úterý 20. května 2014

Turistická výzva! Část první


Květen byl pro nás vcelku nabitý. Nejen, že vrcholily přípravy na příjezd mámy, ale zároveň jsme všechny víkendy trávili po muzeích, galeriích, rozhlednách, zahradách a tomu podobnému. Konala se totiž tzv. Turistická výzva 2014. Je to akce, která tady probíhá již 14. rokem a je organizována místními asociacemi turismu, hotelů a atrakcí. 

Květen se stává měsícem, kdy mají všichni zaměstnanci či dobrovolníci, co pracují pro některou z turistických či kulturních institucí vstup zdarma do všech možných míst. Cílem akce je umožnit "Venkúvřanům" -to to tahá za uši, ale anglická verze není o moc lepší. ;)- , aby se na všechna místa podívali, užili si to a pak byli znalými ambasadory vlastního města pro své přátele a nebo turisty, se kterými pracují.


Myšlenka za tím je tedy pěkná a samotná náplň je zábavná a soutěživá, což je ideální kombinace. Tady jsou pravidla. Vstupy jsou zdarma pro vás a jednoho hosta, takže se může postupně prostřídat celá rodina. Máte k ruce speciální "turistický pas" se seznamem všech míst, která můžete navštívit a hotelů, kde získáte různé slevy.

Za každou návštěvu určité atrakce dostanete razítko. Není to ale zadarmo, musíte odpovědět na několik otázek týkajících se dané atrakce, které dostanete při vstupu. Nejsou ale těžké, takže to je spíš příjemné zpestření. A tady začíná ta soutěživá část. Pokud navštívíte 15 míst, dostane za to vstup zdarma na všechny tato místa na celý rok. A k tomu můžete vyhrát různé ceny. Pokud dosáhnete na 25 razítek a víc, jsou vaše šance na výhru ještě vyšší. 


My jsme si to moc užili a já jsem o tom nadšeně vyprávěla snad úplně všem. A jedním z výsledků je, že tady můžu udělat takový menší popis toho, co stojí za vidění.

Místo: Vancouver Lookout
Co tam je: Jedná se o místní rozhlednu v srdci Downtown, ze které se na Vancouver můžete na město podívat z výšky 175 metrů ve 360 stupních, tedy kolem dokola. Nabízí se odtud moc hezký výhled na Downtown, Stanley Park, Grouse Mountains a dál. Vše je doplněno informacemi o městě a také tam nabízí prohlídky s průvodcem zdarma. Když je jasno, můžete vidět až do USA. Pokud byste chtěli výhled spojit s posezením u sklenky vína a něčeho dobrého, je možné navštívit restauraci, která se tady také nachází. Je ale dobré mít na paměti, že platíte nejen za jídlo, ale i za výhled, takže ceny tomu odpovídají.
Cena: 15.75 CAD (vstup na rozhlednu)
Web:
Vancouver Lookout
Top of Vancouver



Místo: Vancouver Art Gallery

Co tam je: Jedná se o pátou největší galerii umění v Kanadě, která má ve své sbírce okolo 10 000 uměleckých děl, včetně děl od významných umělců jako Marca Chagalla nebo místní malíčky Emily Carr. Galerie se nachází v krásně budově z roku 1905, která byla původně sídlem hlavního soudu. Galerie se sem přestěhovala v roce 1983. Všem, kterým je umění blízké, určitě doporučuji.
Cena: 20 CAD
Web:  
Vancouver Art Gallery




Místo: Stanley Park Horse-Drawm Tours
Co to je: Tato atrakce nabízí hodinovou projížďku na povozu taženém koňmi kolem Stanley Parku. V ceně je také průvodce, který vám bude vyprávět o historii parku i okolí. Projížďka má určitě svoje kouzlo a dozvíte se mnoho informací, zároveň ale patří k těm dražším kratochvílím. Pokud se vámtedy nechce nechce po parku jezdit koňmo, vydejte se po vlastních s průvodcem v ruce, tras je ve Stanly Parku nespočet.
Cena: 33 CAD
Web:
Stanley Park Horse-Drawn Tours 




