pátek 26. února 2016

Jídlo v New Yorku - co tradice velí ochutnat

Když vyrazíte do New Yorku a alespoň trochu vám záleží na jídle, neměli byste vynechat tradiční jídla New Yorku zaslíbená. Vzhledem k tomu, že nám na jídle záleží hodně, ponořili jsme se do těchto klasik o něco hlouběji. A někdy asi více, než bychom sami chtěli či měli. 

New York Style Pizza

Tato pizza s tenkým těstem je známá hlavně svou velikostí. Měří 45 cm v průměru a  plátek jedné takové pizzy můžete dostat skoro na každém rohu. Na specifickou chuť těsta má prý vliv i složení minerálů v místní kohoutkové vodě a někteří kuchaři/pekaři prodávající tento styl pizzy mimo New York, si tuto vodu dokonce nechávají dovážet.

Je opravdu velká. :)

Pizza z Lo Duca Pizza v Brooklynu.

Při této návštěvě Lo Duca Pizza jsme byl každý plátek pizzy z jiného druhu těsta...
...a všechny byly vinikající. To se počítá!
Sal and Carmine Pizza kousek od Central Parku. Určitě stojí za ochutnání.
Ve většině rychlorestaurací a obchodů byly návody, jak pomoci dusícímu se člověku. To mi nepřišlo jako špatný nápad.
Pizza s plátky brambor ze Sullivan Street Bakery. Moc dobrá.
Čtvercová pizza, která je typická pro Sicílii.

Hot Dogs alias párek v rohlíku

Stejně jako v jiných městech jich můžete koupit mnoho různých druhů. New York je proslulý jednoduchostí svého klasického hot dogu, který je servírován buď s hořčicí a zakysaným zelím nebo s cibulí vařené v rajčatové omáčce. A vynechat se samozřejmě nesmí ani ten nejlevnější párek v rohlíku na ulici. A když budete u stánku, čapněte také jeden preclík stejně jako mnoho hrdinů z všemožných filmů točených v tomto velkoměstě.

Hot dog z Gray´s Papaya.
Pouliční Hot Dog.

A preclík navrch.

 Black and White Cookie
Jako fanoušci seriálu Seinfeld jsme si nemohli nechat tuto sladkůstku ujít. Je to jemná sušenka, která je pokrytá z poloviny vanilkovou polevou a z poloviny čokoládovou polevou. Její původ není znám, ale dnes je považována za typicky newyorský dezert. A v seriálu Seinfeld hraje svoji roli, kdy se Jerry snaží Elaine vysvětlit rasovou rovnováhu právě skrze tuto sušenku s jeho známou větou "Look to the cookie!".




Babka
Ach ta babka. Pokud něco navždy zůstane v newyorské části mého srdce, bude to babka. Ale nejdříve trochu terminologie, abyste si nemysleli, že jsem se zamilovala do nějaké důchodkyně. Babka je koláč. Tradičně pochází od východoevropských židů, kteří jej pekli ve stejné formě jako my pečeme bábovku. Babka má stejný význam v polštině jako u nás a název je odvozen od formy bábovky/babky, která vzdáleně připomíná pletené sukně, která nosily babičky.  

Tato babka měla trochu netradiční tvar. Většinou vypadá jako větší bochník a krájí se na plátky.
 A právě polští židé přivezli recepturu na tento koláč až do New Yorku, kde si začala žít svým životem a dneska je pevnou součátí charakteru města. Koupíte ji v mnoha pekárnách a opravdu stojí za to. Těsto je podobné jako na vánočku, ale je poskládáno v tenkých vrstvách a mezi nimi je vrstva čokolády. Oh my! My jsme si ji kupovali každé ráno v malé židovské pekárně kousek od našeho hostelu. K tomu jsme to zapili ledovou kávou a byl ten nejlepší možný začátek dne.

 
Oh my!

Můžete koupit také babku, kde je místo čokolády skořice. Je také dobrá, ale jak bylo pro změnu zmíněno v seriálu Seinfeld, na čokoládovou babku nemá. Je to prostě "lesser babka". A pro zájemce odkaz na průřez nejlepšími babkami v New Yorku na Serious Eats.  Je tam i více fotek pro lepší představu.
 
Tyto lahůdky už přes  100 let nabízejí všelijaké delikatesy, včetně neskutečné babky.

