pondělí 11. března 2013

Zima ve Vancouveru


Tak ja je to s tou zimou ve Vancouveru. Všichni se mě ptají a někteří litují, že mi tady musí být opravdu zima. Opak je ale pravdou. Co se týká zimy, tak Vancouver je velmi ne-kanadské město, teploty klesnou pod nulu minimálně a ačkoli vidíte sníh na okolních horách, do údolí jen tak nezavítá. A když ano, tak je z toho pohroma.

Na horách sníh, v údolí už skoro jaro.
Pouze jedinkrát za celou zimu napadlo víc sněhu. Ze začátku to byla docela romantika, ale pak se to zvrtlo. Napadlo celých 20 centimetrů sněhu, kompletně zkolabovala doprava a jediné, co jezdilo, bylo metro. Ano, i tady byli silničáři zaskočení nečekanou nadílkou sněhu. A navíc, co ráno napadlo, to se odpoledne proměnilo ve vodu/břečku a nezbylo než se brodit po kotníky ve vodě. Kanály na takové množství vody evidentně taky nebyly připraveny. Nejdřív jsem se snažila našlapovat opatrně, ale když jsem i v botách měla okolo 2 centimetrů vody, vzdala jsem to. S vyšší hladinou vody v mých botách ale narůstal i můj vztek a pro prevenci případných případných konfliktů jsem si raději cestou koupila holinky a suché ponožky.

Vrchol sněhové nadílky ve Vancouveru.
 Co si budeme povídat, prší tady v zimě dost. Když se ale vybavíte slušnou bundou, botami a deštníkem, dá se to zvládnout. A navíc, pro práci v kavárně je to ideální. Počasí je skvělým tématem pro debatu se zákazníky. Když prší, můžu se zákazníky navzájem politovat, a když vyjde sluníčko, to je teprve něco.

Každodenní realita.
 Pro různé počasí se hodí různé jídlo. A když jsem si jednou procházela novinky z domova na různých českých serverech, narazila jsem na recept na  ideální jídlo do tuhého deště. Byla to hustá polévka, která má kořeny v Polsku a ve Slezsku a jmenuje se bigos. Neznala jsem ji, ale hned se mi zalíbila. Existuje mnoho variant, ve všech ale najdete kombinace bílého zelí a kysaného zelí. My jsme si do té naší přidali ještě mrkev, brambory, klobásku a sušené švestky. Zakousli jsme k tomu po domácku upečený český chleba a moc jsme si pochutnali. Jediné, co nehrálo do noty byl fenomén, který jsme nazvali "bigosův efekt". Měli jsme tuto polévku dvakrát a vždy bylo ráno zataženo a pršelo, takže jsme se těšili na večer, až se s ní pěkně zahřejeme. Pokaždé se ale během dne počasí umoudřilo a odpoledne bylo jasné nebe a polévkou jsme se zahřát opravdu nepotřebovali. Takže rada pro vás, až bude počasí pod psa, vemte si na pomoc bigos.


Bigos, který přinese slunce nejen do duše.

úterý 5. března 2013

Dim Sum - brunch po čínsku


Pokud byste měli chuť vyrazit o víkendu na delší a lenivý oběd, Dim Sum je to pravé. Jedná se o tradiční čínský způsob stolování, kdy jsou vám na stůl servírovány malé porce různých pokrmů a vy můžete pěkně ochutnávat od všeho něco. Můžete si buď objednat z jídelního lístku nebo si vybrat jídlo přímo z vozíčku, na kterém ho kolem vás rozváží obsluha.  


Způsob stolování Dim Sum vzešel ze starší tradice "yum cha" (ochutnávání čaje),  což bylo popíjení čaje v čajovnách podél hedvábné stezky. Čaje byly sevírovány těm, kteří po stezce cestovali a potřebovali si odpočinout a postupně sem začali chodit na odpolední čaj a výměnu novinek i místní farmáři. Servírovat vedle čaje jídlo bylo zpočátku považováno za nevhodné, protože se lidé domnívali, že by tato kombinace vedla k nadměrnému přibývání váhy. Jakmile ale zjistili, že čaj naopak může s trávením pomoci, provozovatelé těchto čajoven začali servírovat drobné chuťovky a základ Dim Sum byl tu. 

Vypůjčené foto pro ilustraci, tolik jsme toho neměli. :)
 Dim Sum znamená v překladu "dotknout se srdce" a pod tímto dotykem se skrývá fakt, že původně byl Dim Sum jen lehkou svačinou a ne hlavní jídlem. Dnes je tomu samozřejmě jinak a Dim Sum je na většině místech servírován jako hlavní jídlo po celý den. Nejčastěji se ale podává ráno a kolem oběda a některé zdroje dokonce tvrdí, že to byl právě Dim Sum, který inspiroval celý nápad s vytvořením brunche (breakfest + lunch) - kombinace snídaně a oběda v hlavní dopolední jídlo. 

