úterý 14. října 2014

Turistická výzva! Část třetí


Pomalu se blížíme ke konci výčtu místních atrakcí, ale ještě máme něco před sebou, tak jdeme na to. A i kdyby vás už to nebavilo, ja vám to tam stejně nasázím, protože jako správný průvodce Vancouverem prostě musím. :)

Místo: Fly Over
Co tam je: Tato atrakce patří k těm nejnovějším ve Vancouveru a stojí za to. Jedná se o virtuální přelet Kanady od východního pobřeží na západní. Obrazovka je všude okolo vás a k tomu se s vámi hýbe sedadlo, stříká na vás voda nebo cítíte všelijaké vůně. Prostě to vypadá jako byste nad Kanadou opravdu přelétali. Nebudu kazit překvapení, co tam všechno uvidíte, ale fakt je ten, že Kanada je krásná země a tento přelet to předvádí  opravdu výborně. Jedinou námitku bych měla k tomu, že to trvá pouhých 15 minut a zaplatíte za to 20 dolarů. Není to tedy nejlevnější, ale pokud vám to nevadí, je to zážitek.
Cena: 20 CAD
Web:  
Fly Over


Místo: Canada Place
Co tam je: Canada Place bylo otevřeno v roce 1986 v rámci Expa a momentálně se tam nachází hotel a kongresové centrum, kde se konají různé akce. Uvnitř toho tolik v vidění není, ale okolo vede stezka, která nabízí úžasné výhledy na hory, oceán, přistávající hydroplány a mnohé další. Také je tam takzvaná "kanadská stezka", kde jsou zmíněny všechny provincie a také si na ní můžete přečíst něco o zásadních momentech z kanadské historie. A pokud máte rádi pohled na obrovské zaoceánské lodě, tady je pro vás správné místo, protože zde vždy kotví. Z této atrakce vám asi pusa dokořán nezůstane, ale je to pěkné a zadarmo, tak proč ne.
Cena: 0 CAD
Web:
 Canada Place

Něco z historie.
Hydroplány přistávají a vzlétají každých pár minut, takže je na co koukat.
Výletní lodě odsud pokračují většinou dále na sever až na Aljašku.



A na některých můžete potkat i kačera Donalda. :)

Místo: MOA alias Museum of Anthropology
Co tam je: Muzem antropologie se nachází v komplexu místní univerzity. Bylo založeno v roce 1947 a dnes patří mezi hlavní turistické atrakce a vynechat ho nesmí ani žádná důležitá osobnost, vyskytující se ve městě. Nachází se zde sbírky umění kultur celého světa a podrobně jsou tu zmapovány umělecké artefakty původních obyvatel severozápadního pobřeží Tichého oceánu. Nejedná se ale pouze o turisticou atrakci, muzeum slouží také jako výzkumné a vzdělávací centrum. Myslím, že stojí za vidění. Hlavně sbírka umění původních obyvatel Kanady a dílo "Havran a první lidé" od známého místního umělce Billa Reida.
Cena: 16,75 CAD
Web:
MOA 




Havran a první lidé.

Místo: Nitobe Memorial Garden
Co tam je: Tato zahrada se také nachází v komplexu místní univerzity UBC a jedná se o tradiční japonskou čajovou zahradu. Je považována za jednu z nejautentičtějších japonských zahrad v severní Americe a patří mezi top 5 japonských zahrad mimo Japonsko. Každý strom, kámen či keř zde má své promyšleně vybrané místo, aby zahrada vcelku představovala co nejbližší napodobení přírody. Všechno zde má symbolizovat dokonalou harmonii a všechno tady más vůj význam. Procházka touto zahradou je opravdu kouzelná, na jaře tady navíc kvetou třešně a na podzim jsou tady zase krásně zbarvené javory.
Cena: 7 CAD (balíček s Botanickou zahradou UBC 13 CAD)
Web:
 Nitobe Memorial Garden












Místo: UBC Botanical Garden
Co tam je: A do třetice všeho dobrého se vydáme do kampusu univerzity UBC a momentálně do botanické zahrady. Byla založena v roce 1916 a jedná se o nejstarší univerzitní botanickou zahradu v Kanadě. Najdete zde okolo 8 tisíc druhů rostlin a zahrada také slouží jako Centrum pro výzkum rostlin. Pro zvýšení hladiny adrenalinu se můžete projít v korunách stromů na závěsných mostech a pro uklidnění pak zase můžete posedět v léčivé zahradě, která je inspirována zahradami lékarníků z 16. století. Pro milovníky rostlin je to ideální místo, můžete tam bez problému strávit celý den.
Cena: 9 CAD
Web:
UBC Botanical Garden 

I takhle se dají vytvarovat jabloně. Zajímavé na pohled i mimo dobu sklizně.



