středa 28. září 2016

Srdce Evropy navštívilo Kanadu

Letos v září proběhl ve Vancouveru již 3. ročník festivalu HeArt of Europe . Tento festival se skrze různé umělecké formy snaží přiblížit rozmanité kultury střední Evropy. A to je činnost nejen velmi zajímavá, ale i záslužná, protože, co si budem povídat, o našem koutku Evropy tady nikdo moc neví. Dozvíme se, že Praha je krásná, plakát Jágra měl kde kdo v děství nad postelí, a že Československo stále existuje. Takže je stále co dohánět.

Vítejte! Vítajte! Willkommen! Witamy! Udvozoljuk!


 Festivalu jsem se zúčastnila jako dobrovolník, který pomáhal s jeho organizací. Připadala jsem si jako bych se přesunula v prostoru a čase. V jednu chvíli jsme jela metrem na Canada Line ve Vancouveru a o pár minut později jsem vstoupila do prostoru, kde se mluvilo převážně česky a slovensky a z kuchyně se linula vůně halušek a řízků.
Festival proběhl na Robson square.
Meníčko
Velká dřevěná srdce, vytvořená známým slovenským výtvarníkem Fero Liptákem, vítala návštěvníky a každé z nich zastupovalo jednu ze zemí střední Evropy. Konkrétně Německo, Rakousko, Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko. Branou ve tvaru srdce, která byla oblíbeným cílem všech fotografů, jste pak mohli vstoupit přímo do srdce Evropy.


Obrazy mladého umělce Thibaulta Sendra.

Jak děti tak dospělí si tam pro sebe našli něco zajímavého a během dne se na pódiu střídali různí hudebníci. Mohli jsme si poslechnout tradiční polské písně dua Halina a Henryk, bavorskou muziku nebo kapelu Hurhaj, která hrála starší i novější slovenské a české písně. Pro mne osobně bylo zajímavé sledovat, kolik různých hudebních českých a slovenských uskupení tady je. A když jsem poslouchala písničkáře Bronco Hyrmana hrajícího Kryla, zahřálo mne to u srdce. Je velmi odlišné naslouchat živé hudbě v češtině v cizí zemi, kde se k tomu nedostanete tak často. Stačí pár slov a vaše nacvičené ucho hned zbystří, protože se jedná o jazyk, který znáte velmi dobře.


Slovenské taneční uskupení Slavik.
Kapela Hurhaj
A pak tu bylo samozřejmě jídlo. Jak lépe se dostat k srdci návštěvníků než skrze jídlo. Jakmile jsem se pohybovala okolo jídla, byla jsem v jednom živlu. Kdokoli se zadíval na naši nabídku jídel a vypadal trochu ztracen, měl zajištěno, že se u něj objevím a začnu pět ódy a vysvětlovat, co že ty knedlíky nebo halušky jsou. Miluju české a slovenské jídlo a ještě raději o něj mluvím s někým, kdo nemá tušení, o co se jedná.  

Segedínský guláš.
Halušky

Bavilo mne pozorovat také emoce, které okolo servírovaného jídla probíhaly. Našinci byli nadšení, že jsi  mohli pochutnat na jídlech, na kterých vyrostli. Jeden starší pán nemohl věřit, že nabízíne segedín a řekl, že naposledy ho měl před 30 lety v Praze. Jiný Kanaďan zase přitáhl skupinu kamarádů a všem objednal řízky spolu se zaníceným vyprávěním, jak si je jednou dal v Mnichově a dodneška na to nemůže zapomenout.


A pak ten kuřecí paprikáš neboli kuře na paprice. To bylo něco! Byl to ten nejlepší, který jsem kdy jedla. Manželský pár Adriana a Martin, kteří tady provozují polévkárnu Tasty & Nourishing se zaměřují na polévky z poctivého kuřecího výběru. A jejich kuřecí paprikáš tomu odpovídal. Měl silnou kuřecí příchuť, hodně masa a byl výborně ochucený. Novinkou pro mne bylo použití jablečného octa na dochucení, což tomu dodalo příjemný sladko kyselý říz.