Bagel
Tato houska s dírou uprostřed je populární na mnoha místech, ale v New Yorku má díky silné židovské populaci svoje speciální místo. Zvláště populární jsou "bagel and lox" což je bagel s krémovým sýrem, uzeným lososem, červenou cibulí a kapary. Je to jednoduché a vynikající. A ani sýrem ani lososem tady nešetří.

"Bagel and schmear" neboli bagel s pomazánkou. V tomto případě krémový sýr.

Bagel and Lox

A naše nejoblíbenější židovská pekárna z bagely a babkami. Bagel Hole v Brooklynu.
Katz´s Delicatessen
Tento podnik zde stojí již od roku 1888 a fronta před vchodem vás utvrdí v tom, že je to místo, kam chodí všichni. I mnoho známých osobností, jejichž fotky jsou vyvěšené, kam jen se podíváte. Jedná se o známé židovské lahůdky, kde se všechno motá okolo uzeného hovězí. A jejich sendviče si budete rozhodně pamatovat. 





Bylo plno, ale překvapivě to rychle odsýpalo.



Pastrami sandwich.
Reuben sandwich.
A pár okurek pro lepší trávení nemalého množství tuku, který v těcho sendvičích je.

Knish

Tato pečená "plněná houska" bylo do New Yorku také dovezena a to východoevropskými Židy, převážně z Polska, Litvy a Ukrajiny. Klasickou náplní jsou bramborová kaše, mleté maso nebo sýr. Variant dnes ale existuje mnoho, včetně těch sladkých. A pro zájemce článek o této newyorské pochutině na Serious Eats.

Knish z Yonah Schimmel Knish Bakery. Tento plněný brambory.



A tento plněný krémovým sýrem a jablky. Na sýru se pro změnu nešetřilo. :)

New York style Cheesecake

A sladká tečka nakonec. Teorie se trochu rozcházejí, co je opravdu typické pro newyorský cheesecake. Jedná se ale o pečený cheesecake, který by se měl servírovat bez ovoce, jen takový, jaký je. Ať už to je, jak je, chutná skvěle!


Mňam. Z Junior´s Restaurant na Grand Central Terminal.

čtvrtek 28. ledna 2016

Hurá na humra!


Dlouho jsem si přála ochutnat celého humra, ale nikdy na to nedošlo. Až do mých posledních narozenin, kdy jsem si ho přála k večeři. Ale ne v restauraci, doma. A tak jsme se do toho pustili. 


Na tržišti Granville Island jsme si předem vyhlédli rybárnu "Lobster Man", kde prodávají různé druhy korýšů a také, jak už název napovídá, i humry. Většina humrů pochází z východního pobřeží Severní Ameriky a naši nebyli výjimkou. Můžete si vybrat z několika velikostí. My jsme si vybrali dva kousky o váze 1,5 libry, což je přibližně 680 gramů. Je to střední velikost a jak jsme se dočetli, menší humři mají většinou jemnější maso. Pokud chcete, uvaří vám je tam na místě nebo si je živé odnesete domů. To byl náš případ a tak nám do tašky přihodili pár pytlíků ledu a šli jsme.




A jde se nakupovat.

 Pár faktů pro zpestření. Až do poloviny 19. století (a v některých oblastech až do 50. let 20. století) nebyl humr v Severní Americe moc populární, ba naopak. Humr byl do té doby znamením chudoby a běžným jídlem služebných. Často se také servíroval ve věznicích, k nemalé nelibosti vězňů, a svoji váhu si vydobyl mimo jiné jako hnojivo či rybí návnada. Kdo by v té době řekl, že dnes budou humři lahůdkou prodávanou za stovky korun.

  
V ledu se humři rychle zchladili, takže se ani moc nehýbali a nevyděsili jsme tak nikoho v autobuse hýbající se taškou. Byla jsem ale samozřejmě zvědavá a chtěla jsem se na ně hezky zblízka podívat a tak jsme je doma na chvíli vyndali ven. Stačila chvilka, aby pěkně ožili a začali se kroutit do všech stran. Aby bylo jasno, já jsem se na všechno koukala jen zdálky. Mně humr se všema těma (deseti) nohama připadal jako obrovský pavouk a běhal mi mráz po zádech už jen z představy, že bych se ho měla zaživa dotknout. 



