pátek 26. února 2016

Jídlo v New Yorku - co tradice velí ochutnat

Když vyrazíte do New Yorku a alespoň trochu vám záleží na jídle, neměli byste vynechat tradiční jídla New Yorku zaslíbená. Vzhledem k tomu, že nám na jídle záleží hodně, ponořili jsme se do těchto klasik o něco hlouběji. A někdy asi více, než bychom sami chtěli či měli. 

New York Style Pizza

Tato pizza s tenkým těstem je známá hlavně svou velikostí. Měří 45 cm v průměru a  plátek jedné takové pizzy můžete dostat skoro na každém rohu. Na specifickou chuť těsta má prý vliv i složení minerálů v místní kohoutkové vodě a někteří kuchaři/pekaři prodávající tento styl pizzy mimo New York, si tuto vodu dokonce nechávají dovážet.

Je opravdu velká. :)

Pizza z Lo Duca Pizza v Brooklynu.

Při této návštěvě Lo Duca Pizza jsme byl každý plátek pizzy z jiného druhu těsta...
...a všechny byly vinikající. To se počítá!
Sal and Carmine Pizza kousek od Central Parku. Určitě stojí za ochutnání.
Ve většině rychlorestaurací a obchodů byly návody, jak pomoci dusícímu se člověku. To mi nepřišlo jako špatný nápad.
Pizza s plátky brambor ze Sullivan Street Bakery. Moc dobrá.
Čtvercová pizza, která je typická pro Sicílii.

Hot Dogs alias párek v rohlíku

Stejně jako v jiných městech jich můžete koupit mnoho různých druhů. New York je proslulý jednoduchostí svého klasického hot dogu, který je servírován buď s hořčicí a zakysaným zelím nebo s cibulí vařené v rajčatové omáčce. A vynechat se samozřejmě nesmí ani ten nejlevnější párek v rohlíku na ulici. A když budete u stánku, čapněte také jeden preclík stejně jako mnoho hrdinů z všemožných filmů točených v tomto velkoměstě.

Hot dog z Gray´s Papaya.
Pouliční Hot Dog.

A preclík navrch.

 Black and White Cookie
Jako fanoušci seriálu Seinfeld jsme si nemohli nechat tuto sladkůstku ujít. Je to jemná sušenka, která je pokrytá z poloviny vanilkovou polevou a z poloviny čokoládovou polevou. Její původ není znám, ale dnes je považována za typicky newyorský dezert. A v seriálu Seinfeld hraje svoji roli, kdy se Jerry snaží Elaine vysvětlit rasovou rovnováhu právě skrze tuto sušenku s jeho známou větou "Look to the cookie!".




Babka
Ach ta babka. Pokud něco navždy zůstane v newyorské části mého srdce, bude to babka. Ale nejdříve trochu terminologie, abyste si nemysleli, že jsem se zamilovala do nějaké důchodkyně. Babka je koláč. Tradičně pochází od východoevropských židů, kteří jej pekli ve stejné formě jako my pečeme bábovku. Babka má stejný význam v polštině jako u nás a název je odvozen od formy bábovky/babky, která vzdáleně připomíná pletené sukně, která nosily babičky.  

Tato babka měla trochu netradiční tvar. Většinou vypadá jako větší bochník a krájí se na plátky.
 A právě polští židé přivezli recepturu na tento koláč až do New Yorku, kde si začala žít svým životem a dneska je pevnou součátí charakteru města. Koupíte ji v mnoha pekárnách a opravdu stojí za to. Těsto je podobné jako na vánočku, ale je poskládáno v tenkých vrstvách a mezi nimi je vrstva čokolády. Oh my! My jsme si ji kupovali každé ráno v malé židovské pekárně kousek od našeho hostelu. K tomu jsme to zapili ledovou kávou a byl ten nejlepší možný začátek dne.

 
Oh my!

Můžete koupit také babku, kde je místo čokolády skořice. Je také dobrá, ale jak bylo pro změnu zmíněno v seriálu Seinfeld, na čokoládovou babku nemá. Je to prostě "lesser babka". A pro zájemce odkaz na průřez nejlepšími babkami v New Yorku na Serious Eats.  Je tam i více fotek pro lepší představu.
 
Tyto lahůdky už přes  100 let nabízejí všelijaké delikatesy, včetně neskutečné babky.

Bagel
Tato houska s dírou uprostřed je populární na mnoha místech, ale v New Yorku má díky silné židovské populaci svoje speciální místo. Zvláště populární jsou "bagel and lox" což je bagel s krémovým sýrem, uzeným lososem, červenou cibulí a kapary. Je to jednoduché a vynikající. A ani sýrem ani lososem tady nešetří.

"Bagel and schmear" neboli bagel s pomazánkou. V tomto případě krémový sýr.

Bagel and Lox

A naše nejoblíbenější židovská pekárna z bagely a babkami. Bagel Hole v Brooklynu.
Katz´s Delicatessen
Tento podnik zde stojí již od roku 1888 a fronta před vchodem vás utvrdí v tom, že je to místo, kam chodí všichni. I mnoho známých osobností, jejichž fotky jsou vyvěšené, kam jen se podíváte. Jedná se o známé židovské lahůdky, kde se všechno motá okolo uzeného hovězí. A jejich sendviče si budete rozhodně pamatovat. 