Místo: Dr. Sun Yat-Sen Classical Chinese Garden
Co to je: Tato zahrada má reprezentovat tradiční čínskou zahradu z dob dynastie Ming. Je to krásná klidná oáza uprostřed Chinatownu, zároveň je ale vcelku maličká. Pokud ji budete chtít navštívit, doporučuji se zúčastnit prohlídky s průvodcem (zdarma), protože tato zahrada je budována se skrytými význami téměř ve všem, ale bez průvodce se o nich nedozvíte. K této zahradě je připojená jiná zahrada podobného stylu, která je veřejně přístupná. To jen, kdybyste chtěli načerpat trochu toho klidu bez placení vstupného.
Cena: 14 CAD
Web:
Dr. Sun Yat-Sen Classical Chinese Garden 




Místo: Science World
Co to je: Science World je muzeum vědy, které zahrnuje různá témata od fyziky po biologii a to velice hravou formou, kde si můžete spoustu věcí sami vyzkoušet. Jeho záměrem je vzdělávat hlavně malé školáky. Dospělí se tam toho ale taky hodně přiučí a hlavně je to opravdu zábava. Pro více informací můžete zapátrat v mých starších příspěvcích na blogu, kde jsem o tom psala. Zároveň to doporučuji spíš těm, kdo rozumí anglicky, je tam dost vysvětlujících textů.
Cena: 25 CAD
Web: 
Science World



úterý 22. dubna 2014

Velikonoce!


Prožít svátky v zahraničí je většinou zajímavé. Nejen, že se naučíte něco o zvycích jiné kultury, ale zároveň vás to donutí oprášit si znalosti, jaký význam mají tradice vaše. Například na vysvětlení pomlázky a vyšupání holek je dobré si připravit argumenty, protože nad tím tady všichni kroutí hlavou. A obávám se, že kdybychom to tady s pomlázkou na někoho s dobrými úmysly a přáním pevného zdraví a mládí zkusili, nejspíš by na nás zavolali policajty.


 Stejně jako u nás jsou tady všudypřítomná malovaná vajíčka a zajíčci, ale v pekárnách navíc nechybí "Hot Cross Buns" (horké buchty s křížem). Jsou to buchty ze stejného těsta jako naše mazance a tradičně jsou ochucené skořicí a muškátovým oříškem a plněné rozinkami. Na vrchu je pak kříž, který je buď vyříznutý, z jiného druhu těsta nebo v novější verzi je kříž z cukrové polevy. Je to vlastně takový menší brácha našeho mazance. Nejčastěji se jedí rozkrojené na půl a rozpečené v troubě s máslem. 


Původ těchto buchet spadá až do doby pohanů. Samotný anglický název pro Velikonoce, "Easter", je navíc odvozen anglosaského "Eostre", což byla bohyně jara a úsvitu. Podle jedné z tradic byly tyto buchty Sasy připravovány v době oslav příchodu jara právě na počest této bohyně. Jednoduchý kříž pak měl znázoňovat čtyři fáze měsíce. 




To ale nebyl konec vývoje tohoto zákusku. Když se moci v Anglii chopili Křesťané, nejprve chtěli všechny oslavy spojené s vítáním jara zakázat. Po čase jim ale došlo, že bude výhodnější jejich významy akorát posunout podle jejich představ. Pohanské Velikonoce tak byli překryty křesťanskými Velikonoci a slaví se od té doby ve stejné době. Kříž na buchtě tak přestal symbolizovat měsíc, ale ukřižování Ježíše Krista. A podle tradice by se měly tyto buchty podávat na Velký pátek, jak to kdysi započal jistý páter Thomas Rocliffe. Velikonoce se tak staly v Anglii směsí pohanských a křesťanských tradic, podobně jako tomu bylo a je u nás i v dalších zemích.


Pohlednice z roku 1907.
Další symbolem "místních" Velikonoc je velikonoční zajíc. Přesný původ tohoto symbolu není zcela známý, ale díky své schopnosti reprodukce byli zajíci od pradávna považováni za symbol plodnosti a nového života. O Velikonocích tady zajíc vystupuje tak trochu jako Ježíšek. Přináší barevná vajíčka dětem (dnes hlavně ta čokoládová), které byly celý rok hodné. Ale aby to neměly tak jednoduché, schová je na různých místech na zahradě nebo v domě. Tradičně o Velikonoční neděli ráno pak začíná "Egg Hunt" (lov vajíček), kdy děti prolézají všechny skrýše, aby našly své čokoládové dobroty. Za odměnu pak nechají venku pro zajíce mrkev na posilnění. Tato tradice byla do Severní Ameriky s největší pravděpodobností přivezena německými imigranty v 18.st. Uchytila se, rozšířila a je populární do dneška po celé Severní Americe včetně Kanady.


