sobota 9. února 2013

Gastown - kde to všechno začalo


O víkendu jsme připravili svačinu a vyrazili na prohlídku města jako správní turisti. Vypadali jsme asi docela autenticky, protože se nás jeden pán dokonce zeptal, jestli nechceme pomoct. Zvládli jsme to ale sami a v Gastownu, nejstarší části města, se neztratili.


 Gastown leží v severovýchodní části Downtownu a je považován za historicky nejstarší část Vancouveru. Historie na této straně oceánu se přeci jen počítá trochu jinak než ta naše, takže tady byl pomyslný kámen položený v roce 1867. Zasloužil se o to John Deighton , přezdívaný "Gassy Jack", anglický námořník a zlatokopec, který sem dorazil se svoji indiánskou ženou, bílým psem a postavil tady co? No přeci hospodu!

Náměstí, kde původně stála slavná hospoda "Globe Saloon".
 Stihl ji postavil již 24 hodin po tom, co sem dorazil. Najal si dřevorubce z místní pily a zaplatil je takovým množstvím whisky, které byli schopni vypít. Postavili to tedy velmi rychle, jak kvalitně, po tom, už se nikdo neptal. Vzhledem k tomu, ze se jednalo o první hospodu široko daleko, měla jednoznačný úspěch. Chodili sem jak zaměstnanci místních pil, tak rybáři a námořníci a postupně se z této části začalo tvořit centrum obchodu i života.


 Svoji přezdívku získal "Gassy" získal až tady a odkazuje k tomu, že byl známý vypravěč a zásoboval svými příběhy všechny příchozí. "To gas" totiž v dobové angličtině znamenalo hodně mluvit. Právě po této přezdívce je pojmenovaná celá čtvrť, "Gas-town". Místo se rozvíjelo, stavěly se tu doky, skladiště a v roce 1886 sem byla zavedena železnice, která rozvoj města ještě uspíšila. V témže roce přišel ale také velký požár, který srovnal se zemí celou čtvrť a zůstaly po něm jen dvě budovy. Přestavba města ale začala okamžitě a s moderním nádechem - elektřinou, rozvody vody a tramvajemi.

Sám slavný ukecaný Jack.

Waterfront Station, vlakové nádraží z roku 1914. Dnes se využívá už jen jako uzel pro městskou hromadnou dopravu.
 Prosperita čtvrti ale bohužel opět netrvala dlouho. Ukončila ji velká hospodářská krize ve 30. letech a Gastown se propadl na další tři desetiletí. Stala se z něho ta horší část města se výšenou kriminalitou a levnými lokály. Nikdo se o Gastown moc nezajímal až do chvíle, kdy přišel začátkem 60. let návrh na výstavbu dálnice, která by vedla přes čínskou čtvrť i Gastown. To vyvolalo rozhořčení jako mezi místními obyvateli, tak některými politiky a po mnoha protestech byl Gastown prohlášen v roce 1971 historickým místem s povinností ochraňovat všechny historické budovy.



Od té doby se úroveň čtvrti samozřejmě zlepšovala a dnes je to populární čtvrť s nepřeberným množstvím restaurací, klubů, módních obchodů a jednoduše všichni, kdo chtějí mít zajímavou vizitku, mají s tímto místem něco společného. Zároveň je třeba dodat, že sklouznout do horších čtvrtí, které okolo stále jsou, je víc než snadné. Sami jsme se o tom přesvědčili. Přišlo mi až neuvěřitelné, že si jdete po ulici plné historických budov a zajímavých míst a pak přejdete přes ulici a obklopí vás houf lidí s pochybnou existencí, ze kterých nemáte úplně příjemný pocit.

Hotel Europe, ve své době první budova s vystuženou betonovou kontrukcí, která měla odolat požáru.
 Mezi nejoblíbenější turistické atrakce patří parní hodiny, které zde byly postaveny jako první na světě. Jejich původ byl ale spíš pragmatický. Za prvé měly zakrýt vývod páry v chodníku a za druhé měla jejich výstavba omezit pospávání bezdomovců blízko tohoto tepelného zdroje. Ačkoli hodiny vypadají jako z konce 19. století, ve skutečnosti byly postaveny až v roce 1977. To ale vůbec nebrání tomu, aby si turisté odváželi dojem, že jsou to právě tyto hodiny, které je přenášejí do časů dávno minulých.

"Gastown Steam Clock" - parní hodiny.
 A abychom všechno tohle procházení zvládli, museli jsme se na to samozřejmě posilnit. Na začátek jsme si dali svačinu hezky po česku, chlebík s máslem, šunkou a okurkou. A potom následovaly dva donuty. Jeden měl příchut čaje earl grey a byl posypaný okvětními lístky růží a druhý byl posypaný kokosem a naplněný, spíš skoro přeplněný, kokosovým krémem. Dobrota.

Nad český chlebem se vždycky rozplývám - naštěstí mi tady nechybí, protože mi ho Matt doma pravidelně peče.
Donut s příchutí čaje earl grey.
Donut plněný kokosovým krémem.

Žádné komentáře:

Okomentovat