Existuje mnoho receptů a my jsme použili ten tradiční. Humři se uvaří ve vroucí vodě a servírují s rozpuštěným máslem, do kterého humra namáčíte.  Jedinou nepříjemnou částí vlastnoruční přípravy humra je ta, že ho musíte vložit do vroucí vody zaživa. Obsahuje totiž škodlivou bakterii, která se po smrti humra rychle množí a vzhledem k tomu, že se vařením neodstraní, mohla by vám způsobit otravu. Záleží na velikosti, ale my jsme humry vařili okolo 12 minut. 

Po uvaření se zbarví do červena.
 A pak teprve začne pravé dobrodružství a to, jak se dostat dovnitř. Schránka humra je totiž opravdu tvrdá, takže k tomu potřebujete dobré nástroje. My jsme použili louskáček na ořechy a nůžky na maso. Pokud máte velký hlad, není to ideální pokrm, protože opravdu chvíli trvá než se k vytoužené večeři dostanete. Nejvíce masa je v klepetech a v ocase. Trochu masa je také v menších nohách, ale k tomu je dobré mít dlouhé tenké vidličky na vylovení nebo hodně trpělivosti. Je to tak trochu vtipné jídlo, protože část večeře se může odehrávat za soustředěného ticha, protože všichni přísedící svádějí svoji bitvu s humrem. :)










 Humra jsme servírovali jednoduše, abychom dali vyniknout jeho chuti. Měli jsme tedy jedno rozpuštěné máslo s česnekem a jedno s citronem a k tomu chleba a salát. Ačkoli chvíli trvalo než jsme se k jídlu dostali, bylo to opravdu vynikající. Humr byl jemný a zároveň krémový a jen se rozplýval na jazyku. Určitě doporučuji! 

středa 30. prosince 2015

Vánoce aneb Grinch, hroch a svatý Václav

Na první pohled se může zdát, že spolu pojmy z titulku moc nesouvisí. Opak je ale pravdou a všechny spojuje co jiného než Vánoce. A to nejen jakýmsi Vánočním zázrakem, ale i pár fakty. Pojďme se na to podívat.

Nevrlý Grinch je neodmyslitelnou součástí místních Vánoc. Tato postava se poprvé objevila v roce 1957 v knize Dr. Sousse pod názvem "Jak Grinch ukradl Vánoce". Bručoun Grinch je osaměle žijící stvoření, které nesnáší Vánoce a každý rok jen znechuceně trpí vánoční oslavy v nedaleké vesnici Whoville. Jednou se proto rozhodne všem radovánkám utnout tipec. Převlékne se za Santa Clause a večer před Štědrým dnem odnese vše co s Vánoci souvisí - dárky, stromečky, světýlka i vánoční pečeni. Nad ránem se těší, až uslyší nářek, ale místo toho slyší zpěv a smích. Celý zmatený přemýšlí, jak je to možné a pak ho napadne:

"Maybe Christmas, he thought, doesn't come from a store.
(Vánoce možná nepochází z obchodu.)
Maybe Christmas, perhaps, means a little bit more!"
(Vánoce možná znamenají něco víc.)

Že by poučení, které bychom si mohli vzít k srdci i dnes? A rázem se jeho malé srdce třikrát zvětší a celý proměněný a radostný se rozhodne vrátit vše, co vzal. A obyvatelé městečka ho s radostí přivítají a pozvou na vánoční oslavy.

Titulní strana původní knihy.

Příběh byl převeden do muzikálu i filmu a velmi populární je jeho kreslené zpracování z roku 1966. Tento animovaný příběh v celku není snadno dostupný online, ale tady je alespoň pro představu krátká ukázka.
A tady je pro zájemce celý příběh v psané podobě. 



Hroch a Vánoce? No jasné, alespoň v hudební podobě. :) Letos jsem si zamilovala vánoční koledu, ve které hraje hlavní roli kdo jiný, než hroch neboli "hippopotamus" v angličtině. Skladbu nazpívala desetiletá Gayla Peevey v roce 1953. A je jednoduše o holčičce, která pod stromeček nechce nic jiného než hrocha. Žádné panenky, žádné stavebnice, ale jedině hrocha. Skladba se rychle stala hitem, čehož se chytil jeden z místních podnikatelů a rozhodl se vybrat dost peněz, aby ji mohl obdarovat opravdovým hrochem. Malá zpěvačka pocházela z Ponca City v Oklahomě, kde kampaň úspěšně proběhla a Gayla hrocha opravdu dostala. Darovala ho poté místní zoo, ve které hrošice Matilda žila dalších 50 let.