Jiná odlišnou kratochvílí je "Egg rolling" (koulení vajíčka), které bylo za oceán také přivezeno evropskými osadníky. Tento zvyk pochází původně z Anglie a Německa a může mít několik variant. Při jedné z nich děti kutálejí natvrdo uvařené vajičko z kopce a vítězí ten, kdo ho dokutálí nejdál. Podle jedné legendy je nutné v případě rozbití vajíčka všechny skořápky opatrně posbírat, jinak by byly ukradeny čarodějnicemi, které by si z nich postavily loď. V jiné variantě hry závodníci koulí natvrdo uvařená vajíčka pomocí dlouhé lžíce/vařečky co nejrychleji do cíle. Tento závod probíhá například již do roku 1814 na zahradě Bílého domu o Velikonočním pondělí. Co se týká symboliky, odkutálení vajíčka má připomínat odsunutí skály od hrobky Ježíše v den jeho vzkříšení. 


My jsme strávili svátky především venku na procházkách a k nedělnímu obědu jsme si připravili pečené kuře s nádivkou a jako zákusek byl beránek a "Hot Cross Buns". 

Náš velikonoční beránek.

pátek 28. března 2014

Výročí potmě!


Před pár dny to byl rok, co jsme si s Mattem řekli ANO v parku Královny Alžběty. Každodenní vzájemná přítomnost je sice skvělá, ale znáte to, člověk by toho druhého radši někdy neviděl. A tak jsme se rozhodli, že naše výročí svatby oslavíme v restauraci potmě. Ba ne, pravda je ta, že jsem do této restaurace už chtěla dlouhou dobu jít, tak jsme to spojili s výročím. Kombinace oslavy výročí manželství a temné restaurace se ale opravdu nabízí k černým vtipům, a tak jsem neodolala.

Koncept restaurací potmě pochází původně ze Švýcarska a jeho cílem je přiblížit lidem zkušenost, kterou každý den prožívají nevidomí lidé. Už v Praze jsem plánovala restauraci tohoto typu navštívit, a tak když se tady objevila příležitost, hned jsem se jí chopila.


Jídlo se v této restauraci podává ve dvou daných časech, v 5.45 a 8:45 večer. Původně jsme chtěli jít v prvním čase, ale museli jsme to posunout kvůli naší vlastní hlouposti. K obědu jsme si dali totiž obrovskou pizzu, a když jsme se pak procházeli kolem cukrárny s venkovními stolky oslněnými jarním sluncem, neodolali jsme. Káva a dortík přilétly na stůl jako by se nechumelilo. Moc jsme si to užili, ale zároveň to bylo asi dvě hodiny před (měsíc) naplánovanou večeří, takže jsme pak vůbec neměli hlad. Výmluvy se nenašli, tohle se nám prostě moc nepovedlo. Posunout to ale šlo, takže večeře se přeci jen konala.

Naše hříšná pizza.
A prosluněný dezert.

Do restaurace přijdete na čas a vše si venku za světla předem objednáte. Poté je vám přidělen číšník, ten náš se jmenoval Dustin, který vás odvede k vašemu stolu. Už za vstupními dvěřmi si nevidíte na špičku nosu, takže je potřeba se podle toho zařídit. Jen pro upřesnění, všichni čísnici jsou slepci a v prostoru se pohybují s dokonalou samozřejmostí. Za dveřmi tedy dáte ruku na rameno číšníka, pokud vás je víc, vytvoříte takového hada a jde se ke stolu. Na místě si pak všechno osaháte - kde jsou příbory, kde talíř, jak daleko sedí váš spolustolovník, jestli je vedle vás stěna a podobně. To je vše, co vám pomůže k orientaci, všechno ostatní je už moc daleko k osahání a ve tmě. 