V růžové zahradě je to radost pohledět i přivonět.
A jde se do vzduchu.

úterý 16. září 2014

Letem světem létem

Dny jsou ještě krásně slunečné, ale ranní chlad a brzké stmívání už dávají jasně najevo, že léto už je zase za námi. Pomalu se nastavuji na období čajů, britských zákusků a sledování filmů zachumlaná do deky. Léto ve Vancouveru ale bylo letos opravdu povedené, a tak tady ještě jednou prolétnu menšími i většími zážitky s ním spojenými.

Při toulkách po místních národních parcích jsme narazili na několik obrů. Ne těch pohádkových bohužel, ale i tak majestátních. Z některých zbyly už jen pařezy, někteří byli ještě v celé své kráse. Ano, řeč je o stromech. Jednalo se hlavně o cedry, jedle a smrky. Když se postavíte před strom-obra, který vás věkem přesahuje minimálně o 300 let a o velikosti už vůbec nemluvím, připadáte si opravdu jako prcek. Většina těchto obřích stromů už je dneska vykácena, ale někde se na ně ještě můžete podívat. Projet se ale s koňmi po obvodu nebo délce některého z nich jako před sto lety už se dneska nepodaří. Tito praobři už byli dávno zpracováni pro potřeby místních obyvatel.









 
Že by kanadský Otesánek?

Od první chvíle, kdy jsem vstoupila do místní hamburgrárny White Spot, jsem toužila po jediném. Nechat si naservírovat pirátský balíček. Jedná se o hamburger, hranolky, salát coleslaw a nápoj servírovaný v ničem menším než papírovém modelu pirátské lodi. Jediný háček ale je, že může být servírován pouze dětem, a proto mi vždycky unikl.

Až do 13. srpna tohoto roku. Dne, který je vyhlášen oficiálním dnem tohoto pirátského balíčku a objednat si ho mohou VŠICHNI! Hned jak jsem o tuhle informaci zavadila, bylo rozhodnuto. Až na místě jsme ale zjistili, kolik podobných nadšenců je. Na usazení ke stolu jsme čekali 40 minut a na jídlo dalších 40 minut. Cesta ke splnění mého dětinského minisnu tak nebyla procházka růžovým sadem. Vše jsme ale zvládli a po hodině a půl nám na stůl připlula pirátská loď. To je chvíle, kdy jsou všechny šrámy zapomenuty, protože máte před sebou sice průměrné jídlo, ale v pirátské lodi. A to se počítá!  

Kdo by po tomhle netoužil? :)



A loď jsem si pak mohla vzít i domů, čehož jsem samozřejmě využila.

Nevím, jak to máte vy, ale já když vykonávám nějakou fyzickou aktivitu, musím si dát za cíl nějakou odměnu, aby to šlo lépe. Odměnu většinou v podobě jídla a ideálně něčeho sladkého. A tak když jsem podnikli 12 km dlouhý trek mezi Lynn Valley a Deep Cove, tlačila mne do zad představa donutů s javorovým sirupem z vyhlášené pekárny v cíli naší cesty. A jako bonus jsem si tam poslechla skupinku Čechů, kteří tam několika turistům vyprávěli o našem současném prezidentovi. A že mu dali docela nafrak. On si o to ale bohužel opravdu říká.
Nejdřív se musíte proplést spletí kořenů...
...a pak je tu zasloužená odměna. Šli jsme spolu s naší kamarádkou Mel z Austrálie.
 A teď ze soudku drobných radostí. K jedné z nich stačí vzít ranné jablko a "cookinoti". Druhé jmenované je pasta, která se jmenuje také "speculoos" a je původně z Belgie. Chutná jako takové ty karamelové sušenky, která se často servírují s kávou. A vznikla vcelku prozaicky. Skupinka Belgičanů vypozorovala, že když si ráno namažou sandwich s máslem a rozdrobí na něj tuhle sušenku, do oběda se sušenka rozpustí a vytvoří spolu s máslem sladkou a chutnou pomazánku. Následovala účast tvůrců v televizní soutěži a s ní přišel strmý úspěch a výroba ve velkém. To je trocha zákulisních informací. Důležité ale je, že když se zakousnete do kyselého ranného jablka pomazaného touto sladkou karamelovou pomazánkou, není co dodat. Je to dokonalé splynutí chutí.