Celá akce se moc povedla a došlo mi jak jsou tyto kulturní festivaly důležité. Krajané si tady mohou užít kousek domova a všichni ostatní se mohou naučit něco o zemích, které jsou odtud sice daleko, ale stojí za to je znát. Žijeme sice všichni v jednom městě, ale každý pocházíme z jiných zemí a podporovat svoji kulturu je velmi důležité. A v neposlední řadě jsem si tady uvědomila, že jako Češi a Slováci máme být na co pyšní! Nezbývá než velké díky Marice Kovalčíkové z asociace City of Nations , která celou akci zorganizovala. Díky Mariko a budeme se těšit zase za rok! :)

Heart Puzzle - každý zde mohl napsat kde je jeho domov!

pátek 26. srpna 2016

České kořeny ve Vancouveu

Příští týden tady bude premiéra zajímavého dokumentu, a tak bych se o něm chtěla krátce zmínit. Jmenuje se 'České kořeny ve Vancouveru' a mapuje životy Čechů, kteří za minulého režimu z různých důvodů odešli a začali život v nové zemi. Tvůrci dokumentu Martina Fialková a Tomáš Kubák už zmapovali osudy našich krajanů ve Švýcarsku, Rakousku a Švédsku. Teď je na řadě Kanada a konkrétně Vancouver.

Premiéra se bude konat ve čtvrtek 1. září od 18:30 v H.R. MacMilan Space Centre. Adresa je 1100 Chestnut Street ve Vancouveru. 




A tady pár slov od autorů samotných ohledně jejich dokumentu.


Produkce zaměřením čtvrtého dílu reaguje na výzvy českých krajanů v Kanadě, kteří měli možnost zhlédnout předchozí tři „evropské“ díly Českých kořenů. Čím se emigrace do Kanady, podmínky pro ni a přizpůsobení se tamní společnosti liší? Ve čtvrtém pokračování se pokusíme najít odpověď. Jak Češi v tomto nejvzdálenějším koutě Kanady žijí dnes, co v Kanadě dokázali, co našli a co ztratili? Jaký vztah k zemi svých rodičů mají jejich potomci? Fenomén politické emigrace se ve světě stále vrací a aktuální je i dnes. Divák se v cestopisné zkratce seznámí i se životem na pobřeží Britské Kolumbie, nejvzdálenější kanadské provincie, kde přímořský a zároveň horský charakter formuje i své obyvatele včetně českých krajanů. Snímek doplňuje už tradičně i tematická hudební složka.

 Více informací o cyklu České kořeny naleznete zde.

Nejen, že dokument samotný bude stát za to, ale lokalita promítání je také skvělá pro turisty a poznávání. A pro zájemce pár tipů, jak spojit premiéru s poznáváním. Hned vedle je Museum of Vancouver, které mapuje historii města a je vynikající. Je to také hned vedle oceánu, takže můžete dorazit dřív a zaposlouchat se do zvků vln. Populární tržnice Granville Island je asi 20 minut pěšky a cesta vede podél oceánu, takže je to i příjemná procházka. Pokud byste byli v downtown, což je na druhé straně přes vodu, nejrychlejší bude použít False Creek Ferries. Jsou to malé lodičky, které propojují různé části zátoky False Creek. A vystoupíte na zastávce "Maritime Museum", která je hned u stejnojmenného mořského muzea a pár minut chůze od Space Centre.

Tak za týden na viděnou. :)

Pohled ze vzduchu na Space Centre a Museum of Vancouver, které sídlí ve stejné budově.

úterý 26. července 2016

Shakespeare, ohňostroj a jóga

Ač titulek nabádá k tomu, že vám přináším zprávu o tom, jak byl Shakespeare zastižen při cvičení jógy pod nebem rozzářeným ohňostrojem, není tomu tak. Bohužel. Je to o trochu jednodušší, ale ne méně zajímavé. Vše souvisí s létem ve Vancouveru.

Celebration of Light

Kdo má rád ohňostroje, každé léto by tady byl ve svém živlu. Už od roku 1990 se tu každoročně pořádá soutěž o nejlepší ohňostroj. Tři týmy z různých zemí předvedou 20 minutový ohňostroj, který je sladěný s hudbou a stojí to za to. Začíná se vždycky v 10 večer a letos se můžeme těšit na týmy Holandska, Austrálie a USA. Poslední zmiňovaný je reprezentovaný Walt Disneyem, takže očekávání jsou veliká. A teď pár typů pro návštěvníky. 


