úterý 16. září 2014

Letem světem létem

Dny jsou ještě krásně slunečné, ale ranní chlad a brzké stmívání už dávají jasně najevo, že léto už je zase za námi. Pomalu se nastavuji na období čajů, britských zákusků a sledování filmů zachumlaná do deky. Léto ve Vancouveru ale bylo letos opravdu povedené, a tak tady ještě jednou prolétnu menšími i většími zážitky s ním spojenými.

Při toulkách po místních národních parcích jsme narazili na několik obrů. Ne těch pohádkových bohužel, ale i tak majestátních. Z některých zbyly už jen pařezy, někteří byli ještě v celé své kráse. Ano, řeč je o stromech. Jednalo se hlavně o cedry, jedle a smrky. Když se postavíte před strom-obra, který vás věkem přesahuje minimálně o 300 let a o velikosti už vůbec nemluvím, připadáte si opravdu jako prcek. Většina těchto obřích stromů už je dneska vykácena, ale někde se na ně ještě můžete podívat. Projet se ale s koňmi po obvodu nebo délce některého z nich jako před sto lety už se dneska nepodaří. Tito praobři už byli dávno zpracováni pro potřeby místních obyvatel.









 
Že by kanadský Otesánek?

Od první chvíle, kdy jsem vstoupila do místní hamburgrárny White Spot, jsem toužila po jediném. Nechat si naservírovat pirátský balíček. Jedná se o hamburger, hranolky, salát coleslaw a nápoj servírovaný v ničem menším než papírovém modelu pirátské lodi. Jediný háček ale je, že může být servírován pouze dětem, a proto mi vždycky unikl.

Až do 13. srpna tohoto roku. Dne, který je vyhlášen oficiálním dnem tohoto pirátského balíčku a objednat si ho mohou VŠICHNI! Hned jak jsem o tuhle informaci zavadila, bylo rozhodnuto. Až na místě jsme ale zjistili, kolik podobných nadšenců je. Na usazení ke stolu jsme čekali 40 minut a na jídlo dalších 40 minut. Cesta ke splnění mého dětinského minisnu tak nebyla procházka růžovým sadem. Vše jsme ale zvládli a po hodině a půl nám na stůl připlula pirátská loď. To je chvíle, kdy jsou všechny šrámy zapomenuty, protože máte před sebou sice průměrné jídlo, ale v pirátské lodi. A to se počítá!  

Kdo by po tomhle netoužil? :)



A loď jsem si pak mohla vzít i domů, čehož jsem samozřejmě využila.

Nevím, jak to máte vy, ale já když vykonávám nějakou fyzickou aktivitu, musím si dát za cíl nějakou odměnu, aby to šlo lépe. Odměnu většinou v podobě jídla a ideálně něčeho sladkého. A tak když jsem podnikli 12 km dlouhý trek mezi Lynn Valley a Deep Cove, tlačila mne do zad představa donutů s javorovým sirupem z vyhlášené pekárny v cíli naší cesty. A jako bonus jsem si tam poslechla skupinku Čechů, kteří tam několika turistům vyprávěli o našem současném prezidentovi. A že mu dali docela nafrak. On si o to ale bohužel opravdu říká.
Nejdřív se musíte proplést spletí kořenů...
...a pak je tu zasloužená odměna. Šli jsme spolu s naší kamarádkou Mel z Austrálie.
 A teď ze soudku drobných radostí. K jedné z nich stačí vzít ranné jablko a "cookinoti". Druhé jmenované je pasta, která se jmenuje také "speculoos" a je původně z Belgie. Chutná jako takové ty karamelové sušenky, která se často servírují s kávou. A vznikla vcelku prozaicky. Skupinka Belgičanů vypozorovala, že když si ráno namažou sandwich s máslem a rozdrobí na něj tuhle sušenku, do oběda se sušenka rozpustí a vytvoří spolu s máslem sladkou a chutnou pomazánku. Následovala účast tvůrců v televizní soutěži a s ní přišel strmý úspěch a výroba ve velkém. To je trocha zákulisních informací. Důležité ale je, že když se zakousnete do kyselého ranného jablka pomazaného touto sladkou karamelovou pomazánkou, není co dodat. Je to dokonalé splynutí chutí.



 Druhou chuťovkou, kterou jsme si letos přes léto několikrát dopřáli, byl jogurt s příchutí medu smíchaný s čerstvým mangem a borůvkami. Jogurt byl hutný a akorát sladký a obsahoval více než menší množství tuku, což ho samozřejmě dělalo neodolatelným. A spolu s ovocem, velká dobrota, mohla bych to jíst každý den.