A svatý Václav nakonec. Při rodinné večeři jsme jako kratochvíli hádali jména známých vánočních skladeb. Pro ujasnění, jednalo se o skladby ze světa anglofonního. A jednou z písní byla "Good King Wenceslas" neboli "Dobrý král Václav". Trochu jsem se nad tím zarazila, protože tato koleda je tady velmi známá, ačkoli o našem svatém Václavu nikdo nemá ani tušení. A samozřejme mi nedalo, než vypátrat, co za tím stojí. 


 Text k této skladbě byl napsán v roce 1853 anglickým skladatelem Johnem Masonem Nealem. Použil melodii jarní koledy, která byla složena ve Finsku pár staletí před tím. Skutečný český svatý Václav zde slouží jako předloha textu, ale obsah je spíše fiktivní. Původně se moc nevědělo odkud Neal příběh textu vzal, ale později se zjistilo, že se jedná o překlad básně "Dobrý král Václav" od Václava Aloise Svobody z roku 1847. Tato oblíbená anglická koleda vypráví, jak král Václav na svatého Štěpána pomáhá chudému poddanému, a když se zhorší přírodní podmínky při cestě za pomocí, koná i zázraky. 


 Dvě zajímavá fakta na závěr. Ačkoli text nevypráví o skutečném činu svatého Václava, český patron byl známý svou pomocí chudým a nezaopatřeným lidem. Příběh se odehrává 26. prosince na svatého Štěpána, což je v anglosaském světě "Boxing day". Od středověku se v tento den uctívala tradice, při které se v kostelech otevřeli almužny pro chudé (neboli "alms boxes" a odtud pochází název tohoto dne) a jejich obsah byl rozdán chudým a potřebným. Níže je k poslechu tradiční verze koledy i s textem. A tady je verze trochu novější.


Přeji všem krásne svátky a vše nejlepší v roce 2016! :)

pondělí 30. listopadu 2015

New York - část druhá: Střípky z cesty

Snažila jsem se rozdělit příspěvky o New Yorku do smysluplných částí, ale pokaždé mne to zaválo z jednoho tématu na druhé a uspořádaný celek byl pryč. A tak jsem se to jednoduše rozhodla vzdát. Nechejme tedy pořádek na chvíli stranou a projděme si New York letem světem, jak jsme ho vnímali my.

Při letu do New Yorku byla v nabídce vcelku pestrá sestava filmů a seriálů. My jsme si zvolili nejnovější projekt Jerryho Seinfelda, kterým je Comedians in Cars Getting Coffee. Vřele doporučuji! Vše je ke zhlédnutí na jejich stránkách zdarma. Náplň pořadu je jednoduchá. Jerry zve na kafe známe tváře ze světa komedie, ať už je to stand-up comedy nebo svět seriálů či filmů a hovoří jak o svém řemeslu, tak o životě. Je to vtipné, stejně jako velmi zajímavé. My jsme během letu viděli asi 6 dílů, při čemž většina z nich byla točená v New Yorku. A těsně před dokončením posledního dílu jsem poprvé zahlédla mrakodrapy na Manhattenu. To byl příjezd skoro jako z filmu. :)  A mimochodem, pro nás, velké fanoušky seriálu "Seinfeld", byl New York místo zaslíbené. A proto se k němu ještě později vrátím.






Jedna z věcí, která nás tady překvapila, byla povaha místních obyvatel. Jedná se samozřejmě jen o našich pár zkušeností, ale i tak myslím stojí za zmínku. Od velkoměsta této velikosti jsem čekala lidi spíše uzavřené, stále spěchající a okolí si nevšímající. Většinou to tak samozřejmě bylo, ale jakmile jsme potřebovali pomoct nebo se s někým začali bavit, byli lidé vřelí a ochotní. Zároveň byli velmi přímočaří. Často tam vklouzlo i nějaké to sprosté slovo, ale finální dojem byl velice příjemný a upřímný. 