Většina pokrmů je připravená buď na páře nebo smažená a na stůl se většinou podává v bambusových parních košíčkách. My jsme si část jídel objednali z meníčka a část jsme si vzali z vozíčků, které okolo nás projížděly, podle toho, co nám přišlo zajímavé.


Barbecue Pork Bun
Pro začátek nám na stole přistálo několik kousků "Cha Siu Bao", neboli " Barbecue Pork Bun", což se dá přeložit jako "houska plněná vepřovým masem s příchutí barbecue omáčky". Tyhle housky ale připomínají víc než pečivo naše kynuté knedlíky a připravují se na páře. Najdete je mimo jiné v téměř každé čínské pekárně a jsou plněné různými masovými směsmi.

 Dále následovalo "Lo Mai Gai", neboli "Lotus Leaf Rice", což byla lepkavá rýže plněná vepřovým masem zabalená v lotusových listech. Náplně se opět mění, může tam být kuřecí maso, houby, krevety a tak podobně. 

Lotus Leaf Rice
 "Shrimp Dumplings" byly knedlíčky plněné krevetami. Těsto to bylo jemné, ale zároveň pevné a s čerstvými krevetami a trochou zeleniny to bylo výborné. Říká se, že podle tohoto pokrmu se hodnotí kvality kuchaře Dim Sum.

Shrimp Dumplings
 Zeleninový chod zastupovaly "Sauteed Pea Tips", což byly dušené listy cukrového hrášku ochucené česnekem. Ačkoli to byla slušná porce, neměla jsem z toho pocit zahlcení zelenými listy, bylo to skvěle ochucené a uvařené akorát do poloměka/křupava.

Sauteed Pea Tips
 "Cheong Fan", neboli "Rice Noodle Rolls" byly rolky z rýžových nudlí plněné krevetami a jarní cibulkou. Chuťově je to velice jemné a trochu se to třepe jako rosol, ale je to moc dobré. Rolky si namáčíte do několika různých omáček a variant tohoto kantonského pokrmu je mnoho a mnoho.

Rice Noodle Rolls
 "Siu Mai" neboli "Open-topped Pork and Shrimp Dumplings" je mleté vepřové maso a krevety v tenkém rýžovém obalu, který je na jedné straně otevřený. Tato otevřená strana vytváří dojem květiny, na našich vepřových knedlíčkách to ale není bohužel moc vidět. Ve směsi dále najdeme černé houby s jarní cibulkou a výraznou chuť tomuto pokrmu dodává zázvor. 

Pork and Shrimp Dumplings
 Naším jediným smaženým pokrmem byly "Fried Tofu Skin Rolls", které pro nás byly i vítězným jídlem. Obal byl tenký a křupavý, ale vůbec ne mastný a náplní bylo tofu se směsí zeleniny. Vše skvěle ochucené a i když smažené, tak velmi dobře stravitelné.

Fried Tofu Skin Rolls
 Jedním z pokrmů, který asi není pro všechny, ale já jsem si na něm pochutnala moc, byly kuřecí nohy. Přezdívá se jim Fénixovy drápy a většinou jsou nejdřív usmaženy, uvařeny a pak marinovány a dušeny na páře. Ve výsledku jsou tak jemné, šťavnaté  a stále trochu křupavé. Kdepak chrupavky, to je prostě lahůdka.

Fénixovy drápy
 Nechyběl samozřejmě dezert, ke kterému jsme si dali "Steamed Sponge Cake", což je koláč, který se peče/vaří na páře a pohledem i konzistencí připomíná mycí houbu. Zní to trochu divoce, ale chuťově je to výborné. Díky páře je koláč krásně jemný a kyprý a chutná po vanilce. 


Steamed Sponge Cake

pondělí 25. února 2013

Chinatown a oslavy roku hada


Nový čínský rok připadl tento rok na 10. února. Asijské obchody v naší čtvrti se začaly plnit červenými lucernami, novoročními sladkostmi a hlavně lidmi už pár týdnů před tím. Všichni nakupovali zásoby jídla na rodinné oslavy. Aby taky ne, když oslavy nového čínského roku trvají celých 15 dní. 


Červené lucerny nechyběly u žádného čínského obchodu.
Číňané používají lunisolární kalendář, který spojuje princip kalendáře solárního a lunárního a snaží se tak vyvážit nevýhody obou. Datum příchodu Nového roku se každý rok mění, ale vždy je to někdy mezi 21. lednem a 20. únorem našeho kalendáře. Každý rok je zasvěcen jednomu znamení zvěrokruhu a letošní rok je rokem hada. Starověká čínská moudrost tvrdí, že mít hada v domě je dobré znamení. Doufejme tedy, že i rok hada nám přinese hlavně to dobré.

Vítání roku hada v čínské zahradě Dr. Sun Yat-Sen v centru Chinatownu.

 Jednou z oslav nového roku byl průvod masek, tanečních seskupení, pochodových kapel a dalších v čínské čtvrti. Letos to bylo už 40. výročí tohoto průvodu ve Vancouveru.  


Oblíbenou součástí různých oslav je také dračí tanec.


