čtvrtek 29. června 2017

Pohled do zákulisí - Doors Open Vancouver



Minulou sobotu tady proběhla příjemná akce, která se pravidelně objevuje i v jiných městech po světě. Jmenuje se „Doors Open Vancouver“ a v tento den se vám naskytne možnost navštívit různé budovy ve městě a dozvědět se něco o jejich historii i funkci. Letos bylo k vidění 16 míst od divavel až po záchranou stanici pro zvířata. Nám se jich podařilo vidět 7 a některé stojí za zmínku.


Sousedská továrna na výrobu tepelné energie Southeast False Creek  
(Southeast False Creek Neighbourhood Energy Utility)

Tato továrna na výrobu tepelné energie byla postavena v době Olympijských her v roce 2010 nedaleko olympijské vesnice u zátoky False Creek. Byla vybudována s vidinou budoucího rozvoje celé čtvrti a snahou snížit produkci skleníkových planů. Za zmínku stojí, že v době před olympiádou zde byla zanedbaná čtvrť, dnes tady vyrůstá jedna z nejhustěji zastavěných čtvrtí ve městě.


 Jedná se o první továrnu v Severní Americe, která zachycuje teplo z odpadní kanalizace a posléze ho vysílá zpět do oběhu k vytápění budov okolo. V současné době takto vytápí 30 budov, při čemž v každé je okolo 300 bytových jednotek. Fascinovalo mne, že samotná továrna je relativně malá a při tom je schopná fungovat nesmírně efektivně a zásobovat teplem několik tisíc lidí.

Ikonickou součástí této továrny je 5 komínů, které vystupují až nad Cambie bridge a kromě svého primárního účelu byly navrženy i jako veřejný umělecký prvek. Na jejich vrcholku jsou LED světla, která mění barvu od modré po červenou podle toho jak vysoká je spotřeba energie.

Městská radnice

Radnice se nachází kousek od stanice metra Canada Line na křižovatce ulic Cambie a 12té a je dobře viditelná z různých částí města. Postavena byla v roce 1936 v moderním klasickém stylu s detaily art deco. Byla to jediná veřejná budova postavená v době velké deprese a měla reprezentovat rozšíření města, které vzniklo sloučením čtvrtí Point Grey a South Vancouver. Zároveň to byl také způsob jak přinést nějaký zdroj práce. Vzhledem k době, kdy byla postavena, nebyly ale žádné peníze navíc vloženy do detailních plán a to je prý jedním z důvodů, proč jsou její místnosti velmi tmavé. Budova byla postavena za 330 dní za cenu 1 milionu dolarů a má 12 pater. Sídlo zde má jak starosta, tak městká rada o 12 členech.




311 Call Centre
 
Když se místní obyvatelé potřebují zeptat na cokoli spojené se správou města nebo podat stížnost na své sousedy, mohou zavolat na bezplatnou linku 311. Tato linka má v pohotovosti každý den 40 zaměstnanců, kteří ročně odpoví na milion telefonátů. Během naší prohlídky jsme měli možnost podívat se na vyhledávací programy, které zdé používají a dozvěděli se mimo jiné, že zaměstnanci jsou připravováni 3 roky, než je jim povoleno odpovídat na všechna témata.

Zaujala nás také kuchyňka, která měla nejen hezký výhled na oceán, ale také neobvykle velké množství mikrovlnek a pečících mini-troub. Měli dokonce i vaflovač, tak jsem hned zjišťovala, jak často si vafle připravují. To víte, člověk se se musí zajímat o priority, kdyby mne to sem náhodou jednou pracovně závalo. :)


Výhled byl mimo jiné i na tyto malby, které nejen slouží jako veřejné umění, ale každý z pruhů reprezentuje kam za 25 let vystoupá voda oceánů, pokude bude globální oteplování postupovat stejným tempem. Z toho nás ůsmě trochu přešel, protože budova, ve které jsme stáli by už byla z poloviny pod vodou.

