Co nám přinesl Santa Claus - část první

Tak je to tu, Vánoce jsou za námi. Myslím, že jsme je zvládli vcelku obstojně, zažívací potíže s přejedením sedmikilovým krocanemzmizely za pár dní, hořící krb v televizi už nevysílají tak často a vánoční melodie vytesané hluboko do hlavy snad také brzo odezní.

Moje první kanadské Vánoce jsme strávili s Mattovou rodinou. Přesunuli jsme se tam hned 24. ráno a celý den jsme strávili vařením, respektive, Matt vařil a já se střídavě dívala na filmy a myla nádobí. Aby to ale nevypadalo, že jsem jen posedávala a popíjela svařák, tak jsem také upekla vanilkové rohlíčky. A díky těmto rohlíčkům jsem se dostala do rozepře s jedním rodinným známým, který je původně Rakušan a ten tvrdil, že rohlíčky pochází od nich. V debatě jsme se nikam neposunuli, protože jsme si oba stáli za tím že rohlíčky jsou naše národní cukroví. Vanilkové rohlíčky versus vanilla kipferl tedy 0:0.

Vánoční cukroví- rohlíčky a zázvorové cookies s hřebíčkem a se skořicí.

 Obvykle se v těchto končinách podává vánoční večeře až 25., tady v rodině ji mají už o den dřív, aby toho pak nebylo moc najednou. Měla jsem to tak skoro stejné jako u nás v Praze, akorát to jídlo bylo trochu jiné. Co bylo také jiné byla tradice spojená s "Christmas crackers". Tento zvyk pochází z Velké Británie a rozšířil se do většiny zemí Commonwealthu. Tyto "vánoční prskavky" se skládají z role tvrdého papíru, který je zabalen do lesklého svátečního papíru a celé to vypadá jako velký bondon. Ten má každý položený na svém talíři a než se začne jíst, tak všichni u stolu, vždy ti dva, co sedí vedle sebe, překříží ruce, chytí každou rukou jeden konec "bonbónu" a zatáhnou. Ozve se rána, kterou způsobí střelný prach umístěný uvnitř, a vypadne několik věcí. Minidárek, jaký, záleží na ceně zakoupené christmas cracker, vtip nebo kvíz a papírová korunka. Tu si všichni nasadí a může se začít večeřet.

Vánoční stůl.

Christmas cracker před vybuchnutím.

 Základem jídelníčku byl samozřejmě krocan, byl to pěkný sedmikilový kousek, takže se na všechny dostalo. Dále následovaly dvě nádivky. Jedna byla tradiční a byla připravena z kostek suchého chleba, vepřové klobásky, brusinek, jablek, řapíkatého celeru, cibule, šalvěje, rozmarýnu a tymiánu. Druhá nádivka byla experimenten a obsahovala lískové ořechy, italskou klobásu, šalotky, cibuli, šalvěj, tymián a sušený rybíz. Na rozdíl od naší nádivky se většinou nepoužívají vajíčka, takže je nádivka více sypká. 

Před pečením se krocan naložil přes noc do slaného nálivu, takže byl pak krásně šťavnatý.

Pod kůži se rozmazalo bylinskové máslo, takže křupavá kůžička pak stála za to.

Krocan zdolán.

Nádivky.

 Chybět samozřejme nesměly brusinky - podle tradičního receptu se čerstvé brusinky uvaří v pomerančovém džusu a přidá se cukr. Druhý typ brusinek bylo spíše takové chutney, ve kterém byly brusinky, sušené meruňky, hřebíček, rozinky, zázvor a nové koření. Dále následovaly mrkev vařená v zázvorové limonádě, květák a brokolice v sýrové omáčce, vařené kapusty, pečené brambory, bramborová kaše, kaše ze sladkých brambor zapečená s cukrem a pekanovými ořechy. A vše se na závěr polilo omáčkou z šťávy z krocana.

Všechno pohromadě - už jen polít omáčkou.

Bylo to vynikající, ale umíte si asi představit, že po snědení této večeře vám nezbývá než rozvalit se na gauč a slibovat vašemu bolavému žaludku, že už toho nikdy tolik nesníte. Přesně to jsme udělali, ale sliby o ne-přejídání nám vydržely jen do druhého dne.