 Když zavítáte do botanické zahrady místní univerzity UBC, jednou z atrakcí je procházka v korunách stromů na úzkých můstcích, které jsou mezi stromy zavěšeny. Zážitek je to zajímavý, ale já osobně jsem si tam splnila bobříka odvahy. Ty mosty byly totiž na můj vkus až trochu moc volně zavěšené a houpalo se to se mnou do všech stran. Kdepak na horskou dráhu, sem si zajděte, jestli chcete zažít trochu adrenalinu.






Úsměv jsem vykouzlila, ale ztuhlá jsem byla až na kost.


 A teď už jen pár fotek všeho, co mám ráda a co se kolem nás během léta mihlo nebo my okolo.

Hory a oceán, co víc si přát.
Z prvního lilku z naší balkonové zahrádky jsme měli velkou radost.
Tomuhle říkám účes, se kterým vystoupíte z davu. :)
Je libo něco z udírny? Žebírka a hovězí bůček..ohh yeah!
A květin není nikdy dost. :)

úterý 12. srpna 2014

Návštěva z domova!


Na konci května sem přijela na návštěvu dvě děvčata z Prahy. Máma a její kamarádka Vlasta. Byly tady měsíc a byl to docela zážitek, jak pro ně, tak pro mě. Na letišti jsme na ně čekali něco přes hodinu a půl a já už si přehrávala ty nejhorší scénáře, jak nastoupily do špatného letadla nebo je kvůli nedostatkům v dokumentech poslali zpátky. Realita samozřejmě tak dramatická nebyla. Z letadla šly jako poslední a dlouho čekaly na kufry. A co se týká všech dokumentů, které jsem pro ně připravila a ve finále zabraly okolo 20 stran, nepotřebovaly nic a i se svojí angličtinou si vystačily. Když se jich zeptali v jakém jsou vztahu, řekly, že jsou "husband" a "wife". A bylo.


Vancouver je přivítal pěkně po svém a to hustým deštěm. Naštěstí trval jen první dva dny a pak už se ukázalo sluníčko. On vůbec ten příjezd byl pestřejší, než bych si přála. Když jsme stáli na recepci hotelu a zapisovali se, proběhla okolo nás nejdřív skupinka vyděšených mladých turistů z prvního patra a pár minut po nich před hotelem zaparkovala tři policjení auta a plně vyzbrojení policisté okolo nás proběhli do horního patra. Recepční se omlouvala, jak mohla, mě málem trefil šlak a Matt to okomentoval slovy "Welcome to Canada". 


Za celý můj pobyt v Kanadě se mi nic podobného nestalo, ale v den máminého příjezdu, šup tam s tím. Murphyho zákony prostě fungují, i kdybyste se na hlavu postavili. Na pokoj jsme tak museli asi půl hodiny počkat v hotelové hale, než se vše vyřešilo. Vedle nás probíhaly policejní výslechy svědků, prostě příjezd se vyvedl se vším všudy. Vše ale dobře dopadlo. Problémem byl manželský pár, který svoje vzájemné konflikty řešil pěstním soubojem. Vše se ale rychle urovnalo a zbytek pobytu v hotelu už proběhl poklidně. Uf!

Gastown - nejstarší část Vancouveru.
Skoro ve vzduchu!

Všichni zdraví!
Hotel měli v pěkné čtvrti West End kousek od Downtownu, pláží i Stanley parku, takže pěkně uprostřed. Blízkost pláže se ukázala jako ideální, protože se stala jejich nejoblíbenějším místem. Holky tam měly svoji rozhlednu/lavičku, ze které sledovaly dění okolo a blíže se seznamovaly s dalšími každodenními návštěvníky pláže. Když se Blanka a Ivča, jak holky pojmenovaly své oblíbenkyně, neukázaly na pláži, byly z toho celé špatné. Ale vůbec nejoblíbenějšími obyvately Vancouveru pro holky byly psi. Byly nadšené, jak se tady o ně dobře starají a kolik jich tu je. 

Holky na svojí rozhledně...