 Druhou chuťovkou, kterou jsme si letos přes léto několikrát dopřáli, byl jogurt s příchutí medu smíchaný s čerstvým mangem a borůvkami. Jogurt byl hutný a akorát sladký a obsahoval více než menší množství tuku, což ho samozřejmě dělalo neodolatelným. A spolu s ovocem, velká dobrota, mohla bych to jíst každý den.


 Když zavítáte do botanické zahrady místní univerzity UBC, jednou z atrakcí je procházka v korunách stromů na úzkých můstcích, které jsou mezi stromy zavěšeny. Zážitek je to zajímavý, ale já osobně jsem si tam splnila bobříka odvahy. Ty mosty byly totiž na můj vkus až trochu moc volně zavěšené a houpalo se to se mnou do všech stran. Kdepak na horskou dráhu, sem si zajděte, jestli chcete zažít trochu adrenalinu.






Úsměv jsem vykouzlila, ale ztuhlá jsem byla až na kost.


 A teď už jen pár fotek všeho, co mám ráda a co se kolem nás během léta mihlo nebo my okolo.

Hory a oceán, co víc si přát.
Z prvního lilku z naší balkonové zahrádky jsme měli velkou radost.
Tomuhle říkám účes, se kterým vystoupíte z davu. :)
Je libo něco z udírny? Žebírka a hovězí bůček..ohh yeah!
A květin není nikdy dost. :)

úterý 12. srpna 2014

Návštěva z domova!


Na konci května sem přijela na návštěvu dvě děvčata z Prahy. Máma a její kamarádka Vlasta. Byly tady měsíc a byl to docela zážitek, jak pro ně, tak pro mě. Na letišti jsme na ně čekali něco přes hodinu a půl a já už si přehrávala ty nejhorší scénáře, jak nastoupily do špatného letadla nebo je kvůli nedostatkům v dokumentech poslali zpátky. Realita samozřejmě tak dramatická nebyla. Z letadla šly jako poslední a dlouho čekaly na kufry. A co se týká všech dokumentů, které jsem pro ně připravila a ve finále zabraly okolo 20 stran, nepotřebovaly nic a i se svojí angličtinou si vystačily. Když se jich zeptali v jakém jsou vztahu, řekly, že jsou "husband" a "wife". A bylo.


Vancouver je přivítal pěkně po svém a to hustým deštěm. Naštěstí trval jen první dva dny a pak už se ukázalo sluníčko. On vůbec ten příjezd byl pestřejší, než bych si přála. Když jsme stáli na recepci hotelu a zapisovali se, proběhla okolo nás nejdřív skupinka vyděšených mladých turistů z prvního patra a pár minut po nich před hotelem zaparkovala tři policjení auta a plně vyzbrojení policisté okolo nás proběhli do horního patra. Recepční se omlouvala, jak mohla, mě málem trefil šlak a Matt to okomentoval slovy "Welcome to Canada". 


Za celý můj pobyt v Kanadě se mi nic podobného nestalo, ale v den máminého příjezdu, šup tam s tím. Murphyho zákony prostě fungují, i kdybyste se na hlavu postavili. Na pokoj jsme tak museli asi půl hodiny počkat v hotelové hale, než se vše vyřešilo. Vedle nás probíhaly policejní výslechy svědků, prostě příjezd se vyvedl se vším všudy. Vše ale dobře dopadlo. Problémem byl manželský pár, který svoje vzájemné konflikty řešil pěstním soubojem. Vše se ale rychle urovnalo a zbytek pobytu v hotelu už proběhl poklidně. Uf!

Gastown - nejstarší část Vancouveru.
Skoro ve vzduchu!