 Největší aktrakcí byl "lví tanec", což je tradiční čínský tanec, při kterém jsou dva lidé převlečení do kostýmu lva a napodobují jeho pohyby. Tento lev odkazuje k mýtickému zvířeti zvanému "Nian". Pověst říká, že tato bestie vždy na Nový rok přicházela do měst, kde pojídala všechny zásoby jídla a posléze i jejich obyvatele. Jednou si lidé všimli, že se zvíře leklo dítěte s červeným šátkem, a od té doby začali vždy na Nový rok vyvěšovat na dveře a okna červené lucerny. Zvíře už se nikdy více neobjevilo.

Novodobé zvíře Nian.
Tanečníci předváděli pěkné kousky...
...ale nemohla jsem přestat myslet na to, jak musí toho zadního tanečníka z tohodle bolet záda.

Průvod trval dvě hodiny, což bylo možná trochu na škodu, protože přítomnost některých skupin byla dost diskutabilní. Armáda a policie se snažily získat nové rekruty, televizní a rozhlasové stanice lákaly svými ozdobenými vozy další diváky a jedna ekologická skupina zase bojovala za čistou vodu. Nechyběla samozřejmě politika, takže jsme dostali čokoládovou minci a přání s rodinnou fotkou od předsedy vlády. Výčet by mohl jít dál a dál, ale jen k méně a méně zajímavému.

Hledají se zájemci o práci u pobřežní policie.
 Nejen lví tanec znázorňoval prastarý souboj s tímto zvířetem. My jsme také sváděli své novodobé souboje a to o pozice při výhledu. Mým hlavním sokem byla o hlavu menší čínská stařenka, která mi neúnavně mávala před obličejem svým foťákem. Ze začátku jsem s respektem uhýbala, ale když se tlačila dál a dál, nezbylo než vytáhnout lokty. Léta basketu mi daly dobrou průpravu, svoji pozici jsem uhájila.

neděle 17. února 2013

Příchuť Řecka na pobřeží Pacifiku


Když se vám tady zasteskne po Řecku, nabízí se mnoho míst, kam se jít utěšit. Většina je samozřejmě spojená s jídlem. Moře tady sice mají také, ale sluníčko tu přeci jen tolik nepálí, co si budeme povídat.

Jedno z míst, které vám poskytne velmi úctyhodnou útěchu, je taverna Stepho´s v Downtownu. My jsme se tam vypravili dvakrát a dali jsme si tam jehněčí, musaku a kalamari. Jehněčí jsme si dali dvakrát, protože nutnost jeho konzumace je v této restauraci skoro takovým nepsaným zákonem. Na stůl vám totiž přistane flákota jehněčího, které můžete jíst pouze vidličkou, protože se úplně rozpadá a na jazyku se pak jen rozplývá. K tomu byly servírované pečené brambody, grilovaná zelenina, pilaf, řecký salát a pita chleba. 

Jehněčí.
 Dalším chodem byla musaka, která byla asi tou nejlepší, kterou jsem kdy jedla. Ve spodu byla vrstva opečených brambor nakrájených na plátky a ní mleté hovězí s lilkem ochucené skořicí, novým kořením a muškátovým oříškem. Následovala vrstva bešamelu a vše bylo posypáno a zapečeno parmezánem. Vedle toho jsme dostali salát a pita chleba.

Musaka.
 Posledním chodem v tomto místě byly kalamari. Přinesli nám talíř s kopcem kalamár, které skoro padaly z talíře a vedle toho byly servírovány pečené brambory, rýže, řecký salát, tzatziky a pita chleba. 

Kalamari.
Vzhledem k tomu, že porce v této restauraci jsou opravdu štědré, odcházíte v trávicím kómatu a s předsevzetím, že už toho nikdy nesníte tolik najednou.  Jak to ale všichni známe, stejně jako většina předsevzetí, i tohle trvá nanejvýš den, dva a pak se jede nanovo. Cestou na autobus jsme narazili na transylvánskou verzi trdelníku,
na ochutnání nám už ale nezbylo místo, možná někdy příště.



Rumunská verze trdelníku.
Při jiné příležitosti jsme vyrazili na řeckou pizzu. Za tu se většinou považují dva druhy pizzy. Prvním je pizza, která je posypaná typickými řeckými ingrediencemi jako je feta sýr, olivy, cibule, rajčata, zelené papirky, maso na gyros nebo špenát. Druhou variantou je pizza, která se odlišuje těstem. Upečená krusta je silnější, mastnější a pizza se peče na pekáči a ne samotná v peci jako je tomu u italské pizzy. My jsme si dali tu druhou variantu a zapečená byla se zelenými paprikami, pepperoni, cibulí, olivami, krevetami, šunkou a sýrem. Bylo tak vynikající, krusta skvělě propečená a všeho tam bylo nadmíru, co víc si přát.

Pizza je opravdu velká, takže vám ji servírují na podnosu s nožičkou, aby vám nezabrala většinu stolu.