Zima ve Vancouveru

Tak ja je to s tou zimou ve Vancouveru. Všichni se mě ptají a někteří litují, že mi tady musí být opravdu zima. Opak je ale pravdou. Co se týká zimy, tak Vancouver je velmi ne-kanadské město, teploty klesnou pod nulu minimálně a ačkoli vidíte sníh na okolních horách, do údolí jen tak nezavítá. A když ano, tak je z toho pohroma.

Na horách sníh, v údolí už skoro jaro.

Pouze jedinkrát za celou zimu napadlo víc sněhu. Ze začátku to byla docela romantika, ale pak se to zvrtlo. Napadlo celých 20 centimetrů sněhu, kompletně zkolabovala doprava a jediné, co jezdilo, bylo metro. Ano, i tady byli silničáři zaskočení nečekanou nadílkou sněhu. A navíc, co ráno napadlo, to se odpoledne proměnilo ve vodu/břečku a nezbylo než se brodit po kotníky ve vodě. Kanály na takové množství vody evidentně taky nebyly připraveny. Nejdřív jsem se snažila našlapovat opatrně, ale když jsem i v botách měla okolo 2 centimetrů vody, vzdala jsem to. S vyšší hladinou vody v mých botách ale narůstal i můj vztek a pro prevenci případných případných konfliktů jsem si raději cestou koupila holinky a suché ponožky.

Vrchol sněhové nadílky ve Vancouveru.

 Co si budeme povídat, prší tady v zimě dost. Když se ale vybavíte slušnou bundou, botami a deštníkem, dá se to zvládnout. A navíc, pro práci v kavárně je to ideální. Počasí je skvělým tématem pro debatu se zákazníky. Když prší, můžu se zákazníky navzájem politovat, a když vyjde sluníčko, to je teprve něco.

Každodenní realita.

 Pro různé počasí se hodí různé jídlo. A když jsem si jednou procházela novinky z domova na různých českých serverech, narazila jsem na recept na  ideální jídlo do tuhého deště. Byla to hustá polévka, která má kořeny v Polsku a ve Slezsku a jmenuje se bigos. Neznala jsem ji, ale hned se mi zalíbila. Existuje mnoho variant, ve všech ale najdete kombinace bílého zelí a kysaného zelí. My jsme si do té naší přidali ještě mrkev, brambory, klobásku a sušené švestky. Zakousli jsme k tomu po domácku upečený český chleba a moc jsme si pochutnali. Jediné, co nehrálo do noty byl fenomén, který jsme nazvali "bigosův efekt". Měli jsme tuto polévku dvakrát a vždy bylo ráno zataženo a pršelo, takže jsme se těšili na večer, až se s ní pěkně zahřejeme. Pokaždé se ale během dne počasí umoudřilo a odpoledne bylo jasné nebe a polévkou jsme se zahřát opravdu nepotřebovali. Takže rada pro vás, až bude počasí pod psa, vemte si na pomoc bigos.

Bigos, který přinese slunce nejen do duše.