Marine Building

Navštívili jsme i další budovu ve stylu art deco, Marine Building. Ta byla postavena v roce 1930 a po určitou dobu to byla nejvyšší budova v Britském impériu. Měří 98.7 metrů a objevila se v několika filmech i seriálech. Dle jejích architektů, kterými byli McCarter & Nairne, měla budova evokovat skalní útes vystupující z vody, který je osázený mořskou faunou a florou. A ono to tak opravdu trochu i vypadá. Když vstoupíte krásnými masivními dveřmi do vestibulu, po stěnách uvidíte obrázky všelijakých mořských živočichů, rostlin a lodí. Pro mnoho starousedlíků je tato budova jedním z charakteristických rysů Vancouveru a ve světě je ceněná jako jedna z významných budov postavených ve stylu art deco.

V době kdy výškou přesahovala okolí.

Dnes byste ji přes mrakodrapy skoro přehlédli.





I hodiny tu mají místo čísel mořské tvory

úterý 30. května 2017

Krásné výhledy i zahrady - Queen Elizabeth Park


Na chvíli si odskočíme z Tokia zpátky do Vancouveru, protože jaro už konečně nastupuje (ačkoli letos velmi velmi pomalu) a s ním se místní parky začínají ukazovat v tom nejlepším světle. Dnes se podíváme na park, který by neměl vynechat, jak ten, co jen projíždí, tak ten, co se zdrží o něco déle. Jedná se o Park královny Alžběty, který nabízí nejen krásné zahrady, ale také pěkný výhled na město a hory za ním.


Historie
Tento park o rozloze 52 hektarů a výškou 152 metrů nad mořem je nejvyšším bodem ve Vancouveru. Každoročně ho navštíví okolo 6 milionu turistů a jedná se o druhý nejoblíbenější park hned po Stanley Parku. Původní název tohoto kopce byl „Little Mountain“ (Malá hora) a tento název ještě dnes zaslechnete od některých starousedlíků.


Na konci 19. století zde byl lom na bazalt, ze kterého se stavěly místní silnice. Jakmile zásoby tohoto nerostu došly, místo zůstalo zcela holé a škoda pohledět. Kanadská Pacifická železnice (CPR – Canadian Pacific Railway), která byla původním majitelem těchto pozemků, nabídla již v roce 1919 možnost odprodeje Městské správě parků, ale k ničemu nedošlo.

Až po dalších 10 letech, kdy místo chátralo, město nabídku přehodnotilo a pozemky odkoupilo spolu se dvěma funkčními rezervoáry na pitnou vodu. Ty jsou funkční mimo jiné dodnes a v roce 2007 bylo nad nimi postaveno malé náměsti s fontánou, která je v létě obsypána malými i dospělými. Ať si zákazy říkají, co chtějí. :)

Odkrytý rezervoár na pitnou vodu.
 V roce 1930 místní Tulipánová asociace navrhla přeměnit bývalý lom na výstavní zahradu a to částečně předurčilo budoucí směřování do té doby zanedbaného místa. Koncem 30. let bylo městem odsouhlaseno, že tento pozemek bude přetvořen na park a rekreační prostor. Což bylo i slavnostně potvrzeno králem Jiřím VI. a královnou Alžbětou při jejich návštěvě Vancouveru v roce 1939.

  
Největší atrací jsou dvě „utopené zahrady“, které se nachází na místě původních lomů. Na jejich designu se z velké části podílel Bill Livingstone, v té době vedoucí Správy parků, který se zasloužil o vznik mnoha výstavních parků ve Vancouveru. V každém ročním období vypadají trochu jinak a stojí za návštěvu.