Nejoblíbenějším místem na sledování ohňostroje je English Bay Beach. Lidé si z toho často udělají celovečerní akci. Dorazí brzy, aby si zabrali místo, přinesou gril a pomalu se propovídají a progrilují až k času ohňostroje. Ideální. Oblíbenost tohoto místa ale vede k tomu, že tam je hlava na hlavě. Pokud máte radi davy, jděte do toho, jinak doporučuji jiná místa. 


Konkrétně můžu vyjmenovat například Vanier Park, Kitsilano Beach, Jericho Beach nebo Trimble Park. Ale pláže podél jižní části English Bay by měly mít celkově slušná místa na pozorování a trochu míň zalidněná. Ale i tak počítejte s větším počtem lidí. A z toho vychází další rada. Dostat se tam je jedna věc, ale dostat se zpátky domů je věc složitější. Pokud to je možné, auto nechte doma, protože parkování je šílené. Hromadné dopravní prostředky jsou taky na draka, protože autobusy mají zpoždění kvůli frontám řidičů snažících se odjet. Takže pokud můžete přijet a odjet na kole nebo po svých, udělejte to. Jinak počítejte s tím, že vám cesta domů po ohňostroji nějaký čas zabere.


A jestli máte pár drobných v kapse navíc, pronajměte si loďku a sledujte ohňostroj z vody! :)


P.S. Doprovodnou hudbu ke každému ohňostroji nebo více informací můžete najít na oficiálních stránkách http://hondacelebrationoflight.com/.


Na hrad či na pláž?

Když se chcete jít v létě na Shakespeare v Praze, jdete na hrad. Když na něj chcete jít ve Vancouveru, jdete na pláž. Místní festival se jmenuje "Bard on the Beach" a letos slaví už svoji 27. sezónu. 


Probíhá vždy od června do září a za jeho účelem se na pláží postaví mini stanové městečko se dvěma scénami. Na hlavní scéně se hrají klasická a populárná díla a na malé scéně méně známe hry. Na místě si můžete zakoupit něco na zub i k pití a můžete si dokonce objednat piknik, který vám bude naservírován před začátkem hry. Doporučuji si předem přečíst děj hry, pokud neznáte, protože ta stará angličtina může dát docela zabrat. Ale pokud byste to nestihli, přibližně 45 minut před každým představením vám přímo na místě stručně představí děj hry.


My jsme letos zavítali na Veselé paničky Windsorské a moc jsme si to užili. Měli jsme tedy klasické Vancouverské počasí, kdy pršelo jako z konve, ale všechno je tam kryté, takže to nebyl problém. Jen doporučuji vzít si s sebou něco teplejšího, protože s postupem večera je tam trochu chladno.

Tady jsou pro zájemce oficiální stránky festivalu: Bard on the Beach

Jóga

Vancouver je město józe zaslíbené. Nejen, že neustále potkáváte někoho v legínách a s karimatkou v ruce, ale je tu podle mne tolik studií, že kdybyste každý den chodili na jógu po celý rok, pokaždé byste mohli jít do jiného studia. No, tolik možná ne. :) Ale je jich tu opravdu hodně. Včetně trochu zvláštních jako nahá jóga, paddleboard jóga, což je jóga na surfovacím prkně nebo bunny jóga, kdy kolem vás běhají roztomilí králíčci. Na obranu posledního zmíněného nutno dodat, že se jednalo o charitativní akci na podporu zvířecího útulku.

Paddleboard yoga
A jóga s králíčky.
Léto ve Vancouveru je ve spojení s jógou ještě o něco lepší, protože můžete cvičit i venku a některé kurzy jsou zdarma. Jedním z nich je Kits Space Beach Yoga , což je jóga hned na pláži v oblíbené čtvrti Kitsilano a běží celé léto. 

Druhým místem, možná trochu klidnějším je Dude Chilling Yoga, která probíhá v Guelph parku. "Guelph Park" je oficiální jméno parku, ale častěji tento park uslyšíte pod jménem "Dude Chilling Park" neboli hodně volně přeloženo "Park odpočívajícího týpka. :) 

V roce 1991 zde byla instalována dřevěná socha, která má připomínat ležícího člověka. Místní umělec Viktor Briestensky se touto sochou inspiroval a v roce 2012 zde umístil jako vtip ceduli s nápisem "Dude Chilling Park". Ta byla krátce na to stažena, ale místní rezident uspořádal online petici, ve které se sešlo dostatek hlasů na její podporu. A to místní radnici přesvědčilo, aby zde ceduli umístili permanentně.


