Montreal - Opravdu jsme toho snědli tolik?

Dlouho jsem tady nepsala o jídle a tak vám to teďka naplno vynahradím. Tento příspěvek bude totiž jenom o jídle. :) A poslouží mi k tomu naše cesta do Montrealu. Je to město plné všeho možného - umění, života, lidí (a to vážně, jejich metro je neskutečně dlouhé a vždy plné) a samozřejmě jídla. To co nám chybělo v jídelníčku v Ottawě, jsme si naplno vychutnali v Montrealu. A to na hraně nezdravého přejídání. Ale člověk hold musí přinést nějaké oběti pro získání gurmánských znalostí.

 
A jde se na to. Při takovém množství francouzských pekáren, kterých je v Montrealu opravdu požehnaně, jednoduše není možné do nich nenakouknout alespoň jedenkrát denně. Naší nejoblíbenější byla Mamie Clafoutis, kam jsme chodili na druhé kolo snídaně. Každý den jsme vyzkoušeli něco jiného a naším favoritem byl croissant s pistáciovou náplní. Náplň byla akorát sladká a naspodu trochu zkaramelizovaná, mňam. Další pekárnou, která nezůstala vynechána, byla Patisserie Au Kouign Amann. Maličká pekárna s jednoduchým sortimentem vás hned okouzlí a poté, co něco ochutnáte, budete se stále vracet. Minimálně kvůli jejich nejznámnějšímu kousku, který mají i v názvu - Kouign Amann. Tote pečivo pochází z Bretaně a není tak snadné ho najít ani ve Francii. A je to lahůdka, které jsem zcela propadla. K jeho výrobě se používá stejné těsto jako na croissanty, akorát se zapeče s máslem a cukrem. Uvnitř je tak dokonale vláčné a cukr zvenku vytvoří pečením vrstvu karamelu. Opravdu zážitek, dala jsem si to čtyři dny za sebou a klidně bych mohla pokračovat.

 

Croissant s pistáciovou náplní.

Kouign Amann v popředí.

Canelé - chutná jako hutnější zkaramelizované suflé.

Od pekáren francouzských odskočíme do trochu jiných a to těch, kde dělají bagely. Toto pečivo ve tvaru kolečka pochází původně z Polska a do USA, kde nabralo obrovské popularity, bylo přivezeno polskými Židy. Montrealské bagely jsou trochu sladší (než ty, které byste koupili v New Yorku nebo Vancouveru) a nejčastěji se podávají obalené v sesamových semínkách a ještě teplé. Už léta se vede v Montrealu bitva bagelů mezi pekárnami St-Viateour Bagel a Fairmount Bagel. Každý má svého vítěze, a tak i my jsme museli vyrazit na obě místa. A výsledek? 1:1. Oba bagely chutnaly moc dobře, ale dost podobně. Takže si to musíte vyzkoušet sami. :)

 

Bagel z Fairmount Bagel.

Pohle do pekárny - denně jich tu upečou hooodně!

Bagel z St. Viateour Bagel.

Dalším známým pokrmem, který tady nemůžete vynechat, je "Montreal smoked meat", neboli montrealské uzené. Zajděte do podniku Schwartz's a nechte si jeden sendvič s uzeným naservírovat. Podává se v chlebu, nakrájené na plátky, s hořčicí a zelným salátem. Uzené hovězí je neuvěřitelně šťavnaté a jen se rozplývá na jazyku. A omaštění pak budete až za ušima. :) Pivo na zapití je samozřejmě nutnost.

Slavný montrealský sendvič.

Pohle do výlohy.

Montreal je gastronomickou metropolí  a připisuje si původ mnoha pokrmů. Jedním z nich je Poutine, o kterém jsem se tady již zmiňovala. Jako správní gastronomičtí cestovatelé jsme se do jeho ochutnávání pustili s plnou parádou. Za pět dní jsme vyzkoušeli 5 míst, kde servírují poutine. V každém místě jsme si objednali dva a porovnávali kvalitu hranolek, šťávy a sýra, což jsou hlavní ingredience. Úděl to nebyl snadný, tento pokrm není lehký na strávení, ale zvládli jsme to. Absolutním vítězem se stal Poutine Zeus z Poutineville. Tento poutine překonal všechna naše očekávání, protože měl netradiční říz. Hranolky byly tzv "smashed" což je způsob přípravy, kdy jsou brambory nejprve uvařené v celku, pak rozplácnuté na placku a nakonec usmažené. Ve výsledku jsou skvěle křupavé a vydrží křupavé, i když jsou polité omáčkou. Ta byla připravená s červeným vínem, takže měla trochu trpký nádech a těžkou omáčku to odlehčilo. Tradiřní "skřípavý" sýr byl namíchán s feta sýrem a promíchán s plátky jehněčího, rajčaty a červené cibule. Dokonalost tohoto pokrmu byla v perfektní kombinaci chutí i konzistencí. Oh my! To bylo něco!

Ostatní čtyři místa, která jsme vyzkoušeli, měli také moc dobrý poutine, ale zároveň nebyl ničím výjimečným.

To je on - Zeus - boží poutine, který vládne všem. :)

Poutine z La Banquise. S krůtím mase a hráškem.

Poutine z Frite Alors! - vynikající hranolky. Klasika - hranolky, omáčka, sýr.

Poutine v Chez Claudette. Se žampiony, slaninou a hovězím. Bohužel bez sýra. Ten se musela objednat navíc, což jsme nevěděli.

Opět Frite Alorts! Tentokrát s houbami a hovězím.

A teď už jen světem letem.

Minidonuty z Chez Boris.

Dva klasické montrealské hot dogy - první je tzv steamie s hořčicí, kyselým zelím a cibulí. Druhý je tzv. michigan s masovou chilli omáčkou.

Pogo nebo také Corn Dog. Je to hot dog usmažený v kukuřičném těstíčku a napíchnutý na tyčce jako zmrzka. Některá jídla jsou tady prostě srandovní. :)

Populární tržiště Marche Jean Talon.

A chuťovky z tržiště jsme si dali pěkně v Mekáči. :) Nikde jinde nebylo místo.

A když už jsme byli v tomto městě proslaveném jídlem, nesměla chybět výjimečná snídaně. Výjimečná opravdu byla, ale bohužel ne tím dobrým směrem. Naši předlacenou kontinentální snídani jsme si každé ráno vyzvedli na tácu na recepci a celých 5 dní, co jsme tam byli, se nezměnila. Dva muffiny z jednoho levného řetezce s pečivem (Tim Horton's), nepitelná káva a džus. Někdy tam bylo i trochu proteinu navíc, když se tam náhodou zatoulala rodinka mravenců. Mňkamka.