neděle 30. října 2016

New York - část čtvrtá: Zase to jídlo


Je to už rok od cesty do New Yorku a tak je na čase pokračovat v našem vyprávění. Na město, které nikdy nespí vzpomínáme často. A když zrovna ne, tak s odkazy na něj se setkáváme všude okolo; v médiích, ve filmech, ve vyprávění přátel. Nejsrdečněji na něj vzpomínáme skrze jídlo. Jak Jinak! :) O newyorských klasikách už jsem psala, takže se tentokrát podíváme na zbytek našeho týdenního hodování.  


Začněme u hamburgrárny Shake Shack. Dnes řetězec fast food restaurací se poprvé objevil jako stánek v Madison Square parku v roce 2004, kde prodával hotdogy. Popularita narůstala, sortiment se rozšiřoval a oblíbenost se stále drží nahoře. Nezbylo než je jít oťuknout. Bylo to místo, kam jsme zavítali jako první a pak ještě několikrát během týdne. Jejich hamburgery se pyšní hovězím plemene Angus, které pochází z chovů bez použití hormonů či antibiotik. 

ShackBurger

Nejvíc nám chutnal ShackBurger, který je jednoduchý a nechá tak vyniknout skvělému hovězímu. Je to cheeseburger s rajčaty, salátem, a ShackSauce omáčkou. Oh yeah, ShackSauce! Kombinace majonézy, hořčice, kečupu, najemno nakrájených nakládaček a směsi koření je s hamburgrem vynikající. A celý hamburgr stojí za to. Čerstvá zelenina, jemná ale nerozpadající se houska. Kombinace jednoduchých, ale kvalitních ingrediencí byla na jedničku. Zachutnalo nám to až tak, že jsme si vytvořili vlastní Vancouverskou domácí kopii ShackBurgeru!

A tady naše domácí verze ShackBurgeru!
Při další návštěvě jsme si dali SmokeShack, kde je navíc přidáno několik plátků slaniny. Na náš vkus tam bylo moc masa a navíc to bylo bez zeleniny. I načasování asi nebylo nejlepší. Nejen, že venku bylo asi 30 stupňů, ale dali jsme si to krátce po snídani a ještě spolu s hot dogem a milkshakem. Takže nám ve finále nebylo úplně dobře po těle. Ale nutno podotknout, že milkshake neměl chybu. Byla to příchuť ´velvet cake´, což je čokoládový dort s krémem, a měli jste pocit, jako by ten dort vzali, rozmixovali a naservírovali ho jako milkshake. Vynikající!
 
SmokeShack


Jelikož bylo jídlo důležitou součástí naší cesty, dostali jsme se každý den do stavu, když už jsme nevěděli, co je hlad. New York je v tomhle směru o to náročnější, protože nejen, že jídla je všude mraky, ale i toho zajímavého jídla je všude hodně. A času je málo, takže musíte zatnout zuby, uvolnit nebo spíš odložit opasky a pustit se do toho.

A jede se dál. Luke´s Lobster  je síť stánků, které se zaměřují na mořské plody a hlavně na humry. Ne ale tak, jak je známe z luxusních restaurací, krásně naservírované a za horentní sumu. Zakladatel Luke Holden, původně bankéř, který do New Yorku dorazil v roce 2007 byl ze svého domovkého Maine zvyklý na jiný přístup. V americkém státě Maine, který je humry oplývající, je běžné servírovat humry u obyčejného stánku jenom s chlebem či hranolky. Tak jako my si můžeme koupit párek nebo klobásu. A právě to mu v New Yorku chybělo, a tak se rozhodl otevřít stánek, který bude prodávat kvalitní mořské plody za rozumnou či aspoň rozumnější cenu.

Cedule každý den ukazuje, odkud jednotlivé mořské plody pocházejí.
Dneska má pobočky v několika městech Spojených států a prodávají nejen výborné jídlo, ale podrobně kontrolují celou síť dodavatelů, podporují místní výrobce a rybáře a odebírají mořské plody pouze z udržitelného rybolovu. A kromě toho se účastní různých akcí na podporu místních komunit. Je to hezký příklad, jak se dájí na jídlo nabalit kvality, které prospívají nejen zákazníkům, ale všem zúčastněným. Ale už dost teorie, pojďme se bavit o jídle. My jsme si tady dali Lobster Roll, cože je sandwich s humrem. 


A to s velkými kousky humra a dokonalou jednoduchostí, která prozradí, kdo je hlavní hvězdou tohoto chodu. Houska je jemná, pomazaná máslem a majonázou a lehce opečená. Proti jemnosti humra a majolky je tam pak máslo s citronem, aby to tomu dodalo trochu svěžesti. Ocenili jsme, že tohle jídlo se za nic neschovává, hezký anglický termín by pro to byl "no nonsence". Žádná přikrášovadla, přílohy, prostě slušná porce humra, který je sám tak dobrý, že nic navíc ani nepotřebuje. 