...a výhled z ní.
Co se týká našich výprav, brali jsme je na všechna místa, která jsme znali a o těch už jsem tady buď něco napsala nebo psát budu, takže o tom nebudu tolik vyprávět. Připadala jsem si ale jako průvodce na plný úvazek a Matt byl rychlá spojka na telefonu, kdykoli bylo potřeba něco zařídit. Zkoušeli jsme taky různé kuchyně, při čemž největší úspěch slavily čínské knedlíčky. Ač jsem je měli s holkama mockrát, nikdy jich nebylo dost.

Čínské knedlíčky jsou uprostřed.
Závěsný most Capilano. Není pro ty, co se bojí výšek.

Krabík před Museum of Vancouver.

V botanické zahradě.

Samostatnému užívání místní dopravy se zpočátku bránily zuby nehty, ale pak se do toho dostaly a podnikly samy i pár okružních cest nadzemním metrem. Při orientaci měly rozdělené funkce, Vlasta sledovala nápisy a komunikovala, máma se zase dobře orientovala v prostoru a pamatovala si směry. Dohromady jim to tedy fungovalo ideálně. A k většímu pohodlí jim také přispívalo počešťování anglických názvů, což byla tedy kapitola sama pro sebe.

Ná zápasu BC Lions - místního týmu amerického fotbalu.

Zápas byl jedna velká show, ale do pravidel jsem proniknout zatím nestačila.

Ulice Granville, na které pravidelně vystupovaly z autobusu, pojmenovaná po státním tajemníkovi ministerstva zahraničí Velké Británie, se v jejich překladu změnila na granuli. A obchod s oblečením, který se na ní nacházel byl pro změnu pojmenován "U Psa", podle sochy psa, která stála u vchodu. Pravý název "Old Navy" tady ostrouhal. Kdepak, názvy, které byly složité na výslovnost, neměly šanci na přežití. Proto holky chodily nakupovat do Stefany a ne "Safeway" a druhým obchod s potravinami "No Frills" se změnil na Žluťáka. Ulice jejich hotelu měla štěstí, ta se jmenovala "Haro", tam se český ekvivalent našel snadno a nebylo třeba rošád. A nemůžu samozřejmě zapomenout na naši oblíbenou kavárnu, která se změnila z "Breka" v Brekeke. Vlasta tedy ještě zaperlila, když pojmenovala Canada Place, kde se nachází kongresové centrum a střecha má připomínat lodní plachty, "Áčka stany". Ale ono to tak opravdu trochu vypadá. :)

Kdo najde "Áčka stany" ?
S neznalostí angličtiny se holky nakonec vyrovnaly dobře, pár základních slovíček a ruce a nohy vždycky zabraly. Když jsme se potkaly se členy Mattovy rodiny, byl to už složitější překladatelský oříšek. Nebo spíš ne až tak složitý jako intenzivní, překládat pro obě strany několik hodin v kuse dá docela zabrat a ve finále už jsem to stejně všechno mixovala dohromady. A když jsme šli na večeři s celou rodinou, kde nás bylo dohromady asi 15, to bylo teprve něco. Celý večer mám tak trochu mlze, vím jen, že jsem byla nepřetržitě ve střehu a bez přestávky mluvila. Možná je dobře, že si nepamatuju, co jsem tam všechno vyprávěla. Důležité ale je, že se všichni sešli, seznámili, rozdali úsměvy a naše rodiny jsou si zase o něco blíž. 

Mamči a děti pohromadě. :)
Byl to náročný měsíc, ale moc jsme si to užili!  Zdravíme do Prahy! :) 



pondělí 7. července 2014

Turistická výzva! Část druhá


A turistická jízda pokračuje. Docela jsem si to za poslední dva měsíce užila, protože první měsíc jsem běhala po všech možných atrakcích, abych získala razítka a další měsíc tady byla máma s Vlastou, takže jsem si to dala ještě jednou dokola. Už se v tom orientuju o něco líp, co si budeme povídat. A tak překládám další seznam míst, která tady můžete navštívit.