Krásné léto všem!:)


úterý 28. června 2016

Kolibříci v Kanadě? Jasně!

Když jsem tady poprvé spatřila kolibříka, nemohla jsem uvěřit svým očím. V mých představách žijí převážně v tropických oblastech a do studené Kanady prostě nepatří. Jenomže opak je pravdou. Ačkoli v Jižní Americe jich žije většina z nějakých 340 druhů, objevují se i po celé Severní Americe a tady na západních pobřeží Kanady jich můžeme najít okolo 10 druhů. A protože oblast Vancouveru a jižní část ostrova Vancouver mají mírné zimy, někteří kolibříci tady žijí i celoročně.

  
Jedná se o jeden z nejmenších druhů ptáků, měřících od 7 do 13 cm  a dožívají se průměrně 3 až 5 let. V angličtině se jim říká "hummingbirds", protože jejich křídla vydávají specifický zvuk, který je podobný bzučení/vrčení, v angličtině "humm". Když je někde blízko vás, i když ho nevidíte, slyšíte bzučení jeho křídel. Jsou to takové mini-helikoptéry.

Jejich vajíčka jsou podobně velká jako mentolky Tic Tac.
 Asi nejzajímavější je jejich způsob letu, který se více podobá letu hmyzu než letu ptáků. Díky tomu, že dokáží mávat křídly přibližně 50krát za vteřinu (což mi mozek stále nebere), pohybují se jako vážka či helikoptéra. Dokáží se vznášet ve vzduchu, létat do stran, pozpátku, nahoru, dolů, zastavit se na místě. Létají rychlostí okolo 54 km za hodinu. Spotřeba energie na tlukot křídel v takové frekvenci je obrovská, a proto musí denně sníst více nektaru než je jejich vlastní váha. Jsou permanentně pár hodin od vyhladovění k smrti a dokážou uložit jen tolik energie, aby přežili jednu noc. 

 Kdyby létali celý den, spotřeba energie by byla neudržitelná, a tak přibližně 10 - 15 % dne stráví letáním a krmením a 75 - 80 % dne sezením a trávením. S výjimkou hmyzu, mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech zvířat. Tep jejich srdce dosahuje až 1260 tepů za minutu a nadechnou se přibližně 250krát za minutu a to i když odpočívají. Živí se nektarem z roslin a hmyzem. Nektar jim slouží převážně jako palivo, aby mohl jejich metabolismus fungovat tak rychle a podporovovat jejich způsob letu. Pojídání hmyzu jim pak dodává nezbytné bílkoviny k produkci malých zásob tuku na přenocování nebo na migraci.





Noc tráví tito zdatní letci ve stavu strnulosti podobné hibernaci. V tomto stavu se jejich metabolismus zpomalí 15krát a teplota klesne z denních 40 stupňů Celsia na 18 stupňů. Stejně tak tlukot srdce i dýchání se zpomalí. Srdce jim přes noc tepe přibližně 50 až 180 za minutu v porovnání s více než 1000 tepů za minutu během dne. I přes tato úsporná opatření ztratí přes noc okolo 10% své váhy.

Moje krmítko na balkóně. Už tu jeden párkrát byl, ale než jsem se pohnula pro foťák, byl pryč. :) Do krmítek se jim dává mix vody a cukru v poměru 4 ku 1.
 Kolibříci jsou fascinující stvoření a stojí za to je pozorovat. Vyfotit je při jejich rychlosti, je již složitější. Pokud byste se na ně chtěli podívat ve Vancouveru, můžu doporučit Queen Elizabeth Park, Stanley Park nebo Vandusen Botanical Garden. Mají rádi místa s hodně květinami a nejradši mají ty červené. V botanické zahradě Vandusen mají navíc několik krmítek pro kolibříky, které jsou viditelné ze zahrádky tamní kavárny, takže si můžete užívat tento div přírody nad šálkem kávy. :)


Tady je pro zájemce odkaz na zajímavý dokumentární film Hummingbirds - Magic in the Air .