Lobster Roll
A sladká tečka nakonec. Vafle! Konkrétně Wafles & Dinges . A že to nejsou ledajaké vafle, ale pravé belgické, typické pro město Liege. Tento typ je charakteristický hustým kynutým těstem, do kterého se před pečením přidají cukrové perly, které ve vaflovači zkaramelizují a vytvoří tak mnohem křupavější a sladší vafli. My jsme si objednai vafli se speculoos a šlehačkou. Nemělo to chybu, vafle byla sladká, skvěle nakynutá a zároveň křupavá. Mňam! Nejen výsledný produkt, ale i historie tohoto podniku stojí za zmínku.


Je to snad další charakteristický rys pro New York, že začnete s plánem o něčem krátce povyprávět, ale skončíte se sáhodlouhým románem, protože najdete informace, které prostě nemůžete nenapsat? Napsat něco stručného o New Yorku by bylo jako snažit se nacpat oceán do hrnku od kávy. To prostě nejde, vždycky se to někde vyleje.

Takže něco málo k historii Waffels & Dinges. :) V roce 2007 se do rukou tehdejšího belgického krále, Alberta II., dostal článek o amerických vaflích, které byly typické svojí jemností a až trochu kašovitostí. To ho rozčílilo, protože to mělo daleko k tradičním vaflím, které jsou vláčné, ale zároveň křupavé. A tak dal za úkol Ministerstvu kulinářských záležitostí vyslat speciálního velvyslance přes vafle, aby zvýšil úroveň kvality belgických vaflí ve Spojenách státech. Tomu říkám respekt k tradicím! :) 


O pár měsíců později Thomas DeGeest ukončil svoji pozici u IBM a rozhodl se stát speciálním vaflovým velvyslancem. Založil Waffels & Dinges a začal své americké spoluobčany vzdělávat o pravých belgických vaflích. Nutno podotknout, že tento styl vaflí byl v Americe zcela neznámý a chvíli trvalo, než se tato novinky rozšířila. V roce 2009 belgický kongres schvaluje návrh zákona na na podporu vaflové osvěty v New Yorku a spolu s finanční podporou přichází další možnost rozvoje. V následujících letech úspěch této „vaflárny“ úměrně stoupá a už několikrát se umístily na prvním místě o nejlepší Food Truck v New Yorku. V roce 2011 tento dezert ochutnal i belgický korunní princ Philippe and princezna Mathilde a dali jim své královské schválení. A pohádky je konec.


Tak zase příště a opět s jídlem, protože tomu v New yorku není úniku! :)


středa 28. září 2016

Srdce Evropy navštívilo Kanadu

Letos v září proběhl ve Vancouveru již 3. ročník festivalu HeArt of Europe . Tento festival se skrze různé umělecké formy snaží přiblížit rozmanité kultury střední Evropy. A to je činnost nejen velmi zajímavá, ale i záslužná, protože, co si budem povídat, o našem koutku Evropy tady nikdo moc neví. Dozvíme se, že Praha je krásná, plakát Jágra měl kde kdo v děství nad postelí, a že Československo stále existuje. Takže je stále co dohánět.

Vítejte! Vítajte! Willkommen! Witamy! Udvozoljuk!


 Festivalu jsem se zúčastnila jako dobrovolník, který pomáhal s jeho organizací. Připadala jsem si jako bych se přesunula v prostoru a čase. V jednu chvíli jsme jela metrem na Canada Line ve Vancouveru a o pár minut později jsem vstoupila do prostoru, kde se mluvilo převážně česky a slovensky a z kuchyně se linula vůně halušek a řízků.
Festival proběhl na Robson square.
Meníčko
Velká dřevěná srdce, vytvořená známým slovenským výtvarníkem Fero Liptákem, vítala návštěvníky a každé z nich zastupovalo jednu ze zemí střední Evropy. Konkrétně Německo, Rakousko, Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko. Branou ve tvaru srdce, která byla oblíbeným cílem všech fotografů, jste pak mohli vstoupit přímo do srdce Evropy.


Obrazy mladého umělce Thibaulta Sendra.

Jak děti tak dospělí si tam pro sebe našli něco zajímavého a během dne se na pódiu střídali různí hudebníci. Mohli jsme si poslechnout tradiční polské písně dua Halina a Henryk, bavorskou muziku nebo kapelu Hurhaj, která hrála starší i novější slovenské a české písně. Pro mne osobně bylo zajímavé sledovat, kolik různých hudebních českých a slovenských uskupení tady je. A když jsem poslouchala písničkáře Bronco Hyrmana hrajícího Kryla, zahřálo mne to u srdce. Je velmi odlišné naslouchat živé hudbě v češtině v cizí zemi, kde se k tomu nedostanete tak často. Stačí pár slov a vaše nacvičené ucho hned zbystří, protože se jedná o jazyk, který znáte velmi dobře.


