Hezky česky i v Kanadě

Když je člověk daleko od domova, je potřeba si ho někdy vytvořit a jaká je lepší cesta než skrze jídlo. Honba za českou restaurací je zatím neúspěšná a tak se musíme spoléhat na vlastní síly. Respektive na síly jednoho z nás. Co se totiž za dobu mého pobytu nezměnilo, jsou mé kuchařské kvality. Abych ale nebyla za úplného kuchařského ztroskotance, v loupání a krájení jsem skoro profesionál a občas tam šoupnu i nějaký  ten štrůdlík.

Musím říct, že mě Matt dost rozmazluje. Pravidelně máme domácí český chleba a rohlíky. Nedávno jsem přišla z práce a na stole byly čerstvě upečené rohlíky, tak jsem hned na posezení zdlábla tři kousky s máslem. Co si budeme povídat, byl to nejlepší zážitek dne. 

Napečeno.

Naše sobotní snídaně..verze jedna.

 

A verze dvě.

A pak jsme měli další klasiky jako halušky, segedín, sekanou a vepřové s mrkví. Už v jídelně na základní škole bylo vepřové s mkrví moje oblíbené jídlo, takže jsem po pár soustech začala být sentimentální a školní historky frčely o sto šest. Všechna jídla se Mattovi moc povedla a oba jsme si pochutnali. Vzpomínali jsme u toho taky na návštěvy Havelské koruny, kde jsme nad koprovkou, ovocnými knedlíky (vyzkoušeli jsme všechny náplně a nejlepší jsou malinové) a mnoha dalšími chody, strávili nejednu příjemnou chvilku. 

Halušky.

Segedín.

Sekaná.

Vepřové s mkrví.

Chybět samozřejmě nesměla krupicová kaše.  A jak mě kdysi naučila ségra Kíťa, lentilky prostě musí být. Vybavuji si jednu historku, kdy jsme bydleli ještě všichni u rodičů a zjistili jsme, že nemáme lentilky a chceme si udělat krupicovou kaši. Bylo to v zimě a Kíťa natolik trvala na lentilkách, že jsem musela ručně otevřít nefungující vrata na zahradě a zajet pro ně do obchodu. U těch vrat jsem se opravdu zapotila a to je asi i důvod, proč si to pamatuju do dneška.

Na mrazáku máme ještě kachnu, ale ta tam asi počká až do podzimu. Teploty se totiž i tady teď šplhají ke třicítce a není třeba způsobit naší stravovací soustavě větší újmu než je nutné. Už se ale na kachničku se zelím a knedlíčkama moc těším, plzničku vedle toho, no jejej. Že by ty třicítky nakonec takový problém zase nebyly? :)