Obrázek kolibříka vysázený z květin.
 Na památku dokončení hlavních terénních úprav v roce 1954 zde v tomto roce byla zakopána časová kapsle kousek od Bloedel Conservatory a ta má být znovuotevřena v roce 2054. Tak když budete okolo, stavte se mrknout, co tam bude. :)

Dále se tu nachází růžová zahrada, která byla vybudována v roce 1967 ke 100-letému výročí založení Kanady. Záměrem tohoto parku bylo mimo jiné vybudovat první arboretum ve Vancouveru a dnes tu můžete nalézt okolo 1500 druhů stromů z celé Kanady a také některé exotické druhy rostlin. Nejvyšší stromy, které tu naleznete jsou okolo 60 let staré. Podobně jako v jiných částech Vancouveru, i tady v Queen Elizabeth Parku se nachází velké množství japonských sakur, které na jaře lákají mnoho svých přiznivců.




Rekreační aktvity

Jak už bylo řečeno, jedním z původních plánů bylo zde vybudovat i místo pro rekreaci. A tak zde naleznete tenisové kurty, basketbalové hřiště, minigolf, frisbee golf nebo bowlingový klub. V minulém roce zde byla také přes léto vybudována zip line dráha, lanový skluz, při kterém se natáhlo přes jednu část lomu lano. Odvážlivci připoutaní v sedáku se tam pak mohli sklouznout. Atrakce to bylo úspěšná, ale i kontroverzní, protože mnoho návštěvníků vidělo adrenalinovou atrakci uprostřed klidných zahrad jako rušivou.

Umění v parku
(fotky budou brzy doplněny)

Naleznete zde také několik uměleckých kousků, které stojí za vidění. Asi nejznámějším dílem je „Knife Edge-Two Piece“ od britského umělce Henryho Moora, který byl parku darován místním dřevařským magnátem Prenticem Bloedelem. Ten byl mimo jiné velkým mecenášem umění a vzdělání ať už ve Vancouveru nebo v Seattlu a znovu se o něm zmíním ve spojitosti s tropickým skleníkem Bloedel Conservatory. 

Tato bronzová socha je zde od roku 1962 a je to jedna ze tří kopií. Druhá se nachází v budově parlamentu v Londýně a třetí na Rockefellerově panství v New Yorku. V době jejího umístění se jednalo o první sochu ve městě, která nebyla památníkem a dnes je to nejcennější umělecké dílo ve Vancouveru v hodnotě okolo 18 milionů dolarů.

Populárním fotografickým kouskem je sousoší „Photo Session“ od J. Sewarda Johnsona, Juniora, které je jak povedené tak vtipné vzhledem k tomu jak populární místo na fotografie tento park je.

Nejnovějším přírůstkem jsou „Love Locks“ což je sousoší věnované věčné lásce. Populární novodobý zvyk, kdy zamilované páry připevní zámek se svými iniciály na most, bránu či podobně a zahodí klíč, byl tomutu dílu inspirací. Vzhledem k tomu, že tyto zámky jsou mnoha městům noční můrou, protože jejich odstraňování stojí mnoho času a peněz, Vancouver se rozhodl pro kompromis a vytvořil konstrukci, která slouží výhradně tomuto účelu. Design navrhl místní umělec Bruce Voyce a sousoší by mělo udržet několik tisíc zámků. Klíče od zámku pak páry mohou vhodit do krabičky hned vedle a až se jich nahromadí větší množství, budou roztaveny a materiál bude použit na výrobu další sochy.

A když jsme u těch zamilovaných párů, Queen Elizabeth Park je velice populární na pořizování svatebních fotografií. Díky svým výhledům a zahradám zde v létě a o víkendech narazíte na zástupy svatebčanů, kteří si zde pořizují památné fotografie.


A příště se podíváme na tropický skleník Bloedel Conservatory, který se v tomto parku také nachází. Atrakce, která stojí jak za návštěvu, tak za vyprávění.

neděle 30. dubna 2017

Tokio - část druhá: každodenní jídlo



Co by to bylo za cestování, kdybychom do sebe denně neprali alespoň 6 chodů jídel a nelezlo nám to ušima. Tokio bylo pro nás ale trochu jiné, protože hodně pokrmů známe z Vancouveru, kde je široká japonská komunita. A tak jsme se s chutí pustili do porovnávání.