Restaurace z venku.
Kromě toho pak slyšíte ostatní hosty, ale v pozadí hrála hudba, která hlasy příjemně tlumila. Jsou ale případy, kdy vás ostatní uslyší, protože alespoň na mě ta tma působila tak, že když mě vlastně nikdo nevidí, je jedno, co budu komu říkat. A příležitost se naskytla hned na začátku. Jedním z pravidel restaurace totiž je, že mají všichni mít vypnuté telefony. Jeden stůl to ale zcela ignoroval a jeho stolovníci si svítili telefonem na stůl, aby viděli, kde co je. Vzhledem k tomu, že to ale osvěcovalo velkou část místnosti, kazilo to hru i nám ostatním. A to mě rozčílilo. A proto jsem silným hlasem řekla: "Vypněte ten telefon (sprosté slovo velmi nevhodné k užívání na veřejnosti)! " Matt mě hned upozornil, že jsem to řekla tak nahlas, že mě určitě slyšeli, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, protože jsem byla rozčílená. A hlavně mě neviděli, takže se vlastně nic nestalo, že. Až později jsem se trochu zastyděla, když mi to došlo, ale zároveň už telefon potom nepoužili. Jaké je z toho poučení? Když budeme používat jazyk jako dlaždič, dosáhneme svého? :)

Tady pózujeme s naším číšníkem Dustinem.
 Prvním chodem byl rozpečený chléb s máslem. Velmi brzo jsme zjistili, že používání obou příborů je nereálné, protože prostě nevidíte, co s nimi děláte. Vystačíte si tak s jednou nebo oběma rukama. Jen se musíte smířit s tím, že během celé večeře budou vaše ruce zapatlané od všech jídel, které vám jimi projdou. Druhým chodem byl salát, jehož ingredience jsme nevěděli, takže bylo zajímavé je hádat jen podle chuti. Měli jsme docela dobré skóre, Matt uhádl všechny a mě zmátla jen řeřicha. 

Hlavními chody bylo kuře zapečené s kozím sýrem a sušenými datlemi a hovězí svičková s pepřovou omáčkou. Po ohmatání jsme zjistili, že jako příloha byly pečené brambory a řepa, zelené fazolky a pyré z kořenové zeleniny. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli navzájem ochutnávat, museli jsme na to najít vhodnou strategii. Jednou ruku jsme tak nahmatali talíř toho druhého a druhou rukou jsme tam pak dali kousek na ochutnání. Pak už stačilo zahlásit, že kousek na ochutnání přistál na pomyslné 12 talířového ciferníku a druhý si to vyzvedl. Menu uzavíral cheesecake jako zákusek.

Tak takhle to tedy vypadalo? Zmíněné kuře s kozím sýrem a datlemi, foto nalezené na internetu.
Jídlo bylo chutné, ale na druhou stranu jsme byli trochu zklamaní, že zde nevyužili plný potenciál stolování potmě. Ocenili bychom, kdyby s jídly trochu experimentovali ve smyslu neznámých a překvapivých chutí nebo nečekaných konzistencí. Aby vaše chuťové pohárky provokovaly a testovaly. Aby zmátly vaše smysly. Abyste si byli jisti podle hmatu, co to bude, ale ono by to bylo úplně něco jiného. Například by mohly servírovat pěnu, která by chutnala jako steak nebo pudink, který by chutnal po mrkvi s celerem a chilli. Zároveň ale chápu, že hodně zákazníku by měla z takových experimentů strach a možná by sem vůbec nepřišli.

A svíčková s pepřovou omáčkou.
Byl to zajímavý zážitek, člověk musí být lépe organizovaný a jasně používat hlas a hmat. Když se vám totiž něco ztratí z dosahu, často už to nenajdete. V jednu chvíli někomu upadl nůž a pěkně to zazvonilo. Následně se ozvalo sborové "ohh" od všech ostatních, protože jim bylo jasné, že nůž je tímto ztracen. Jste tam téměř kompletně závislí na číšnících, i na záchod vás musí odvézt a přivézt zpátky. Číšníci to ale zvládli na jedničku, předvedli perfektní výkon, za celou dobu nenastala jediná srážka nebo chyba.