Místo: Bill Reid Gallery
Co tam je: Tato nevelká galerie uprostřed Downtown nabízí soubor děl místního umělce Billa Reida. Ten se věnoval šperkařství, sochařství a malbě. Zobrazení jednoho z jeho děl můžeme najít i na kanadské 20ti dolarovce. Jeho tvorba byla ovlivněna i jeho původem. Narodil se otci evropského původu (konkrétně to byl Američan se skotskými a německými kořeny) a matce z indiánského kmene Haida. Při své tvorbě se inspiroval v obou kulturách a to jak v obsahu svých děl, tak v použitých technikách. Tato galerie je příjemně malá, takže vám Billa Reida představí v plné kráse, ale nepřehltí. Některé jeho šperky bych si hned koupila, bohužel, pokud se vůbec prodávají, se pohybují v nedostupné cenové hladině. :)
Cena: 10 CAD
Web:
Bill Reid Gallery 







Místo: Vancouver Harbour Tour
Co tam je: Jedná se o okružní jízdu lodí po zátoce Burrard. Vyplouvá se ze srdce Vancouveru kousek od olympijské pochodně a během hodinové plavby s vypravěčem se můžete podívat na město z druhé strany. Uvidíte Stanley Park, panorama s mrakodrapy v Downtown nebo Severní část Vancouveru. Mimo jiné můžete zblízka obdivovat obrovské jeřáby a nákladní lodě, které neustále pracují v místních docích. Aby také ne. Vancouver je největším přístavem v Kanadě a čtvrtým nějvětším v Severní Americe. Za rok se tady odbaví okolo 102 milionů tun zboží. Projížďka je to moc příjemná, pro anglicky mluvící o to lepší, protože vám ke všemu něco řeknou.
Cena: 29.95 CAD
Web:
Vancouver Harbour Tour



Místo: Vancouver Aquarium
Co tam je: O akváriu jsem napsala jeden celý příspěvek, takže vám tady k němu připojuji odkaz, abyste ho nemuseli nikde složitě hledat. Není to nejlevnější atrakce, ale myslím, že stojí za to. Teď tam navíc došlo k největšímu rozšíření expozice v jejich historii, takže se bude na co těšit. Konkrétněji o tomto rozšíření napsat nemůžu, protože proběhl asi týden potom, co jsem tam naposledy byla. Jsem jednoduše klikař. ;)
Cena: 34 CAD
Web:
Vancouver Aquarium 
Můj článek:
Od velryb po medůzy 


Místo: Vancouver Police Museum
Co tam je: Místní policejní muzeum je nejstarší policejní muzem v Severní Americe a  mapuje historii policie ve Vancouveru od roku 1870 až do současnosti. Najdete tam nejen přehlídku uniforem, odznaků a fotografií, ale také zbraně, které používali jak policisté, tak zločinci. Je třeba dodat, že schopnost zločinců vyrobit si zbraň z víceméně čehokoli je obdivuhodná. Můžete tam také zhlédnout dokumentaci několika nevyřešených případů a vstoupit do pitevny, která na tomto místě reálně fungovala. Dokladem je mimo jiné průstřel v okně, kterým se pokusil jeden muž zastřelit patologa, aby nevyšla pravda najevo. Bohužel pro něj se netrefil, takže byl obžalován hned z dvojitého zločinu. A kdo by chtěl blíže nahlédnout  do kriminálního prostředí 20. let, může se vydat s průvodcem na prohlídku okolních čtvrtí a dozvědet se něco o témné historii města. 
Cena:  12 CAD
Web: 
Vancouver Police Museum







Místo: VanDusen Botanical Garden 
Co tam je: Tato botanická zahrada je klidnou oázou uprostřed města. Sama jsem si to vyzkoušela, když jsem tam strávila půl roku jako dobrovolník a i teď se tam často vracím. Na rozloze 22 hektarů můžete nalézt přes 250 tisíc rostlin z celého světa. Všechny druhy rostlin tam jsou popsané, takže se tam můžete buď něco přiučit nebo se jen procházet a pozorovat ptáky a květiny. A klidných a krásných koutů k relaxaci je tady nespočet.
Cena: 10,75 CAD
Web:
 VanDusen Botanical Garden








Místo: Vancouver Maritime Museum 
Co tam je:  Vzhledem k tomu, že Vancouver leží na pobřeží oceánu, je skoro povinností jít se podívat do námořního muzea. Asi největší atrakcí je prohlídka lodě St. Roch, což byla průkumná loď používaná jízdní policií na kontrolu arktických oblastí Kanady, kam nebyl snadný přístup. Jedná se o původní loď, která byla po skončení své služby opravena a vystavena pro účely muzea. Můžete si ji prolézt skoro od shora až dolů a je to docela zážitek nejen pro děti. Dále v muzeu najdete nesčetné množství modelů lodí, pirátskou sekci a průběžně se tam střídají dočasné výstavy. Ta současná se věnuje historii dámských plavek.
Cena: 11 CAD
Web: 
Vancouver Maritime Museum