Nudle stokrát jinak

Na nudlová jídla narazíte na každém kroku, a protože jsou jak dobrá i levná, je to ideální jídlo pro cestovatele. Nejčastěji jsme si dávali polévku ramen. Pro detailní popis o co se jedná se můžete podívat na tento příspěvek. http://stripkyzvancouveru.blogspot.ca/2013/04/japonska-kuchyne-v-tradicni-i-moderni.html

Výborný vývar a plátek šťavnatého vepřového je standardní.
Tady byl vývar s miso pastou, která se vyrábí ze sojových bobů.

Po chuťové stránce byly tyto polévky podobné těm, co známe z Vancouveru, kde jsou velmi populární. Ale zajímavá byla jejich každodennost. Když si v Čechách chcete dát rychlé jídlo, koupíte si párek v rohlíku, chlebíčky nebo hamburgra. Tady si dáte polévku ramen. Restaurací je nekonečně a jsou to jak ty velké s posezením, nebo jen stánky, kde si dáte polévku na stojáka. Dokonce i na jedné zastávce vlaku jsme viděli ministánek s touto polévkou.


Toto ramen bylo jen se zeleninou, což byla příjemná změna.
 
Je libo ramen na stojáka?
 A tady jsou další typy nudlových jídel.

Polévka s nudlemi udon má silnější nudle a tady je servírována se smaženým tofu a smaženou zeleninou, kterou do polévky namáčíte.
Nudle soba jsou z pohankové mouky, a tady se servírují na studenou a namáčí se do sojové omáčky. K tomu dostanete rýži, vajíčko, smaženou zeleninu a krevety.
Tyto polévky naleznete také v mnoha instantních formách a dokonce i v pouličních automatech.



Některé plechovky jsou ohřáté, takže stačí jen otveřít a máte oběd.
Japonské curry

Dalším jídlem, jehož popularita je tak velká, že se dá skoro považovat za národní jídlo, je japonské curry. Curry bylo původně v Japonsku představeno skrze britskou kuchyni a bylo považováno spíše za západní jídlo. (Britové se zase inspirovali touto omáčkou v Indii :)). Ale dnes už je považováno ze velmi typický japonský pokrm. Najít se dá skoro na každém kroku a je velmi dobré.




Pro zjednodušení venku si objednáte jídlo, zaplatíte přes automat a uvnitř jen odevzdáte lístek s obejdnávkou.
Základem je hustá omáčka s curry a dalším kořením, která se servíruje s rýží. Někdy jsou v omáčce kousky masa a zeleniny, a velmi často ho dostanete se smaženým řízkem. Je to velice chutné a nenásilné jídlo, takže ho můžete jíst skoro každý den. Oblíbené je také v domácnostech, protože si můžete koupit kostky tohoto curry v různých příchutích, smícháte s vodou, ohřejete a večeře je hotová.

Instantní curry.
Oblíbené jsou také curry bun, smažené housky plněné curry omáčkou.
Izakaya

Izakaya jsou bary/restaurace, které jsou připrovnávané k irským hospodám. Lidé tam často chodí večer popít a posedět s přáteli nebo kolegy z práce. Nabídka alkoholu je široká a k tomu si můžete objednat i jídlo, což jsou ve většině případů grilovaná masa na špízu (hlavně kuřecí maso – yakitori) a další drobné pokrmy. Vždy dostanete malé porce, takže to je ideální na ochutnávání a sdílení jídla s přáteli. Je to něco na styl tapas.

Kuřecí špízy naleznete v mnoha podobách.
Toto jsou například pouze kuřecí chrupavky.

Smažené tofu bylo výborné.
Objednávky podáváte přes tablet na stole, což je příjemné usnadnění.