Tohle z Vancouveru moc neznám. Všichni tady jsou slušní, pomohou, když je potřeba, ale není to tak automatické a přímé jako v New Yorku. Jednou jsme čekali ve frontě v kavárně, když se kolem nás prohnala paní, asi čtyřicátnice, a stoupla si hned před nás. Nevypadala zrovná dobře naladěná a my nespěchali, tak jsme to nechali být. Po pár minutách si situaci uvědomila a hned na nás spustila, jak se strašně omlouvá, že je na cestě do školy a jde pozdě, a že si vůbec nevšimla, že jsme stáli před ní. My se jen usmáli a že o nic nejde a ona, ne, žádné takové, cokoli si koupíte, je na mě! Odmlouvat se v jejím případě nedalo, a tak byla situace vyřešená. Podobně milých situací nás potkalo několik. Jednalo se většinou o drobné každodenní interakce, ale zanechalo to v nás dojem, který budeme mít natrvalo spojený s tímto městem.

Když se tady procházíte, neliší se město nějak zásadně od jiných velkoměst. Na střechy mrakodrapů zespodu nedohlédnete, takže ty na vás, alespoň z ulice, dojem tak silný neudělají. Výlohy jsou podobné jako jinde a doprava stejně ucpaná jako ve všech centrech. Ale orientace tady byla alespoň pro mne docela oříšek. Když se scházíte ve Vancouveru, řeknete si křížové ulice, dejme tomu, East 12th Avenue a Prince Albert Street. Avenue mají vždycky jména a street čísla, což je jednodušší. A hlavně tady jsou hory a ty jsou na severu města, což je orientační bod k nezaplacení. 


V New Yorku ale mají obě křížové ulice čísla, takže se sejdete například na Ninth Avenue a West 41st Street. A to mi vždycky zamotalo hlavu. Než jsme odjížděli, Matt procházel svoji cestovní výbavu a našel tam kompas. Zeptal se, jestli ho má vzít s sebou a já se jen zasmála a okomentovala, že nejedem nikam do divočiny, a že ho samozřejmě potřebovat nebudem. Jo, jak jsem se mýlila a jak by se ten kompas v mnoha situacích hodil.

Naší první známou atrakcí bylo Times Square. Ty megalomanské reklamní plochy na vás určitě udělají dojem. A za tmy ještě větší než za dne, protože máte dojem, že vlastně není vůbec tma, kolik tam je z nich světla.  Aby ne, když množství elektřiny, která je zde použitá, by osvítilo 161 000 amerických domácností a je jí dvakrát tolik, než pohání všechna kasina v Las Vegas. Davy odsud snad nikdy nezmizí a místo je to ve všech směrech natolik živé, že tam přímo má oddělení nejen místní policie, ale i armádní pobočka k náboru branců. 



Když se zde dnes člověk prochází, jen těžko si lze představit, že až do 90. let se jednalo o jeden z nejhorších bloků ve městě, který byl lemovaný sex shopy a kiny pro dospělé. Dnes se zde projde okolo 330 000 lidí denně, většinou turistů, a těchto 6 bloků generuje neuvěřitelných 11 procent mětských příjmů. Times Square se také přezdívá "Křižovatka světa", protože bylo vždy místem, kde se scházeli nejen místní obyvatelé, ale lidé z různých koutů světa.


Times Square je také centrem světové zábavního průmyslu. Kousek odsud se nachází například centrála televize NBC, Radio Music City Hall nebo sál, kde se točí Late Show, pořad, který se vysílá už desítky let s obrovským úspěchem. V době naší cesty akorát proběhla změna hlavního moderátora. David Letterman skončil a vystřídal ho Stephen Colbert. Jeho široký úsměv jste mohli vidět úplně všude, od těch největších obrazovek až po malé billboardy na taxíkách. 



Slavná muzikálová Broadway se také  nachází kousek odsud a divadla najdete skoro na každém rohu. My jsme také vyrazili ma muzikál, konkrétně na "American in Paris", a byl to opravdu zážitek. Krásná hudba, scéna i kostýmy. Bylo to skoro jako film. Bylo znát, že tady pracují s nadstandardním rozpočtem. Cena lístků začínala přibližně na 3000 korunách za jeden a to se nejedná ani o slavný muzikálový hit.

A tady pro dnes skončím naší cestu letem světem New Yorkem. :)