Bylo plno, ale překvapivě to rychle odsýpalo.



Pastrami sandwich.
Reuben sandwich.
A pár okurek pro lepší trávení nemalého množství tuku, který v těcho sendvičích je.

Knish

Tato pečená "plněná houska" bylo do New Yorku také dovezena a to východoevropskými Židy, převážně z Polska, Litvy a Ukrajiny. Klasickou náplní jsou bramborová kaše, mleté maso nebo sýr. Variant dnes ale existuje mnoho, včetně těch sladkých. A pro zájemce článek o této newyorské pochutině na Serious Eats.

Knish z Yonah Schimmel Knish Bakery. Tento plněný brambory.



A tento plněný krémovým sýrem a jablky. Na sýru se pro změnu nešetřilo. :)

New York style Cheesecake

A sladká tečka nakonec. Teorie se trochu rozcházejí, co je opravdu typické pro newyorský cheesecake. Jedná se ale o pečený cheesecake, který by se měl servírovat bez ovoce, jen takový, jaký je. Ať už to je, jak je, chutná skvěle!


Mňam. Z Junior´s Restaurant na Grand Central Terminal.

čtvrtek 28. ledna 2016

Hurá na humra!


Dlouho jsem si přála ochutnat celého humra, ale nikdy na to nedošlo. Až do mých posledních narozenin, kdy jsem si ho přála k večeři. Ale ne v restauraci, doma. A tak jsme se do toho pustili. 


Na tržišti Granville Island jsme si předem vyhlédli rybárnu "Lobster Man", kde prodávají různé druhy korýšů a také, jak už název napovídá, i humry. Většina humrů pochází z východního pobřeží Severní Ameriky a naši nebyli výjimkou. Můžete si vybrat z několika velikostí. My jsme si vybrali dva kousky o váze 1,5 libry, což je přibližně 680 gramů. Je to střední velikost a jak jsme se dočetli, menší humři mají většinou jemnější maso. Pokud chcete, uvaří vám je tam na místě nebo si je živé odnesete domů. To byl náš případ a tak nám do tašky přihodili pár pytlíků ledu a šli jsme.




A jde se nakupovat.

 Pár faktů pro zpestření. Až do poloviny 19. století (a v některých oblastech až do 50. let 20. století) nebyl humr v Severní Americe moc populární, ba naopak. Humr byl do té doby znamením chudoby a běžným jídlem služebných. Často se také servíroval ve věznicích, k nemalé nelibosti vězňů, a svoji váhu si vydobyl mimo jiné jako hnojivo či rybí návnada. Kdo by v té době řekl, že dnes budou humři lahůdkou prodávanou za stovky korun.

  
V ledu se humři rychle zchladili, takže se ani moc nehýbali a nevyděsili jsme tak nikoho v autobuse hýbající se taškou. Byla jsem ale samozřejmě zvědavá a chtěla jsem se na ně hezky zblízka podívat a tak jsme je doma na chvíli vyndali ven. Stačila chvilka, aby pěkně ožili a začali se kroutit do všech stran. Aby bylo jasno, já jsem se na všechno koukala jen zdálky. Mně humr se všema těma (deseti) nohama připadal jako obrovský pavouk a běhal mi mráz po zádech už jen z představy, že bych se ho měla zaživa dotknout. 



Existuje mnoho receptů a my jsme použili ten tradiční. Humři se uvaří ve vroucí vodě a servírují s rozpuštěným máslem, do kterého humra namáčíte.  Jedinou nepříjemnou částí vlastnoruční přípravy humra je ta, že ho musíte vložit do vroucí vody zaživa. Obsahuje totiž škodlivou bakterii, která se po smrti humra rychle množí a vzhledem k tomu, že se vařením neodstraní, mohla by vám způsobit otravu. Záleží na velikosti, ale my jsme humry vařili okolo 12 minut. 

Po uvaření se zbarví do červena.
 A pak teprve začne pravé dobrodružství a to, jak se dostat dovnitř. Schránka humra je totiž opravdu tvrdá, takže k tomu potřebujete dobré nástroje. My jsme použili louskáček na ořechy a nůžky na maso. Pokud máte velký hlad, není to ideální pokrm, protože opravdu chvíli trvá než se k vytoužené večeři dostanete. Nejvíce masa je v klepetech a v ocase. Trochu masa je také v menších nohách, ale k tomu je dobré mít dlouhé tenké vidličky na vylovení nebo hodně trpělivosti. Je to tak trochu vtipné jídlo, protože část večeře se může odehrávat za soustředěného ticha, protože všichni přísedící svádějí svoji bitvu s humrem. :)










 Humra jsme servírovali jednoduše, abychom dali vyniknout jeho chuti. Měli jsme tedy jedno rozpuštěné máslo s česnekem a jedno s citronem a k tomu chleba a salát. Ačkoli chvíli trvalo než jsme se k jídlu dostali, bylo to opravdu vynikající. Humr byl jemný a zároveň krémový a jen se rozplýval na jazyku. Určitě doporučuji!