Slovenské taneční uskupení Slavik.
Kapela Hurhaj
A pak tu bylo samozřejmě jídlo. Jak lépe se dostat k srdci návštěvníků než skrze jídlo. Jakmile jsem se pohybovala okolo jídla, byla jsem v jednom živlu. Kdokoli se zadíval na naši nabídku jídel a vypadal trochu ztracen, měl zajištěno, že se u něj objevím a začnu pět ódy a vysvětlovat, co že ty knedlíky nebo halušky jsou. Miluju české a slovenské jídlo a ještě raději o něj mluvím s někým, kdo nemá tušení, o co se jedná.  

Segedínský guláš.
Halušky

Bavilo mne pozorovat také emoce, které okolo servírovaného jídla probíhaly. Našinci byli nadšení, že jsi  mohli pochutnat na jídlech, na kterých vyrostli. Jeden starší pán nemohl věřit, že nabízíne segedín a řekl, že naposledy ho měl před 30 lety v Praze. Jiný Kanaďan zase přitáhl skupinu kamarádů a všem objednal řízky spolu se zaníceným vyprávěním, jak si je jednou dal v Mnichově a dodneška na to nemůže zapomenout.


A pak ten kuřecí paprikáš neboli kuře na paprice. To bylo něco! Byl to ten nejlepší, který jsem kdy jedla. Manželský pár Adriana a Martin, kteří tady provozují polévkárnu Tasty & Nourishing se zaměřují na polévky z poctivého kuřecího výběru. A jejich kuřecí paprikáš tomu odpovídal. Měl silnou kuřecí příchuť, hodně masa a byl výborně ochucený. Novinkou pro mne bylo použití jablečného octa na dochucení, což tomu dodalo příjemný sladko kyselý říz.


Celá akce se moc povedla a došlo mi jak jsou tyto kulturní festivaly důležité. Krajané si tady mohou užít kousek domova a všichni ostatní se mohou naučit něco o zemích, které jsou odtud sice daleko, ale stojí za to je znát. Žijeme sice všichni v jednom městě, ale každý pocházíme z jiných zemí a podporovat svoji kulturu je velmi důležité. A v neposlední řadě jsem si tady uvědomila, že jako Češi a Slováci máme být na co pyšní! Nezbývá než velké díky Marice Kovalčíkové z asociace City of Nations , která celou akci zorganizovala. Díky Mariko a budeme se těšit zase za rok! :)

Heart Puzzle - každý zde mohl napsat kde je jeho domov!

pátek 26. srpna 2016

České kořeny ve Vancouveu

Příští týden tady bude premiéra zajímavého dokumentu, a tak bych se o něm chtěla krátce zmínit. Jmenuje se 'České kořeny ve Vancouveru' a mapuje životy Čechů, kteří za minulého režimu z různých důvodů odešli a začali život v nové zemi. Tvůrci dokumentu Martina Fialková a Tomáš Kubák už zmapovali osudy našich krajanů ve Švýcarsku, Rakousku a Švédsku. Teď je na řadě Kanada a konkrétně Vancouver.

Premiéra se bude konat ve čtvrtek 1. září od 18:30 v H.R. MacMilan Space Centre. Adresa je 1100 Chestnut Street ve Vancouveru. 




A tady pár slov od autorů samotných ohledně jejich dokumentu.


Produkce zaměřením čtvrtého dílu reaguje na výzvy českých krajanů v Kanadě, kteří měli možnost zhlédnout předchozí tři „evropské“ díly Českých kořenů. Čím se emigrace do Kanady, podmínky pro ni a přizpůsobení se tamní společnosti liší? Ve čtvrtém pokračování se pokusíme najít odpověď. Jak Češi v tomto nejvzdálenějším koutě Kanady žijí dnes, co v Kanadě dokázali, co našli a co ztratili? Jaký vztah k zemi svých rodičů mají jejich potomci? Fenomén politické emigrace se ve světě stále vrací a aktuální je i dnes. Divák se v cestopisné zkratce seznámí i se životem na pobřeží Britské Kolumbie, nejvzdálenější kanadské provincie, kde přímořský a zároveň horský charakter formuje i své obyvatele včetně českých krajanů. Snímek doplňuje už tradičně i tematická hudební složka.

 Více informací o cyklu České kořeny naleznete zde.

Nejen, že dokument samotný bude stát za to, ale lokalita promítání je také skvělá pro turisty a poznávání. A pro zájemce pár tipů, jak spojit premiéru s poznáváním. Hned vedle je Museum of Vancouver, které mapuje historii města a je vynikající. Je to také hned vedle oceánu, takže můžete dorazit dřív a zaposlouchat se do zvků vln. Populární tržnice Granville Island je asi 20 minut pěšky a cesta vede podél oceánu, takže je to i příjemná procházka. Pokud byste byli v downtown, což je na druhé straně přes vodu, nejrychlejší bude použít False Creek Ferries. Jsou to malé lodičky, které propojují různé části zátoky False Creek. A vystoupíte na zastávce "Maritime Museum", která je hned u stejnojmenného mořského muzea a pár minut chůze od Space Centre.

Tak za týden na viděnou. :)

Pohled ze vzduchu na Space Centre a Museum of Vancouver, které sídlí ve stejné budově.