Střípky z Vancouveru: Letem světem létem

Dny jsou ještě krásně slunečné, ale ranní chlad a brzké stmívání už dávají jasně najevo, že léto už je zase za námi. Pomalu se nastavuji na období čajů, britských zákusků a sledování filmů zachumlaná do deky. Léto ve Vancouveru ale bylo letos opravdu povedené, a tak tady ještě jednou prolétnu menšími i většími zážitky s ním spojenými.

Při toulkách po místních národních parcích jsme narazili na několik obrů. Ne těch pohádkových bohužel, ale i tak majestátních. Z některých zbyly už jen pařezy, někteří byli ještě v celé své kráse. Ano, řeč je o stromech. Jednalo se hlavně o cedry, jedle a smrky. Když se postavíte před strom-obra, který vás věkem přesahuje minimálně o 300 let a o velikosti už vůbec nemluvím, připadáte si opravdu jako prcek. Většina těchto obřích stromů už je dneska vykácena, ale někde se na ně ještě můžete podívat. Projet se ale s koňmi po obvodu nebo délce některého z nich jako před sto lety už se dneska nepodaří. Tito praobři už byli dávno zpracováni pro potřeby místních obyvatel.

Že by kanadský Otesánek?

Od první chvíle, kdy jsem vstoupila do místní hamburgrárny White Spot, jsem toužila po jediném. Nechat si naservírovat pirátský balíček. Jedná se o hamburger, hranolky, salát coleslaw a nápoj servírovaný v ničem menším než papírovém modelu pirátské lodi. Jediný háček ale je, že může být servírován pouze dětem, a proto mi vždycky unikl.

Až do 13. srpna tohoto roku. Dne, který je vyhlášen oficiálním dnem tohoto pirátského balíčku a objednat si ho mohou VŠICHNI! Hned jak jsem o tuhle informaci zavadila, bylo rozhodnuto. Až na místě jsme ale zjistili, kolik podobných nadšenců je. Na usazení ke stolu jsme čekali 40 minut a na jídlo dalších 40 minut. Cesta ke splnění mého dětinského minisnu tak nebyla procházka růžovým sadem. Vše jsme ale zvládli a po hodině a půl nám na stůl připlula pirátská loď. To je chvíle, kdy jsou všechny šrámy zapomenuty, protože máte před sebou sice průměrné jídlo, ale v pirátské lodi. A to se počítá!

Kdo by po tomhle netoužil? :)

A loď jsem si pak mohla vzít i domů, čehož jsem samozřejmě využila.

Nevím, jak to máte vy, ale já když vykonávám nějakou fyzickou aktivitu, musím si dát za cíl nějakou odměnu, aby to šlo lépe. Odměnu většinou v podobě jídla a ideálně něčeho sladkého. A tak když jsem podnikli 12 km dlouhý trek mezi Lynn Valley a Deep Cove, tlačila mne do zad představa donutů s javorovým sirupem z vyhlášené pekárny v cíli naší cesty. A jako bonus jsem si tam poslechla skupinku Čechů, kteří tam několika turistům vyprávěli o našem současném prezidentovi. A že mu dali docela nafrak. On si o to ale bohužel opravdu říká.

Nejdřív se musíte proplést spletí kořenů...

...a pak je tu zasloužená odměna. Šli jsme spolu s naší kamarádkou Mel z Austrálie.

A teď ze soudku drobných radostí. K jedné z nich stačí vzít ranné jablko a "cookinoti". Druhé jmenované je pasta, která se jmenuje také "speculoos" a je původně z Belgie. Chutná jako takové ty karamelové sušenky, která se často servírují s kávou. A vznikla vcelku prozaicky. Skupinka Belgičanů vypozorovala, že když si ráno namažou sandwich s máslem a rozdrobí na něj tuhle sušenku, do oběda se sušenka rozpustí a vytvoří spolu s máslem sladkou a chutnou pomazánku. Následovala účast tvůrců v televizní soutěži a s ní přišel strmý úspěch a výroba ve velkém. To je trocha zákulisních informací. Důležité ale je, že když se zakousnete do kyselého ranného jablka pomazaného touto sladkou karamelovou pomazánkou, není co dodat. Je to dokonalé splynutí chutí.

Druhou chuťovkou, kterou jsme si letos přes léto několikrát dopřáli, byl jogurt s příchutí medu smíchaný s čerstvým mangem a borůvkami. Jogurt byl hutný a akorát sladký a obsahoval více než menší množství tuku, což ho samozřejmě dělalo neodolatelným. A spolu s ovocem, velká dobrota, mohla bych to jíst každý den.

Když zavítáte do botanické zahrady místní univerzity UBC, jednou z atrakcí je procházka v korunách stromů na úzkých můstcích, které jsou mezi stromy zavěšeny. Zážitek je to zajímavý, ale já osobně jsem si tam splnila bobříka odvahy. Ty mosty byly totiž na můj vkus až trochu moc volně zavěšené a houpalo se to se mnou do všech stran. Kdepak na horskou dráhu, sem si zajděte, jestli chcete zažít trochu adrenalinu.