Všichni zdraví!
Hotel měli v pěkné čtvrti West End kousek od Downtownu, pláží i Stanley parku, takže pěkně uprostřed. Blízkost pláže se ukázala jako ideální, protože se stala jejich nejoblíbenějším místem. Holky tam měly svoji rozhlednu/lavičku, ze které sledovaly dění okolo a blíže se seznamovaly s dalšími každodenními návštěvníky pláže. Když se Blanka a Ivča, jak holky pojmenovaly své oblíbenkyně, neukázaly na pláži, byly z toho celé špatné. Ale vůbec nejoblíbenějšími obyvately Vancouveru pro holky byly psi. Byly nadšené, jak se tady o ně dobře starají a kolik jich tu je. 

Holky na svojí rozhledně...

...a výhled z ní.
Co se týká našich výprav, brali jsme je na všechna místa, která jsme znali a o těch už jsem tady buď něco napsala nebo psát budu, takže o tom nebudu tolik vyprávět. Připadala jsem si ale jako průvodce na plný úvazek a Matt byl rychlá spojka na telefonu, kdykoli bylo potřeba něco zařídit. Zkoušeli jsme taky různé kuchyně, při čemž největší úspěch slavily čínské knedlíčky. Ač jsem je měli s holkama mockrát, nikdy jich nebylo dost.

Čínské knedlíčky jsou uprostřed.
Závěsný most Capilano. Není pro ty, co se bojí výšek.

Krabík před Museum of Vancouver.

V botanické zahradě.

Samostatnému užívání místní dopravy se zpočátku bránily zuby nehty, ale pak se do toho dostaly a podnikly samy i pár okružních cest nadzemním metrem. Při orientaci měly rozdělené funkce, Vlasta sledovala nápisy a komunikovala, máma se zase dobře orientovala v prostoru a pamatovala si směry. Dohromady jim to tedy fungovalo ideálně. A k většímu pohodlí jim také přispívalo počešťování anglických názvů, což byla tedy kapitola sama pro sebe.

Ná zápasu BC Lions - místního týmu amerického fotbalu.

Zápas byl jedna velká show, ale do pravidel jsem proniknout zatím nestačila.

Ulice Granville, na které pravidelně vystupovaly z autobusu, pojmenovaná po státním tajemníkovi ministerstva zahraničí Velké Británie, se v jejich překladu změnila na granuli. A obchod s oblečením, který se na ní nacházel byl pro změnu pojmenován "U Psa", podle sochy psa, která stála u vchodu. Pravý název "Old Navy" tady ostrouhal. Kdepak, názvy, které byly složité na výslovnost, neměly šanci na přežití. Proto holky chodily nakupovat do Stefany a ne "Safeway" a druhým obchod s potravinami "No Frills" se změnil na Žluťáka. Ulice jejich hotelu měla štěstí, ta se jmenovala "Haro", tam se český ekvivalent našel snadno a nebylo třeba rošád. A nemůžu samozřejmě zapomenout na naši oblíbenou kavárnu, která se změnila z "Breka" v Brekeke. Vlasta tedy ještě zaperlila, když pojmenovala Canada Place, kde se nachází kongresové centrum a střecha má připomínat lodní plachty, "Áčka stany". Ale ono to tak opravdu trochu vypadá. :)

Kdo najde "Áčka stany" ?
S neznalostí angličtiny se holky nakonec vyrovnaly dobře, pár základních slovíček a ruce a nohy vždycky zabraly. Když jsme se potkaly se členy Mattovy rodiny, byl to už složitější překladatelský oříšek. Nebo spíš ne až tak složitý jako intenzivní, překládat pro obě strany několik hodin v kuse dá docela zabrat a ve finále už jsem to stejně všechno mixovala dohromady. A když jsme šli na večeři s celou rodinou, kde nás bylo dohromady asi 15, to bylo teprve něco. Celý večer mám tak trochu mlze, vím jen, že jsem byla nepřetržitě ve střehu a bez přestávky mluvila. Možná je dobře, že si nepamatuju, co jsem tam všechno vyprávěla. Důležité ale je, že se všichni sešli, seznámili, rozdali úsměvy a naše rodiny jsou si zase o něco blíž. 

Mamči a děti pohromadě. :)
Byl to náročný měsíc, ale moc jsme si to užili!  Zdravíme do Prahy! :)