáme do kampusu univerzity UBC a momentálně do botanické zahrady. Byla založena v roce 1916 a jedná se o nejstarší univerzitní botanickou zahradu v Kanadě. Najdete zde okolo 8 tisíc druhů rostlin a zahrada také slouží jako Centrum pro výzkum rostlin. Pro zvýšení hladiny adrenalinu se můžete projít v korunách stromů na závěsných mostech a pro uklidnění pak zase můžete posedět v léčivé zahradě, která je inspirována zahradami lékarníků z 16. století. Pro milovníky rostlin je to ideální místo, můžete tam bez problému strávit celý den.
Cena: 9 CAD
Web:
UBC Botanical Garden 

I takhle se dají vytvarovat jabloně. Zajímavé na pohled i mimo dobu sklizně.



V růžové zahradě je to radost pohledět i přivonět.
A jde se do vzduchu.

úterý 16. září 2014

Letem světem létem

Dny jsou ještě krásně slunečné, ale ranní chlad a brzké stmívání už dávají jasně najevo, že léto už je zase za námi. Pomalu se nastavuji na období čajů, britských zákusků a sledování filmů zachumlaná do deky. Léto ve Vancouveru ale bylo letos opravdu povedené, a tak tady ještě jednou prolétnu menšími i většími zážitky s ním spojenými.

Při toulkách po místních národních parcích jsme narazili na několik obrů. Ne těch pohádkových bohužel, ale i tak majestátních. Z některých zbyly už jen pařezy, někteří byli ještě v celé své kráse. Ano, řeč je o stromech. Jednalo se hlavně o cedry, jedle a smrky. Když se postavíte před strom-obra, který vás věkem přesahuje minimálně o 300 let a o velikosti už vůbec nemluvím, připadáte si opravdu jako prcek. Většina těchto obřích stromů už je dneska vykácena, ale někde se na ně ještě můžete podívat. Projet se ale s koňmi po obvodu nebo délce některého z nich jako před sto lety už se dneska nepodaří. Tito praobři už byli dávno zpracováni pro potřeby místních obyvatel.









 
Že by kanadský Otesánek?

Od první chvíle, kdy jsem vstoupila do místní hamburgrárny White Spot, jsem toužila po jediném. Nechat si naservírovat pirátský balíček. Jedná se o hamburger, hranolky, salát coleslaw a nápoj servírovaný v ničem menším než papírovém modelu pirátské lodi. Jediný háček ale je, že může být servírován pouze dětem, a proto mi vždycky unikl.

Až do 13. srpna tohoto roku. Dne, který je vyhlášen oficiálním dnem tohoto pirátského balíčku a objednat si ho mohou VŠICHNI! Hned jak jsem o tuhle informaci zavadila, bylo rozhodnuto. Až na místě jsme ale zjistili, kolik podobných nadšenců je. Na usazení ke stolu jsme čekali 40 minut a na jídlo dalších 40 minut. Cesta ke splnění mého dětinského minisnu tak nebyla procházka růžovým sadem. Vše jsme ale zvládli a po hodině a půl nám na stůl připlula pirátská loď. To je chvíle, kdy jsou všechny šrámy zapomenuty, protože máte před sebou sice průměrné jídlo, ale v pirátské lodi. A to se počítá!  

Kdo by po tomhle netoužil? :)



A loď jsem si pak mohla vzít i domů, čehož jsem samozřejmě využila.

Nevím, jak to máte vy, ale já když vykonávám nějakou fyzickou aktivitu, musím si dát za cíl nějakou odměnu, aby to šlo lépe. Odměnu většinou v podobě jídla a ideálně něčeho sladkého. A tak když jsem podnikli 12 km dlouhý trek mezi Lynn Valley a Deep Cove, tlačila mne do zad představa donutů s javorovým sirupem z vyhlášené pekárny v cíli naší cesty. A jako bonus jsem si tam poslechla skupinku Čechů, kteří tam několika turistům vyprávěli o našem současném prezidentovi. A že mu dali docela nafrak. On si o to ale bohužel opravdu říká.
Nejdřív se musíte proplést spletí kořenů...
...a pak je tu zasloužená odměna. Šli jsme spolu s naší kamarádkou Mel z Austrálie.
 A teď ze soudku drobných radostí. K jedné z nich stačí vzít ranné jablko a "cookinoti". Druhé jmenované je pasta, která se jmenuje také "speculoos" a je původně z Belgie. Chutná jako takové ty karamelové sušenky, která se často servírují s kávou. A vznikla vcelku prozaicky. Skupinka Belgičanů vypozorovala, že když si ráno namažou sandwich s máslem a rozdrobí na něj tuhle sušenku, do oběda se sušenka rozpustí a vytvoří spolu s máslem sladkou a chutnou pomazánku. Následovala účast tvůrců v televizní soutěži a s ní přišel strmý úspěch a výroba ve velkém. To je trocha zákulisních informací. Důležité ale je, že když se zakousnete do kyselého ranného jablka pomazaného touto sladkou karamelovou pomazánkou, není co dodat. Je to dokonalé splynutí chutí.



 Druhou chuťovkou, kterou jsme si letos přes léto několikrát dopřáli, byl jogurt s příchutí medu smíchaný s čerstvým mangem a borůvkami. Jogurt byl hutný a akorát sladký a obsahoval více než menší množství tuku, což ho samozřejmě dělalo neodolatelným. A spolu s ovocem, velká dobrota, mohla bych to jíst každý den.


 Když zavítáte do botanické zahrady místní univerzity UBC, jednou z atrakcí je procházka v korunách stromů na úzkých můstcích, které jsou mezi stromy zavěšeny. Zážitek je to zajímavý, ale já osobně jsem si tam splnila bobříka odvahy. Ty mosty byly totiž na můj vkus až trochu moc volně zavěšené a houpalo se to se mnou do všech stran. Kdepak na horskou dráhu, sem si zajděte, jestli chcete zažít trochu adrenalinu.






Úsměv jsem vykouzlila, ale ztuhlá jsem byla až na kost.


 A teď už jen pár fotek všeho, co mám ráda a co se kolem nás během léta mihlo nebo my okolo.

Hory a oceán, co víc si přát.
Z prvního lilku z naší balkonové zahrádky jsme měli velkou radost.
Tomuhle říkám účes, se kterým vystoupíte z davu. :)
Je libo něco z udírny? Žebírka a hovězí bůček..ohh yeah!
A květin není nikdy dost. :)